Překlad Bible: RBK

Gn

První Mojžíšova (Genesis)

^1:1 Věda shrnuje vesmír do těchto pěti pojmů: čas, prostor, hmota, energie a pohyb. Bible taktéž o milénia dříve: Na počátku (čas) Bůh stvořil (energie) nebe (prostor) a zemi (hmota); Duch Boží se vznášel (pohyb) nad vodami. První tři dny Bůh připravoval prostředí pro obyvatele, které pak do nich umisťoval druhé tři dny. Čtvrtý den stvořil nebeská tělesa, pro které již bylo připraveno světlo první den. Pátý den stvořil živočichy obývající vody a vzduch, které na ně čekaly od druhého dne. A šestý den stvořil suchozemské tvory včetně člověka, na které se pevnina těšila ode dne třetího. Na počátku Zatímco pohanské vnímání času je cyklické, v nekonečných opakováních stejných sezón, biblický koncept času je lineární – má počátek, střed (někde v něm se právě nacházíme) a bude mít i konec. Je to příběh. Příběh, který má autora. stvořil Bůh nebe a zemi.

^1:2 Země pak byla nesličná a pustá a tma byla nad propastí a Duch Boží se vznášel nad vodami.

^1:3 A řekl Bůh: Buď světlo! Světlo, které bylo dříve než Slunce (vv. ) je možná ono pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, které Bible identifikuje s Kristem, ( Jn 1:4 V něm život byl, a život byl světlo lidí. , 5 A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. , 9 Tento byl to pravé světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. , 19 A byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. , 12 Neboť země vydala trávu a bylinu nesoucí semeno podle rodu svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podle rodu jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. , 5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. A byl večer a bylo jitro, den první. , :12:35-36 , 46 ); možná to, kterým zářily tváře některých lidí výjimečně blízko Bohu ( Ex 34:35 Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se skvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokud nevcházel, aby mluvil s ním. , Sk 6:15 A pilně hledíce na něj všickni, kteří seděli v radě, viděli tvář jeho, jako tvář anděla. ), možná mezi nimi není rozdíl. A bylo světlo.

^1:4 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; a oddělil Bůh světlo od tmy.

^1:5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. A byl večer a bylo jitro, den první.

^1:6 Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod a odděl vody od vod!

^1:7 A učinil Bůh tu oblohu a oddělil vody, které jsou pod oblohou, od vod, které jsou nad oblohou. A stalo se tak.

^1:8 A nazval Bůh oblohu nebem. A byl večer a bylo jitro, den druhý.

^1:9 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, které jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

^1:10 A nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

^1:11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu a bylinu vydávající símě a strom plodný, nesoucí ovoce podle druhu svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

^1:12 Neboť země vydala trávu a bylinu nesoucí semeno podle rodu svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podle rodu jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

^1:13 A byl večer a bylo jitro, den třetí.

^1:14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci a byla na znamení a rozměření časů Hebr. Moedím (‫מוֺע ֲִדים‬ ) znamená svátky . V Lv 23:2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti Hospodinovy, které nazývat budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé: tentýž výraz (‫מוֺע ֲֵדי‬ ) uvozuje výčet svátků. , dnů a let.

^1:15 A aby svítila na obloze nebeské a osvěcovala zemi. A stalo se tak.

^1:16 A učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.

^1:17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;

^1:18 A aby správu držela nade dnem a nocí a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

^1:19 A byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

^1:20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti a ptactvo, které by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou!

^1:21 A stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kterou v hojnosti vydaly vody podle rodu jejich, a všelijaké ptactvo křídla mající, podle rodu jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

^1:22 A požehnal jim Bůh, řka: Ploďte se a množte se a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

^1:23 A byl večer a bylo jitro, den pátý.

^1:24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího, dobytek a plazy, i zvěř zemskou, podle rodu jejího. A stalo se tak.

^1:25 A učinil Bůh zvěř zemskou podle pokolení jejího, též dobytek podle rodů jejich, i všelijaký plaz podle rodu jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.

^1:26 Řekl opět Bůh: Učiňme Plurál pro kralické teology znamenal Zřetedlné o svaté Trojici, tedy o jediném Bohu a trojím v osobách, svědectví, podobně jako v 7 A učinil Bůh tu oblohu a oddělil vody, které jsou pod oblohou, od vod, které jsou nad oblohou. A stalo se tak. . Když Bůh chtěl stvořit vodní živočichy, promluvil k moři ( 20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti a ptactvo, které by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! ). Když chtěl stvořit rostliny, promluvil k zemi ( 24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího, dobytek a plazy, i zvěř zemskou, podle rodu jejího. A stalo se tak. ). Když chtěl stvořit člověka, promluvil sám k sobě. Ryba bez vody zemře, stejně tak strom bez půdy. A člověk bez Boha. Bůh je pro člověka přirozené prostředí. Život má ten, kdo v něm zůstává ( Jn 15:5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učinit. ). člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad dobytkem, a nade vší zemí, i nad všelijakým plazem hýbajícím se na zemi.

^1:27 A stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

^1:28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďte se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelijakým živočichem hýbajícím se na zemi.

^1:29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelijakou bylinu, vydávající símě, která je na tváři vší země, a všelijaké stromoví (na němž je ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.

^1:30 Všem pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, co se hýbe na zemi, v čem je duše živá, všelijakou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. A stalo se tak.

^1:31 A viděl Bůh vše, co učinil, a aj, bylo velmi dobré. A byl večer a bylo jitro, den šestý.

^2:1 A tak dokonána jsou nebesa a země i všechno vojsko jejich.

^2:2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, které dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, které byl dělal.

^2:3 A požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; neboť v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, které byl stvořil, aby učiněno bylo.

^2:4 Tyto jsou rody nebes a země (když stvořeny jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),

^2:5 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všelijaké byliny polní, dříve než vzcházela; neboť ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, jenž by obdělával zemi.

^2:6 A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všechen povrch země.

^2:7 A učinil Hebr. jatzar, (‫יָצַ ר‬ ) stejný výraz, jaký se používá pro hrnčíře, který dává tvar hliněné nádobě (hrnčíř v Jr 18:4 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterou on dělal z hlíny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakou se dobře líbilo hrnčíři udělat. má tento základ). V této kapitole se objevuje i ve verších a . Srv. pozn. n. Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípí jeho dech života, a byl člověk v duši živou.

^2:8 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ a postavil tam člověka, jehož byl učinil.

^2:9 A vyvedl Hospodin Bůh ze země všelijaký strom na pohledění libý a ovoce k jídlu chutné; též strom života uprostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.

^2:10 Slovo Eden (‫עֵ ֶדן‬ ) znamená babylónsky pláň, rovina . To je důvod, proč se většina teologů domnívá, že původní Boží zahrada byla někde v Mezopotámii, snad na území dnešního Iráku. Hebrejsky však Eden znamená rozkošný , což zahrada jistě byla, a hornatý terén se tím apriorně nevylučuje. Lokalizace jmény řek (z nichž některé již neexistují) ztotožňuje původní rajskou zahradu se zemí zaslíbenou Abrahamovi Lze spekulovat i o tom, že pohoří, obklopující příkopovou propadlinu (tzv. rift valley), kudy teče Jordán, mohla vzniknout až jako výsledek Noemovy potopy (před potopou to mohla být rovina, srv. _xdef ocean-floorocean-floor⁇_immediate _write 16 WARNING l.42: label [ocean-floor] unknown. Try to TeX me again._global _advance _unresolvedrefs by1 na str. _xdef ocean-floorocean-floor⁇_immediate _write 16 WARNING l.42: pg-label [ocean-floor] unknown. Try to TeX me again._global _advance _unresolvedrefs by1 ). (A řeka vycházela z Eden, ke svlažování ráje, a odtud dělila se a byla ve čtyři hlavní řeky.

^2:11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kde je zlato.

^2:12 A zlato země té je výborné; tam je i bdelium O etymologii tohoto slova se vedou debaty. Někteří navrhují sanskrtský původ, jiní spatřují příbuznost se slovem badal (‫ָ ּב ַדל‬ ). Nikdo neví přesně, co by to mělo být, ačkoliv se zdá, že v době sepsání Genesis to bylo něco všeobecně dobře známého. Jediný další výskyt tohoto výrazu v Bibli je v Nu 11:7 (Mana pak byla jako semeno koliandrové a barva její jako barva bdelium. , kde je k němu přirovnávána barva nebeského pokrmu many. Snad proto některé cizí překlady překládají bdelium jako perlu, zatímco některé české jako vonnou pryskyřici. , a kámen onychin.

^2:13 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.

^2:14 A jméno řeky třetí Hiddekel, která teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá je Eufrates).

^2:15 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej obdělával a střežil ho.

^2:16 A zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jíst budeš;

^2:17 Ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; neboť v kterýkoli den bys z něho jedl, smrtí umřeš Dosl. zemřeš, zemřeš. Opakování je v Bibli vždy pro zdůraznění. Pleonasmus smrti (mut-mut ‫מוׂת ָּתמוּת‬ ) ve své lživé negaci znovu opakuje had ( 4 Tyto jsou rody nebes a země (když stvořeny jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe), ‫ל ֹא־מוׂת ְּתמֻ תוּן‬ ), nikoliv však Eva. Ďábel zná Boží Slovo lépe než lidé. .

^2:18 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku být samotnému; učiním jemu pomoc, která by při něm byla.

^2:19 (Neboť když byl učinil Hospodin Bůh ze země všelijakou zvěř polní, i všechno ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dát měl; a jakkoli by nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.

^2:20 Není a nikdy nebyla Evinou sestrou. Lilith coby bytost z Edenu je nebiblický mýtus, pocházející z babylonského Talmudu. Jediná biblická narážka, která by ji mohla připomínat, je Iz 34:14 Tam se budou potkávat spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývat; tam jen Lilit se usadí a odpočinutí sobě nalezne. , kde hebrejské slovo lilit (‫ילית‬ ִ ‫ִּל‬ ) překládáCSPponecháváCEPpřekládáB21překládáSNCpřekládáNBKpřekládáJeruzalemponecháváHejcl-ColpřekládáRBKponechává tato Bible jako Lilit. Srv. pozn. Iz 34:14 Tam se budou potkávat spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývat; tam jen Lilit se usadí a odpočinutí sobě nalezne. n. A dal Adam jména všemu dobytku, i ptactvu nebeskému a všelijaké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, která by při něm byla.)

^2:21 Proto uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, a usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.

^2:22 A z toho žebra, které vyňal z Adama, vytvořil Na rozdíl od Adamova stvoření (viz pozn. 7 K tomu naplněna je země jejich stříbrem a zlatem, takže není konce pokladům jejich; naplněna je země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není. n) přišla Eva na svět procesem, vystiženým slovesem banah ve tvaru jiben (‫ִ ּיבֶ ן‬ ) Sloveso banah je příbuzné se slovem binah (‫ִבינָה‬ ), které znamená inteligence (např. rozumnost v Iz 11:2 Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch poznání a bázně Hospodinovy. ). Ženy jsou nadány větší schopností poznání než muži od počátku. Je prokázáno, že ženy mají více mozkových buněk, než muži. Umožňuje jim to nejen „multi-tasking“ vnímání a zpracovávání podnětů, ale i zvýšenou citlivost na ně. Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.

^2:23 A řekl Adam: Teď tato je kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slout bude žena, neboť z muže vzata jest.

^2:24 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou a přidrží manželky své, a budou v jedno tělo.

^2:25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

^3:1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, které byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě Satan se zaměřil na jedinou věc, kterou nesměli. Bůh chce, abychom byli vděčni za to, co máme, a nenechali se rozptylovat tím, co nemáme. Proč si Satan vybral ženu? Ne proto, že by ženy byly obecně slabší než muži, ale proto že dosud neměla jméno; to dostala až v 20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, protože ona byla matkou všech živých. , po hříchu již spáchaném. Přestože napadá i křesťany jisté si svou identitou, ti nejistí jsou snadná kořist, je prakticky jisté, že podlehnou na první pokušení. Viz čl. ”Identita v Kristu”_Ef 2 au Ef 2:6 A spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši, . Nesváděl je k vraždě, krádeži či lži. Pokušení spočívalo ve zpochybnění Božího Slova. Tuto taktiku dodnes nezměnil; pořád funguje stejně dobře. Všechno zlo, osobní i společenské, vyplývá z neposlušnosti Božího Slova. : Tak-li je, že vám Bůh řekl: Nebudete jíst z každého stromu rajského?

^3:2 A řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme První pokušení na světě bylo zaměřené na nedostatek. Měli spoustu všeho nejlepšího, ale jim to nestačilo, chtěli se zabývat tím, co jim chybělo. Jsme hříšníci jako každý druhý, a víme, že bychom zasloužili smrt ( Ř 6:23 Neboť odplata za hřích je smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. ) a že cokoliv menšího než smrt je nezasloužená milost. Jestli se nám v útlém dětství nedostalo pozornosti, jakou jsme potřebovali – bezpodmínečné lásky proto, kým jsme, ne podmínečné, teprve až něco dokážeme – pak nám to opravdu bude chybět po celý život. Naše hříchy jsou sebeobranné mechanismy, které si dítě osvojilo automaticky, podvědomě, a které už v dospělosti nepotřebuje, ale mozek už je tak nastaven, aby své dítě pořád chránil. Nemusíme se donekonečna nimrat v křivdách na nás napáchaných. Kristova milost je neskonale větší než cokoliv, co nás mohlo potkat, jakkoliv těžké a hrozné. Vykoupil nás z prokletí hříchů nejen našich vlastních, ale i hříchů jiných lidí, na nás napáchaných. Nezapírejme ho ( 2Pt 2:1 Bývali pak i falešní proroci v lidu, jako i mezi vámi budou falešní učitelé, kteří uvedou sekty zatracení, i toho Pána, který je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí. ) návratem zpátky k tomu, z čeho už jsme byli vysvobozeni ( 22 ). ;

^3:3 Ale o ovoci stromu, který je uprostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jíst, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

^3:4 A řekl had ženě: Nikoli, nezemřete smrtí!

^3:5 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jíst budete, otevřou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

^3:6 Vidouc tedy žena, že dobrý je strom Trojí pokušení jsou ďáblovy zbraně ( 1Jn 2:16 Neboť všechno, co je na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, to není z Otce, ale je ze světa. ). Eva selhala ve všech, Kristus ve všech zvítězil (:Lk 4:3-13 ). k jídlu i příjemný očím a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou a on jedl.

^3:7 Tedy otevřeny jsou oči obou dvou a poznali, že jsou nazí; a navázali listí fíkového a nadělali sobě suknic.

^3:8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; a skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, uprostřed stromoví rajského.

^3:9 A povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kde jsi? První Boží Slovo, které zaznělo po Pádu člověka. Ačkoliv je to v hebrejštině jediné slovo (ajeka ‫ֶכה‬ ָ ּ ‫אַ ּי‬ ), zhušťuje v sobě prakticky celou teologii Bible: – Bůh hledá ztraceného hříšníka. – Bůh ho vybízí k doznání. – Bůh touží po jeho obnovení do původního, nezkaženého stavu. – Bůh vynakládá úsilí na jeho záchranu.

^3:10 Který řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; proto skryl jsem se.

^3:11 A řekl Bůh: Kdo ti oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhož jsem jíst zapověděl?

^3:12 A řekl Adam: Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala ze stromu toho a jedl jsem.

^3:13 A řekl Hospodin Bůh ženě: Co jsi to učinila? A řekla žena: Had mne podvedl a jedla jsem.

^3:14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všechna zvířata a nade všechny živočichy polní; po břiše svém plazit se budeš a prach žrát budeš po všechny dny života svého.

^3:15 Nadto nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu Verš Gn 3:15 je tzv. protoevangelium – první zmínka o Mesiášovi v Bibli. Obě části těla jsou proroctvím o kříži: Patu Satan Kristu rozdrtil, když mu římští vojáci při ukřižování probodli patní kosti, hlavu rozdrtil Satanovi Kristus, když ho svou smrtí porazil ( Žd 2:14 Poněvadž tedy děti účast mají těla a krve, i on též podobně účasten je jich, aby skrze smrt zahladil toho, který má vladařství smrti, to je ďábla, a ”pozn.” n). , a ty potřeš jemu patu.

^3:16 Obraz Boží, poškozený hříchem, nepřestal být obrazem Božím. Bůh neřekl Evě, že už se nemusí množit, ani Adamovi, že už se nemusí starat o zemi. Původní úkol (množit se a vládnout, viz 28 ) pořád zůstává. Je tu však zásadní rozdíl: Od této chvíle už to bude spojeno s bolestí a trápením. Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a těhotenství tvá, s bolestí rodit budeš děti a pod mocí muže tvého bude žádost Někteří vykladači vztahují prokletí ženy k předcházejícímu textu o bolestivém porodu, a docházejí k závěru, že žena bude toužit po manželovi (a tudíž i po dětech s ním) navzdory bolestem (porodním i rodičovským) a za cenu podstoupení rizika úmrtnosti rodiček (v biblických dobách nesrovnatelně vyššího než dnes). Jiní vztahují závěr verše 16 k následujícímu textu o Adamově uposlechnutí Evy a v prokletí ženy spatřují její touhu muže ovládat. Empirická zkušenost se zdá dávat za pravdu oběma interpretacím. V obou případech má ženě pomáhat muž. Příliš mnoho žen trpí frustrací způsobenou manželstvím a mateřstvím, protože příliš mnoho mužů selhává v roli manžela a otce (:Ef 5:25-33 ; 4 A řekl had ženě: Nikoli, nezemřete smrtí! ). tvá, a on panovat bude nad tebou.

^3:17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své a jedl jsi ze stromu toho, který jsem zapověděl, řka: Nebudeš jíst z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jíst budeš z ní po všechny dny života svého.

^3:18 Trní a bodláčí tobě plodit bude, a budeš jíst byliny polní.

^3:19 V potu tváře své chléb jíst budeš, dokud se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Neboť prach jsi a v prach se navrátíš.

^3:20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, protože ona byla matkou všech živých.

^3:21 A zhotovil Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

^3:22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn je jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by a byl by živ na věky, vyžeňme jej.

^3:23 A vypustil jej Hospodin Bůh ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž vzat byl.

^3:24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby střežili cestu ke stromu života.

^4:1 Adam pak poznal Evu ženu svou, která počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.

^4:2 A opět porodila bratra jeho Abela. A byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč.

^4:3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody Někteří se domnívají, že Bůh bratrům sdělil jakési pokyny, které nemáme v Bibli zaznamenány, kterých se asi Abel držel, kdežto Kajin nikoliv. To se sice nedá vyloučit, avšak ani potvrdit; je to čirá spekulace, z níž nelze vyvozovat žádné závěry. Jiní jsou toho názoru, že Bůh trval na oběti krvavé, nebo ještě specifičtěji, beránka ( 8 A mluvil Kain k Abelovi, bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi, bratru svému, zabil jej. ; Lv 9:3 K synům pak Izraelským mluvit budeš, řka: Vezměte kozla k oběti za hřích a tele a beránka, roční, bez vady, k oběti zápalné, ; :14:22-25 ; Nu 9:5 Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne večer na poušti Sinai; podle všeho toho, co přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští. ; Jn 1:29 Druhého dne uzřel Jan Ježíše, jak jde k němu. A dí: Aj, Beránek Boží, který snímá hřích světa. , 36 Kdo pak žne, odplatu bere, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdo rozsévá, radoval se spolu, i kdo žne. ; Sk 8:32 Místo pak toho Písma, které četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden je, a jako beránek němý před tím, kdo jej stříhá, tak neotevřel úst svých. ; 1Kor 5:7 Vyčisťte tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jako jste nenakvašení. Neboť je Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus. ; 1Pt 1:19 Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista, ; Zj 5:6 A pohleděl jsem, a aj, mezi trůnem a čtyřmi těmi zvířaty a mezi těmi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů a sedm očí, jež jsou sedm duchů Božích, poslaných na všechnu zemi. , 12 ; 1 Adam pak poznal Evu ženu svou, která počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu. ; 17 Poznal pak Kain ženu svou, která počala a porodila Enocha. A stavěl město a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. ; 14 Aj, vyháníš mne dnes ze země této a před tváří tvou skrývat se budu a budu tulákem a běhounem na zemi. A přijde na to, že kdokoli mne nalezne, zabije mne. ; :21:22-23 ). První bratři však žili staletí před Zákonem, mimoto i Zákon zná přijatelné nekrvavé oběti ( Lv 2:2 Přinese ji pak k synům Aronovým kněžím a vezme odtud plnou hrst svou té mouky bělné a toho oleje se vším kadidlem jejím; a pálit to bude kněz na památku její na oltáři v oběť ohnivou, vůně spokojující Hospodina. , :2:13-16 ; :7:9-13 ). Nový Zákon vrhá na incident více světla: Abel přinesl Bohu lepší oběť než Kajin svou vírou ( Žd 11:4 Vírou lepší oběť Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kterou svědectví obdržel, že je spravedlivý, jak sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu, umřev, ještě mluví. ). Tato víra se promítla do činů (:Jk 2:14-26 ): Abel přinesl oběť z prvorozených ovcí a z jejich tuku – tedy z toho nejlepšího, co mohl nabídnout, kdežto Kajin vzal něco z úrody – vykonal formální, nominální rituál, jen tak, aby se neřeklo, aniž by k němu přiložil srdce. Bůh Kajina varuje (vv. ), protože ví, že jeho skutky, na rozdíl od Abelových, jsou zlé ( 1Jn 3:12 Ne jako Kain, který z toho zlostníka byl, a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutky jeho byly zlé, bratra pak jeho spravedlivé. ). V případě obou bratrů se jejich víra poznala po ovoci (:Mt 7:16-20 ; 33 ; Lk 6:44 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; neboť nesbírají z trní fíků, ani z hloží nesbírají hroznů. ). Naplnilo se na nich pravidlo, každý žije podle toho, čemu věří ( 2Pa 20:20 Potom vstavše ráno, vytáhli na poušť Tekoe. A když vycházeli, stál Jozafat a řekl: Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Věřte v Hospodina Boha svého, a stane se vám věrně; věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede. ; Mk 11:24 Proto pravím vám: Za cokoli byste, modlíce se, prosili, věřte, že vezmete, a stane se vám. ; Lk 8:50 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, jen věř, a zdráva bude. ; Jn 12:36 Dokud světlo máte, věřte ve světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. ; Sk 16:31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj. ). zemské oběť Hospodinu.

^4:4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého a z tuku jejich. A vzhlédl Hospodin na Abela a na oběť jeho.

^4:5 Na Kaina pak a na oběť jeho nevzhlédl. Proto rozlítil se Kain náramně a povadla tvář jeho.

^4:6 A řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč je povadlá tvář tvá?

^4:7 Zdali nebudeš příjemný, budeš-li dobře činit? Pakli nebudeš dobře činit, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho a ty panovat budeš nad ním Bůh Kaina varoval, leč marně. Stejně tak varoval Noemovu generaci po 120 let ( 3 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské oběť Hospodinu. ), ale také bez výsledku. Většina proroků narážela na stejně zatvrzelou odezvu, Ježíš a jeho apoštolové nebyli výjimkou. Dnešní církev už pro jistotu varování vůbec nepoužívá: Laikové je nechtějí slyšet a kazatelé nejsou ochotni riskovat své živobytí. Kdo miluje pravdu neochvějně, musí počítat s tím, že bude umlčen. .

^4:8 A mluvil Kain k Abelovi, bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi, bratru svému, zabil jej.

^4:9 A řekl Hospodin Kainovi: Kde je Abel, bratr tvůj? Který odpověděl: Nevím. Zdali jsem já strážným bratra svého?

^4:10 A řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.

^4:11 Proto nyní zlořečený budeš i od té země, která otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé.

^4:12 Když budeš obdělávat zemi, nebude více vydávat moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.

^4:13 A řekl Kain Hospodinu: Větší je trest můj Jestli Kain něčeho na svém hříchu litoval, byla to výše trestu. Nepřiznal se sám, byl přistižen a lhal ( 9 A řekl Hospodin Kainovi: Kde je Abel, bratr tvůj? Který odpověděl: Nevím. Zdali jsem já strážným bratra svého? ). Lítost nad přistižením a nad nepříjemností důsledků je pořád soběstředná: provinilci vadí, že byl dopaden. Pokání je však trápení nad hříchem samotným, nad tím, jak to ublížilo druhým, a jak to uráží Boha. Kající hříšník si nikdy nemyslí, že by jeho trest byl příliš vysoký; ví, že by si zasloužil smrt ( Ř 6:23 Neboť odplata za hřích je smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. ) a že cokoliv menšího než smrt je milost ( Lk 18:13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnout. Ale bil se v prsa svá, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. ). , než aby unesen být mohl.

^4:14 Aj, vyháníš mne dnes ze země této a před tváří tvou skrývat se budu a budu tulákem a běhounem na zemi. A přijde na to, že kdokoli mne nalezne, zabije mne.

^4:15 A řekl mu Hospodin: Zajisté kdokoli by zabil Kaina, nad tím sedminásobně pomstěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný nezabil, kdokoli by jej nalezl.

^4:16 Tedy odešed Kain od tváře Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden.

^4:17 Poznal pak Kain ženu svou, která počala a porodila Enocha. A stavěl město a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch.

^4:18 A narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha.

^4:19 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada a jméno druhé Zilla.

^4:20 A porodila Ada Jábale, který byl otec přebývajících ve stanech a stádo pasoucích.

^4:21 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudební.

^4:22 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelijakého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma.

^4:23 A řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k sinalosti své.

^4:24 Jestliže sedminásobně pomstěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátkrát sedmkrát.

^4:25 Poznal pak ještě Adam ženu svou, a porodila syna a nazvala jméno jeho Set; neboť řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abela, kterého zabil Kain.

^4:26 Setovi pak také narodil se syn a nazval jméno jeho Enos. Tehdy začalo se vzývání jména Hospodinova.

^5:1 Tato je kniha rodů Adamových. V ten den, ve kterém stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

^5:2 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

^5:3 Byl pak Adam ve stu a třiceti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

^5:4 A bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

^5:5 A tak bylo všech dnů Adamových, ve kterých byl živ, devět set a třicet let, a umřel.

^5:6 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

^5:7 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

^5:8 A bylo všech dnů Setových devět set a dvanáct let, a umřel.

^5:9 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

^5:10 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnáct let, a plodil syny a dcery.

^5:11 A bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, a umřel.

^5:12 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

^5:13 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřicet let, a plodil syny a dcery.

^5:14 A bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, a umřel.

^5:15 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

^5:16 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třicet let, a plodil syny a dcery.

^5:17 A bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesát a pět let, a umřel.

^5:18 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

^5:19 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

^5:20 A bylo všech dnů Járedových devět set šedesát a dvě léta, a umřel.

^5:21 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

^5:22 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

^5:23 A bylo všech dnů Enochových tři sta šedesát a pět let.

^5:24 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn; neboť vzal ho Bůh.

^5:25 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

^5:26 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesát a dvě léta, a plodil syny a dcery.

^5:27 A bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesát a devět let, a umřel.

^5:28 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

^5:29 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho, od práce rukou našich, kterou máme se zemí, jíž zlořečil Hospodin.

^5:30 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noéma, pět set devadesát a pět let, a plodil syny a dcery.

^5:31 A bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesát a sedm let, i umřel.

^5:32 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

^6:1 Stalo se pak, když se začali množit lidé na zemi, a dcery se jim rodily,

^6:2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, že krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, které oblibovali.

^6:3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnadit duch můj s člověkem na věky, protože také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvacet let.

^6:4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteří zdávna byli, muži na slovo vzatí.

^6:5 Ale když viděl Hospodin, jak se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všelijaké myšlení Zatímco lidský soud je omezen na viditelné a prokazatelné skutky, Bůh hledí k srdci. Příliš často je znechucen tím, co tam vidí, přestože vnější chování může být společensky přijatelnou pokryteckou maskou ( Lk 16:15 A dí jim: Vy jste, kteří se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůh zná srdce vaše; neboť co je u lidí vysokého, ohavnost je před Bohem. ). srdce jejich nebylo než zlé po všechen čas,

^6:6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

^6:7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím ze země člověka, kterého jsem stvořil, od člověka až do zvířete, až do plaza, až i do ptactva nebeského; neboť líto mi, že jsem je učinil.

^6:8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

^6:9 Tito jsou příběhy Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

^6:10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

^6:11 Ale země byla porušena před Bohem a naplněna byla země nepravostí.

^6:12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, neboť bylo porušilo všelijaké tělo cestu svou na zemi.

^6:13 Proto řekl Bůh k Noémovi: Konec všelijakého těla přichází přede mne, neboť naplněna je země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je se zemí.

^6:14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; přepážky zhotovíš v tom korábu a vytmelíš jej zevnitř i zvenčí asfaltem.

^6:15 A na tento způsob uděláš jej: Tři sta loktů bude délka toho korábu, padesát loktů šířka jeho a třicet loktů výška jeho.

^6:16 Okno uděláš v korábu, a poklopem na loket vysokým zavřeš je; dveře také korábu v boku jeho postavíš, a podlaží spodní, druhé i třetí zhotovíš v něm.

^6:17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všelijaké tělo, v němž je duch života pod nebem. Cokoli bude na zemi, umře.

^6:18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

^6:19 A ze všech živočichů všelijakého těla, po dvou z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

^6:20 Z ptactva podle rodu jeho, a z dobytka podle rodu jejich, ze všelijakého také plaza podle rodu jeho, po dvou z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

^6:21 Ty pak naber s sebou všelijaké potravy, která se jíst může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

^6:22 A učinil Noé podle všeho, jak mu rozkázal Bůh, tak učinil.

^7:1 Potom řekl Hospodin k Noémovi: Vejdi ty i všechna čeleď tvá do korábu; neboť jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

^7:2 Ze všeho dobytka čistého vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z dobytka nečistého dva a dva, samce a samici jeho.

^7:3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

^7:4 Neboť po ještě sedmi dnech já dštít budu na zemi po čtyřicet dnů a čtyřicet nocí; a vyhladím z povrchu země vše živé, které jsem učinil.

^7:5 Tedy učinil Noé všechno tak, jak mu přikázal Hospodin.

^7:6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

^7:7 A proto přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

^7:8 Z dobytka také čistého i z dobytka nečistého, i z ptactva a ze všeho, co se hýbe na zemi,

^7:9 Po dvou vešli k Noémovi do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

^7:10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

^7:11 Léta šestistého věku Noémova, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy Hebrejské slovo nibkeu (ּ‫נ ְִב ְקעו‬ ) je stejného slovního základu jako výraz, použitý v 2Kr 8:12 Jemuž řekl Hazael: Proč pán můj pláče? Odpověděl: protože vím, co zlého ty učiníš synům Izraelským. Pevnosti jejich spálíš a mládence jejich zmorduješ mečem, a nemluvňátka jejich rozrážet budeš, a těhotné jejich zroztínáš. a 16 A co jich vešlo, samec a samice ze všelijakého těla vešli, tak jak byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. pro těhotné, zroztínané mečem. Mapa mořského (viz _xdef ocean-floorocean-floor_xlink refocean-floor_setcolor 1 1 0 0kKMapa mořského dna na str. _xdef ocean-floorocean-floor⁇_immediate _write 16 WARNING l.172: pg-label [ocean-floor] unknown. Try to TeX me again._global _advance _unresolvedrefs by1 ) dna ukazuje pohoří mezi kontinenty se štěrbinou ve hřebenu, kudy přetlak roztrhl pevninu a spodní vodu poslal nadzvukovou rychlostí do stratosféry, kde zkondenzovala a 40 dní pršela zpátky na zem, zatímco do uprázdněného místa po ní se propadly rozsáhlé plochy pevniny. Byla to Noemova potopa, co rozervalo původní pangeu a rozeslalo kontinenty do jejich dnešních pozic. Kolize kontinentů, vystupujících nad hladinu, s nadzdviženým mořským dnem by pak mohla vysvětlovat zrod pohoří jako Kordillery. jsou všechny studnice propasti veliké, a průduchy nebeské otevřeny jsou.

^7:12 A byl příval na zemi čtyřicet dní a čtyřiceti nocí.

^7:13 Toho dne vešel Věřit v Boha, v Ježíše, v evangelium, v Pravdu… samo o sobě nestačí; je to jako okukovat Noemovy archu před potopou a věřit, že by se udržela na vodě, kdyby tam nějaká byla. Důležité je být v ní. Křesťané mají zkoumat sami sebe, ne jestli mají víru, ale zda jsou ve víře ( 2Kor 13:4 Neboť ačkoli ukřižován je jako nemocný, ale živ je z moci Boží. A tak i my mdlí jsme s ním, ale živi budeme s ním, z moci Boží na vás. ). Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

^7:14 Oni i všelijaký živočich Genetikové spočítali, že dnešní rozmanitost živočichů se mohla rozvětvit z původního počtu asi jednoho tisíce druhů (např. všechny šelmy psovité mohou mít společného předka). Takové množství by se do Noemovy archy hravě vměstnalo i se zásobami potravin; měla kapacitu jako několik dlouhých nákladních vlaků (522 nákladních vagónů). podle rodu svého, i všelijaký dobytek podle rodu svého, a všelijaký plaz, který se hýbe na zemi, podle rodu svého, i všelijaké ptactvo podle rodu svého, všelijací ptáci, všechno, co křídla má,

^7:15 Vešli k Noémovi do korábu, po dvou ze všelijakého těla, v němž byl duch života.

^7:16 A co jich vešlo, samec a samice ze všelijakého těla vešli, tak jak byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm Bůh varoval zkaženou generaci Noemovu po 120 let, co trvala stavba archy ( 3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi. ). Proč za sebou nezavřel Noe sám? Protože venku zůstali lidé, které tam čekalo zahynutí. Je to Hospodin, kdo rozhoduje, že období nabídky spásy netrvá věčně, ale stanoví mu konec ( Ž 95:8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení a v den pokušení na poušti, ; Žd 3:7–8 , 15 Nýbrž hojněji to ještě zjevné je, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova, ; 7 A proto přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. ). .

^7:17 A když byla potopa po čtyřicet dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

^7:18 Nebo vzedmuly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, a plul koráb na vodách.

^7:19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, které byly pode vším nebem.

^7:20 Patnáct loktů Byla-li hladina více než sedm metrů nad nejvyššími vrcholky, potopa byla globální. Nejvyšší hory té doby mohly být výrazně nižší než dnešní osmitisícovky; ty naopak mohly vzniknout teprve až jako důsledek potopy (srv. _xdef ocean-floorocean-floor_xlink refocean-floor_setcolor 1 1 0 0kKMapa mořského dna na str. _xdef ocean-floorocean-floor⁇_immediate _write 16 WARNING l.181: pg-label [ocean-floor] unknown. Try to TeX me again._global _advance _unresolvedrefs by1 ). do výše vystoupaly vody, když přikryty jsou hory.

^7:21 A umřelo všelijaké tělo, které se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z dobytka a živočichů, i všelijakého hmyzu, který se plazí po zemi, i každého člověka.

^7:22 Všechno, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, co bylo na souši, pomřelo.

^7:23 A tak vyhladil Bůh vše živé, které bylo na tváři země, od člověka až do zvířete, až do plazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno je, pravím, ze země; a zůstal jen Noé, a kteří s ním byli v korábu.

^7:24 A trvaly vody nad zemí za sto a padesát dnů.

^8:1 Rozpomenul se pak Bůh na Noéma, i všechny živočichy a všechna zvířata, která byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, a zastavily se vody.

^8:2 A zavřeny jsou studnice propasti i průduchy nebeské a zastaven je příval z nebe.

^8:3 A navrátily se vody z povrchu země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

^8:4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

^8:5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázaly se vrcholy hor.

^8:6 A stalo se po čtyřiceti dnech, otevřev Noé okno v korábu, které byl udělal,

^8:7 Vypustil krkavce. Který vyletuje, zase se navracel, dokud nevyschly vody na zemi.

^8:8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, zdali již by opadly vody z povrchu země.

^8:9 Která když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; neboť vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

^8:10 A počkal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

^8:11 I přiletěla k němu holubice k večeru, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody z povrchu země.

^8:12 A čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, která nevrátila se k němu více Země byla potopou očištěna ode všeho zlého ( 5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázaly se vrcholy hor. , 12 A čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, která nevrátila se k němu více. – 13 A stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. A odjal Noé přikrytí korábu a uviděl, že již oschl povrch země. ); tím byla připravena pro spočinutí čistého tvora, jakým je holubice. Při Ježíšově křtu se také Ježíš – čistý Syn Boží – vynořuje z vody a Duch svatý v podobě holubice na něm spočine ( Lk 3:21–22 ). .

^8:13 A stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. A odjal Noé přikrytí korábu a uviděl, že již oschl povrch země.

^8:14 Druhého pak měsíce, dvacátého sedmého den téhož měsíce oschla země.

^8:15 A mluvil Bůh k Noémovi, řka:

^8:16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

^8:17 Všechny živočichy, kteří jsou s tebou ze všelijakého těla, tak z ptactva jako z dobytka a všelijakého plaza, který se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

^8:18 A vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

^8:19 Každý živočich, každý plaz a všechno ptactvo, všechno, co se hýbe na zemi, po rodech svých vyšlo z korábu.

^8:20 Tedy vystavěl Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všeho dobytka čistého i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

^8:21 A zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečit zemi pro člověka, protože myšlení srdce lidského zlé je od mladosti jeho; aniž budu více bít všechno, co živo je, jako jsem učinil.

^8:22 Nýbrž dokud země trvat bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

^9:1 Tedy požehnal Bůh Noémovi i synům jeho a řekl jim: Ploďte se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.

^9:2 Strach váš a hrůza vaše buď na všelijaký živočich země, a na všechno ptactvo nebeské. Všechno, což se hýbe na zemi, a všechny ryby mořské v ruce vaše dány jsou.

^9:3 Všechno, což se hýbe a je živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všechno.

^9:4 A však maso s duší jeho, která je krev jeho, nebudete jíst.

^9:5 A zajisté krev vaši, duši vaši vyhledávat budu; z rukou každého zvířete vyhledávat ji budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duši člověka.

^9:6 Kdokoli by vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; neboť k obrazu svému učinil Bůh člověka.

^9:7 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.

^9:8 A mluvil Bůh k Noémovi a synům jeho s ním, řka:

^9:9 Já zajisté vcházím ve smlouvu svou s vámi i se semenem vaším po vás,

^9:10 A se všelijakou duší živou, která je s vámi, z ptactva, z dobytka a ze všech živočichů zemských, které jsou s vámi, ode všech, kteří vyšli z korábu, až do všelijakého živočicha zemského.

^9:11 Proto utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všelijaké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa ke zkažení země.

^9:12 A řekl Bůh: Toto bude znamení smlouvy, které já dávám, mezi mnou a mezi vámi a mezi všelijakou duší živou, která je s vámi, po všechny věky.

^9:13 Duhu svou postavil jsem na oblaku a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.

^9:14 A bude, když uvedu mračný oblak nad zemí a ukáže se duha na oblaku,

^9:15 Že se rozpomenu na smlouvu svou, která je mezi mnou a mezi vámi a mezi všelijakou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všelijaké tělo.

^9:16 Neboť když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelijakou duší živou v každém těle, které je na zemi.

^9:17 A řekl Bůh k Noémovi: To je znamení smlouvy, kterou jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelijakým tělem, které je na zemi.

^9:18 Byli pak synové Noémovi, kteří vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.

^9:19 Ti tři jsou synové Noémovi a ti se rozprostřeli po vší zemi.

^9:20 Noé pak obíraje se zemí, začal dělat vinice.

^9:21 A pije víno, opil se a obnažil se uprostřed stanu svého.

^9:22 Viděl Tato fráze bývá často používána jako eufemismus pro nějaký sexuální projev. Nevíme, čeho přesně se Cham dopustil, i kdyby však ničeho horšího, než že zveřejnil otcovu ostudu, bylo to dost na to, aby si vysloužil otcovo prokletí. Ctít rodiče ( Ex 20:12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlouží dny tvé na zemi, kterou Hospodin Bůh tvůj dá tobě. ), i kdyby se nám zdálo, že máme důvod se za ně stydět, znamená jejich hanbu nešířit; vyvyšovat naopak jejich důstojnost. pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého a pověděl oběma bratřím svým vně.

^9:23 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, který oba položili na ramena svá, a jdouce pozpátku, zakryli hanbu otce svého; tváře pak jejich byly odvráceny a hanbu otce svého neviděli.

^9:24 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.

^9:25 A řekl: Zlořečený Kanán Pro Izraelity, odcházející z Egypta, na cestě do Země zaslíbené, není důležité, jak byl proklet Cham, který Noema urazil, ponížil a ztrapnil před jeho ostatními syny, nýbrž výslovně Chamův syn Kanaán, jehož území mají dobýt. Epizoda s opilým Noemem jim dodává povzbuzení: Už Noe Kanaána proklel, aby byl naším otrokem (my jsme si to nevymysleli); nyní jenom naplníme jeho slova. , služebník služebníků bude bratřím svým.

^9:26 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.

^9:27 Rozšiř Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Dosl. Bydlet ve stanech.to figura znamená přesídlení (srv. :Jb 18:14-15 ). Toto zaslíbení došlo naplnění ve Sk 14:27 A když tam přišli, a shromáždili církev, vypravovali, kteraké věci Bůh skrze ně učinil, a že otevřel pohanům dveře víry. av Ř 11: . Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.

^9:28 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesát let.

^9:29 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesát let; a umřel.

^10:1 Tyto jsou pak rody synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili po potopě.

^10:2 Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras.

^10:3 Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma.

^10:4 Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim.

^10:5 Od těch rozděleni jsou ostrovy národů po krajinách jejich, každý podle jazyka svého, podle čeledi své, v národech svých.

^10:6 Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán.

^10:7 A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan.

^10:8 Zplodil také Chus Nimroda; on počal být mocným na zemi.

^10:9 To byl silný lovec před Hospodinem; proto se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem.

^10:10 Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear.

^10:11 Ze země té vyšel do Assur, kde vystavěl Ninive a Rohobot město a Chále,

^10:12 A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; to je město veliké.

^10:13 Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim a Laabim a Neftuim,

^10:14 A Fetruzim, a Chasluim (odkud pošli Palestinci) a Kafturim.

^10:15 Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het,

^10:16 A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea,

^10:17 A Hevea, a Aracea, a Sinea,

^10:18 A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských.

^10:19 A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, když jdeš ke Gerar až do Gázy; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim až do Lázy.

^10:20 Ti jsou synové Chamovi po čeledích svých, podle jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých.

^10:21 Semovi také, otci všech synů Heber, bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové.

^10:22 A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram.

^10:23 Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas.

^10:24 Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera.

^10:25 Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, protože za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan.

^10:26 Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe,

^10:27 A Adoráma, a Uzala, a Dikla,

^10:28 A Obale, a Abimahele, a Sebai,

^10:29 A Ofira, a Evila, a Jobaba; všickni ti jsou synové Jektanovi.

^10:30 A bylo bydlení jejich od Mesa, když jdeš k Sefar hoře na východ slunce.

^10:31 Tito jsou synové Semovi po čeledích svých, podle jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých.

^10:32 Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělily se národy na zemi po potopě.

^11:1 Byla pak všechna země jazyku jednoho a řeči jedné.

^11:2 A stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear a bydlili tam.

^11:3 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. A měli cihly místo kamení a asfalt místo vápna.

^11:4 Neboť řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věž, jejíž by vrchol dosahoval k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.

^11:5 Sestoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věž, kterou stavěli synové lidští.

^11:6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všech těchto, a to je začátek díla jejich; nyní pak nedají sobě v tom překazit, co umínili dělat.

^11:7 Proto sestupme a zmaťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

^11:8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi a přestali stavět města toho.

^11:9 Proto nazváno je jméno jeho Bábel, neboť tu zmátl Hospodin jazyk Boží soud u babylónské věže má svůj protipól v Letnicích, kdy Bůh nadpřirozeným zásahem (vylitím Ducha Svatého) překlenul mezilidské bariéry, vzniknuvší zmatením jazyků (:Sk 2:4-11 ). vší země a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

^11:10 Tito jsou rody Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.

^11:11 A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery.

^11:12 Arfaxad pak živ byl sto pět a třicet let, a zplodil Sále.

^11:13 A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

^11:14 Sále také živ byl sto třicet let, a zplodil Hebera.

^11:15 A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

^11:16 Živ pak byl Heber Od něho odvozují svůj původ všechna slova, příbuzná s čímkoliv hebrejským: Hebrejové, hebrejština apod. sto čtyři a třicet let, a zplodil Pelega.

^11:17 A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třicet let; a plodil syny a dcery.

^11:18 Peleg pak živ byl sto třicet let, a zplodil Réhu.

^11:19 A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery.

^11:20 Réhu také živ byl sto třicet a dvě léta, a zplodil Sáruga.

^11:21 A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery.

^11:22 Živ pak byl Sárug sto třicet let, a zplodil Náchora.

^11:23 A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.

^11:24 Náchor pak živ byl sedmdesát a devět let, a zplodil Táre.

^11:25 A živ byl Náchor po zplození Táre sto pět a dvacet let; a plodil syny a dcery.

^11:26 Živ pak byl Táre sto a třicet let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

^11:27 Tyto jsou pak rody Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.

^11:28 Umřel pak Háran dříve než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských.

^11:29 A zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, který byl otec Melchy a Jeschy.

^11:30 Byla pak Sarai neplodná a neměla děti.

^11:31 A vzal Táre Abrama syna svého a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.

^11:32 A byly dny Táre dvě stě a pět let; a umřel Táre v Cháran.

^12:1 Neboť byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi ze země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterou ukážu tobě.

^12:2 A učiním tě v národ veliký a požehnám tobě a zvelebím jméno tvé a budeš požehnáním.

^12:3 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečit budu; ano požehnány budou v tobě všechny čeledi země.

^12:4 A vyšel Abram, tak jak mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.)

^12:5 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všechno zboží své, kterého nabyli, i duše, kterých dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní.

^12:6 A prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to je až k rovině More. A tehdy Kananejští byli v zemi.

^12:7 A ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy zbudoval tu oltář Hospodinu, který se byl ukázal jemu.

^12:8 A odtud podal se k hoře, která leží na východ od Bethel, kde rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; a zbudoval tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo.

^12:9 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud k jihu.

^12:10 Abrahamův odchod z Egypta typizoval pozdější Exodus celého národa: Všechno začalo hladomorem (v. 10 A prošedše skrze první i druhou stráž, přišli k bráně železné, která vede do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. A vyšedše, přešli ulici jednu, a hned odšel anděl od něho. ; 4 A vyšel Abram, tak jak mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.) ). Egypťané ubližovali Božímu lidu (vv. ; :Ex 1:11-14 ). Bůh postihl Egypt ranami (v. ; Ex 8-11: ). Egypťané nechali Boží lid odejít, poté, co jej zahrnuli svým bohatstvím (vv. , ; :Ex 12:33-36 ). Vraceli se do Země pouští, se zastávkami (; Ex 17:1 Tehdy, když se odebralo všechno shromáždění synů Izraelských z pouště Sin, po stanovištích svých dle rozkazu Hospodinova, položili se v Rafidim, kde nebylo vod, které by lid pít mohl. ). Nakonec dorazili do Země, kde uctívali Hospodina (; Ex 15:17 Uvedeš je a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, které jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterou utvrdí ruce tvé, Pane. ). Viz :Ž 105:11-45 . Byl pak hlad v té zemi; proto sestoupil Abram do Egypta, aby tam byl hostem; neboť veliký byl hlad v té zemi.

^12:11 A stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváře.

^12:12 A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To je manželka jeho; a zabijí mne, tebe pak živou nechají.

^12:13 Prav tedy, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe.

^12:14 A stalo se, když vešel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně.

^12:15 A vidouce ji knížata Faraonova, vychválili ji před ním; a vzata je žena do domu Faraonova.

^12:16 Který i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a služebné, též oslice a velbloudy.

^12:17 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu.

^12:18 Proto povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Proč jsi mi neoznámil, že ona je manželka tvá?

^12:19 Proč jsi řekl: Sestra má je? A vzal jsem ji sobě za ženu. Proto nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi.

^12:20 A poručil o něm Farao mužům a propustili ho i manželku jeho i všechno, co měl.

^13:1 Vystoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všechno, co měl, a Lot s ním, k jihu.

^13:2 (Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato.)

^13:3 A šel cestami svými od jihu až do Bethel, až k místu tomu, kde dříve byl stánek jeho, mezi Bethel a Hai,

^13:4 K místu oltáře, který tam byl dříve zbudoval, kde vzýval Abram jméno Hospodinovo.

^13:5 Také i Lot, který s Abramem chodil, měl ovce a voly i stany.

^13:6 A nemohla jim země postačovat, aby spolu bydlili, protože zboží jich bylo veliké, tak že nemohli spolu bydlit.

^13:7 Odtud vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova; neboť Kananejští a Ferezejští tehdy bydlili v zemi té.

^13:8 Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechať, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme.

^13:9 Zdali není před tebou všechna země? Odděl se, prosím, ode mne. Půjdeš-li nalevo, já napravo se držet budu; pakli půjdeš napravo, nalevo se držet budu.

^13:10 Pozdvihnuv tedy Lot očí Lot podlehl žádosti očí – upřednostnil, co se líbilo jeho zraku (srv. pozn. 1Jn 2:16 Neboť všechno, co je na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, to není z Otce, ale je ze světa. n). svých, spatřil všechnu rovinu vůkol Jordánu, která před tím, než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru, všechna až k Ségor svlažována byla jako zahrada Hospodinova a jako země Egyptská.

^13:11 A zvolil sobě Lot všechnu rovinu Jordánskou a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého.

^13:12 Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, rozbiv stanů až k Sodomě.

^13:13 Lidé pak Sodomští byli zlí a hříšníci před Hospodinem velicí.

^13:14 A řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď z místa, na němž jsi, na sever a na jih, i na východ a na západ.

^13:15 Neboť všechnu zemi, kterou vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky.

^13:16 A rozmnožím símě tvé jako prach země; neboť jestliže kdo bude moci sečíst prach země, tehdy i símě tvé sečteno bude.

^13:17 Vstaň, projdi tu zemi na délku i na šířku její; neboť tobě ji dám.

^13:18 Tedy Abram hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, které jsou při Hebronu, kde zbudoval oltář Hospodinu.

^14:1 Stalo se pak ve dnech těch, že Amrafel král Sinearský, Arioch král Elasarský, Chedorlaomer král Elamitský, a Thádal král Goimský,

^14:2 Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému, a proti Bersovi králi Gomorskému, a Senábovi králi Adamatskému, a Semeberovi králi Seboimskému, a králi Bélamskému, to je Ségorskému.

^14:3 Všichni tito sjeli se do údolí Siddim, to je již moře solné.

^14:4 Dvanáct let sloužili Chedorlaomerovi, třináctého pak léta vzepřeli se.

^14:5 Proto léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských, a Zuzimské v Cham, a Eminské na rovinách Kariataimských,

^14:6 A Horejské na hoře jich Seir, až k rovině Fáran, která leží nad pouští.

^14:7 A vracejíce se, přitáhli k En Misfat, která již je Kádes, a pohubili všechnu krajinu Amalechitského, také i Amorejského, bydlícího v Hasesontamar.

^14:8 Proto vytáhl král Sodomský a král Gomorský a král Adamatský a král Seboimský a král Bélamský, to je Ségorský, a sešikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim,

^14:9 Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému a Thádalovi králi Goimskému a Amrafelovi králi Sinearskému i Ariochovi králi Elasarskému, čtyři králové proti pěti.

^14:10 (V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic asfaltových.) A utíkajíce král Sodomský a Gomorský, padli tam; a kteří pozůstali, utekli na hory.

^14:11 A pobravše všechno zboží Sodomských a Gomorských a všechny potraviny jich, odtáhli.

^14:12 Vzali také Lota a zboží jeho, syna bratra Abramova, a odjeli; neboť on bydlil v Sodomě.

^14:13 Přišel pak jeden, který byl utekl, a zvěstoval Abramovi Hebrejskému, který tehdy bydlil v rovinách Mamre Amorejského, bratra Eškolova a bratra Anerova; neboť ti měli smlouvu s Abramem.

^14:14 Uslyšev tedy Abram, že by zajat byl bratr jeho, vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených služebníků tři sta a osmnáct, a honil je až k Dan Jméno bylo dodatečně zaktualizováno z původního Laiš ( Sd 18:29 A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, který narozen byl Izraelovi, protože dříve jméno města toho bylo Lais. ). .

^14:15 A odděliv se, připadl na ně v noci, on i služebníci jeho, a porazil je; a pronásledoval je až k Chobah, které leží nalevo od Damašku.

^14:16 A odjal zase všechno zboží; také i Lota bratra svého se statkem jeho zase přivedl, ano i ženy a lid.

^14:17 Tedy vyšel král Sodomský proti němu, když se navracel od pobití Chedorlaomera a králů, kteří byli s ním, k údolí Sáveh, které je údolí královské.

^14:18 Melchisedech také král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího.

^14:19 A požehnal mu a řekl: Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, který vládne nebem a zemí;

^14:20 A požehnaný Bůh silný nejvyšší, který dal nepřátele tvé v ruce tvé. A dal mu Abram desátky ze všech věcí.

^14:21 Král pak Sodomský řekl Abramovi: Dej mi lid, a zboží vezmi sobě.

^14:22 A řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, který vládne nebem i zemí,

^14:23 Že nevezmu od niti až do řemínku obuvi ze všech věcí, které jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama,

^14:24 Kromě jen toho, co snědli bojovníci, a dílu mužů, kteří se mnou šli, totiž Aner, Eškol a Mamre; oni nechť vezmou díl svůj.

^15:1 Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi ve vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu štít tvůj, a odplata tvá velmi veliká.

^15:2 Jemuž řekl Abram: Panovníku Hospodine, co mi dáš, poněvadž já stárnu bez dětí, a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer?

^15:3 Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a hle, syn domu mého bude mým dědicem.

^15:4 A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkoucí: Nebude ten dědicem tvým, ale který vyjde ze života tvého, ten dědicem tvým bude.

^15:5 A vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédni nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sečíst? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé.

^15:6 A uvěřil Hospodinu a počteno mu to za spravedlnost.

^15:7 (Neboť byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, abych dal zemi tuto k dědičnému vladařství.

^15:8 A řekl: Panovníku Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím?

^15:9 A odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou a kozu tříletou a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko.

^15:10 Kterýžto vzav ty všechny věci, zroztínal je na poloviny a rozložil na dvě strany, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal.

^15:11 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla a Abram je odháněl.

^15:12 A stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej).

^15:13 Řekl tehdy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že hostem bude símě tvé v zemi cizí a v službu je podrobí a trápit je budou po čtyři sta let.

^15:14 Však národ, jemuž sloužit budou, já soudit budu; a potom vyjdou s velikým zbožím.

^15:15 Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš ve stáří dobrém.

^15:16 A čtvrté pokolení sem se navrátí; neboť ještě není doplněna nepravost Amorejských.

^15:17 A stalo se, když zapadlo slunce a tma byla, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, která šla mezi díly těmi.

^15:18 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi Izraelité, odcházející z Egypta, pro které Mojžíš píše Genesis, měli důvod k přesvědčení, že se vracejí na začátek do místa původní zahrady Edenu přinejmenším symbolicky, pravděpodobně však i geograficky ( Gn 2:10–14 ). tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufrat:

^15:19 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské,

^15:20 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské,

^15:21 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.

^16:1 Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila; a měla služebnou Egyptskou, jménem Agar.

^16:2 A řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k služebné mé, zda bych aspoň z ní mohla mít syny. A povolil Abram řeči Sarai.

^16:3 Tehdy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou služebnou svou, po deseti letech, jak bydlit počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi muži svému za ženu.

^16:4 A vešel k Agar, která počala. Vidouc pak ona, že počala, zlehčila sobě paní svou.

^16:5 A řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen Abraham sklízí ovoce svého hříchu – přitakání manželčině nedůvěře v Boží zaslíbení a následnému souhlasu se společensky přijatelným hříchem (v. 3 Tehdy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou služebnou svou, po deseti letech, jak bydlit počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi muži svému za ženu. ). Mnoho manželů má podobnou zkušenost, kdy jim manželka vyčítá, že vyhověli jejímu přání. Empatický manžel dokáže vnímat manželčiny emoce a nehádat se o slova. Moudrý jim dokáže předcházet; když ne přímo uzdravit, pak alespoň nedráždit. Viz čl. ”Uzdravení je možné”_16 a na str. . ; já jsem dala služebnou svou v lůno tvé, která vidouc, že počala, zlehčila mne sobě. Suď Hospodin mezi mnou a mezi tebou.

^16:6 A řekl Abram k Sarai: Aj, služebná tvá v moci tvé; učiň s ní, co se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai a ona utekla od ní.

^16:7 Našel ji pak anděl Hospodinův Někteří jsou toho názoru, že by se mohlo jednat o preinkarnační zjevení Krista. Tuto domněnku se zdá potvrzovat první osoba ve verši 10 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmnožím símě tvé, aniž bude moci sečteno být pro množství. . Avšak viz jeho ”poznámku” n. u studnice vody na poušti, u studnice té, která je při cestě Sur.

^16:8 A řekl: Agar, služebná Sarai, odkud jdeš a kam se ubíráš? A řekla: Od tváře Sarai paní své já utíkám.

^16:9 Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své a pokoř se pod ruku její.

^16:10 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmnožím První osoba vypadá na první pohled, jakože mluví Bůh sám. V takovém případě by anděl z v. 7 Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, která je při cestě Sur. byl jen popis toho, jak se asi tato nadpřirozená bytost mohla jevit lidským zrakům, podobně jako v Ex 3:2 Tehdy ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně z prostředku keře. A viděl, a aj, keř hořel ohněm, avšak neshořel. , 6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všem synům Izraelským: Večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské. . Není to však nutně jediná interpretace. Anděl je posel, jako takový reprezentuje toho, kdo ho vyslal, a tudíž může mluvit jeho jménem i v první osobě, přestože s ním není totožný. símě tvé, aniž bude moci sečteno být pro množství.

^16:11 Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudíž porodíš syna, a nazveš jméno jeho Izmael; neboť uslyšel Hospodin trápení tvé.

^16:12 Bude to pak lítý člověk; ruce jeho proti všem, a ruce všech proti němu; a před tváří všech bratří svých bydlit bude.

^16:13 A nazvala Agar jméno Hospodinovo, který mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; neboť řekla: Zdali teď také nevidím po tom, který mne viděl?

^16:14 Proto nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne. Aj, ta je mezi Kádes a Barad.

^16:15 Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kteréhož porodila Agar, Izmael.

^16:16 Abram pak byl v osmdesáti šesti letech, když mu porodila Agar Izmaele.

^17:1 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; choď ustavičně přede mnou a buď dokonalým.

^17:2 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.

^17:3 Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka:

^17:4 Já jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.

^17:5 Aniž více slout bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; neboť otcem mnohých národů učinil jsem tě.

^17:6 A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou.

^17:7 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.

^17:8 Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v níž pobýváš hostem, všechnu zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.

^17:9 Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak dbát budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.

^17:10 Tato je smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, které dbát budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.

^17:11 Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.

^17:12 Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterýchkoli by cizozemců byl, jenž není ze semene tvého.

^17:13 Konečně ať je obřezán narozený v domě tvém i koupený za peníze tvé; a bude smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou.

^17:14 Neobřezaný pak pacholík, který by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; neboť smlouvu mou porušil.

^17:15 Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její.

^17:16 Neboť požehnám jí a dám z ní syna; požehnám jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.

^17:17 Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí?

^17:18 A řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!

^17:19 Jemuž řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazveš jméno jeho Izák; a utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i se semenem jeho po něm.

^17:20 Také o Izmaelovi uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí a rozšířím jej v národ veliký.

^17:21 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kterého porodí Sára po roce, při tomto času.

^17:22 A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama.

^17:23 Vzal tedy Abraham Izmaela syna svého i všecky zrozené v domě svém i všecky koupené za stříbro své, každého, kdo byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jak s ním Bůh mluvil.

^17:24 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

^17:25 Izmael pak syn jeho byl ve třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

^17:26 Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.

^17:27 I všichni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.

^18:1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko dne bylo.

^18:2 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži Viz pozn. 26 A řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesát spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně. n. stáli naproti němu. Které jak uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi.

^18:3 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého.

^18:4 Přineseno bude trochu vody a umyjete nohy své a odpočinete pod stromem.

^18:5 Zatím přinesu kus chleba a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž kolem služebníka svého jdete. A řekli: Tak učiň, jak jsi mluvil.

^18:6 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej a napeč podpopelných chlebů.

^18:7 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, který pospíšil připravit je.

^18:8 Potom vzav másla a mléka i tele, které připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, a jedli.

^18:9 Řekli pak jemu: Kde je Sára, manželka tvá? Který odpověděl: Teď v stanu.

^18:10 A řekl: Jistě se navrátím k tobě podle času života, a aj, syna mít bude Sára, manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, které byly za ním.

^18:11 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský.

^18:12 A smála se Sára sama v sobě, řkouc: Teprve když jsem zestárla, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj zestárl.

^18:13 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč je se smála Sára, řkoucí: Zdali opravdu ještě rodit budu, a já jsem zestárla?

^18:14 Zdali co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě podle času života, a Sára bude mít syna.

^18:15 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; neboť se bála. A řekl Hospodin: Není tak, ale smála jsi se.

^18:16 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je vyprovodil.

^18:17 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, co dělat budu?

^18:18 Poněvadž Abraham jistě bude v národ veliký a silný, a požehnány budou v něm všechny národy země.

^18:19 Neboť znám jej; proto přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby dbali cesty Hospodinovy a činili spravedlnost a soud, aby naplnil Hospodin Abrahamovi, co mu zaslíbil.

^18:20 A řekl Hospodin: protože rozmnožen je křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že těžký je náramně:

^18:21 Sestoupím již a pohledím, jestli podle křiku jejich, který přišel ke mně, činili, dojde na ně setření; a pakli toho není, zvím.

^18:22 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Hospodin pak ještě stál před Abrahamem.

^18:23 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?

^18:24 Bude-li padesát spravedlivých v tom městě, zdali přece zahubíš a neodpustíš místu pro padesát spravedlivých, kteří jsou v něm?

^18:25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učinit měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; tak by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdali soudce vší země neučiní soudu?

^18:26 A řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesát spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně.

^18:27 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluvit ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.

^18:28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všechno město? A řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřicet pět.

^18:29 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřicet? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřicet.

^18:30 A řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluvit budu: Snad se jich nalezne tam třicet? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třicet.

^18:31 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluvit ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvacet? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvacet.

^18:32 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluvit budu: Snad se jich najde tam deset Číslo deset tvoří společenství. Synagogální bohoslužba nezačne, nesejde-li se alespoň deset účastníků. Méně než deset je nutno zachránit individuálně, jako Lot a jeho rodina (:19:15-17 ). Proto jsou křesťané solí země ( Mt 5:13 Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. ). V den soudu může být kdokoliv z nás oním jedním, chybějícím do počtu. ? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.

^18:33 A odešel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.

^19:1 Přišli pak dva andělé do Sodomy večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Které když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi.

^19:2 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici.

^19:3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. A udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, a jedli.

^19:4 Dříve pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, obstoupili dokola dům ten, od mladého až do starého, všechen lid odevšad.

^19:5 A volali na Lota a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteří přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme.

^19:6 A vyšel k nim Lot ven a zavřel za sebou dveře.

^19:7 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého.

^19:8 Aj, mám teď dvě dcery, které nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí Perverze v Lotově srdci (ochota vydat vlastní dcery ke znásilnění) se dočkala své realizace, když to nakonec byly ony samy, kdo znásilnil opilého Lota (vv. 31 – 36 ). ; jen mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé.

^19:9 A řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem jako host, a chce nás soudit? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. A obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dveře.

^19:10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou a uvedli Lota k sobě do domu a dveře zavřeli.

^19:11 A ty muže, kteří byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří.

^19:12 A řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě nebo syny své nebo dcery své, i všechno, co máš v městě, vyveď z místa tohoto.

^19:13 Neboť zkazíme místo toto, protože se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.

^19:14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteří již měli pojímat dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, neboť zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval.

^19:15 A když svítalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, které tu jsou, abys nezahynul v pomstě města.

^19:16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho a ruku ženy jeho a ruku dvou dcer jeho, neboť se slitoval nad ním Hospodin; a vyvedli jej, a pustili za městem.

^19:17 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovej život svůj, neohlížej se zpět, aniž se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul.

^19:18 A řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji.

^19:19 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké je milosrdenství tvé, které jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale já nebudu moci ujít na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych.

^19:20 Hle, teď je toto město blízko, do něhož bych utekl, a to je malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má.

^19:21 A řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil.

^19:22 Pospěš, ujdi tam; neboť nebudu moci učinit ničeho, dokud tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno je jméno města toho Ségor.

^19:23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor.

^19:24 A Hospodin dštil na Sodomu a na Gomoru sirou a ohněm od Hospodina z nebe.

^19:25 A podvrátil ta města i všechnu tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všechno, což roste z země.

^19:26 A ohlédla se žena jeho, jdouc za ním, a obrácena je v sloup solný.

^19:27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kde byl stál před Hospodinem.

^19:28 A pohleděv k Sodomě a Gomoře i na všechnu zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým ze země té, jako dým z vápenice.

^19:29 Stalo se tehdy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

^19:30 Potom vyšel Lot ze Ségor a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; neboť nesměl bydlit v Ségor. A bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými.

^19:31 A řekla prvorozená k mladší: Otec náš je již starý a není žádného muže na zemi, jenž by všel k nám podle obyčeje vší země.

^19:32 Pojď, dejme pít otci našemu vína a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.

^19:33 A daly pít otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, který necítil, ani když lehla, ani když vstala.

^19:34 Nazítří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu pít vína ještě této noci; potom vejdouc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho.

^19:35 A daly pít ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala.

^19:36 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého.

^19:37 A porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb (‫מוֹאָ ב‬ ) dosl. z otce . ; on je otec Moábských až do dnešního dne.

^19:38 A mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon (‫ּ ֶבן־עַ ִּמי‬ ) dosl. syn mého lidu . ; onť je otcem Ammonitských až do dnešního dne.

^20:1 Odtud bral se Abraham do země jižní, aby bydlil mezi Kádes a Sur; a byl hostem v Gerar;

^20:2 Kde pravil Abraham o Sáře manželce své: Sestra má je. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru.

^20:3 Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snech v noci, řekl jemu: Aj, ty již umřeš pro ženu, kterou jsi vzal, poněvadž je vdaná za muže.

^20:4 Abimelech pak nepřiblížil se k ní; proto řekl: Pane, zda také spravedlivý národ zabiješ?

^20:5 Zdali mi sám nepravil: Sestra má to je? A ona též pravila: Bratr můj to je. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to.

^20:6 A řekl jemu Bůh ve snech: Já také vím, že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdržel jsem tě, abys nezhřešil proti mně; proto nedal jsem se jí dotknout.

^20:7 Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; neboť prorok to je a modlit se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všechno, co tvého je.

^20:8 A vstav Abimelech ráno, svolal všechny služebníky své a vypravoval všechna slova ta v uši jejich. A báli se ti muži velmi.

^20:9 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhřešil proti tobě, že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čeho jsi učinit neměl.

^20:10 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, žes takovou věc učinil?

^20:11 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě že není bázně Boží na místě tomto a zabijí mne pro ženu mou.

^20:12 A také v pravdě je sestra má, dcera otce mého, však ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za manželku.

^20:13 Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych jako host bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kam půjdeme, prav o mně: Bratr můj to je.

^20:14 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, služebníky také a služebné, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru manželku jeho.

^20:15 A řekl Abimelech: Aj, země má před tebou; kdekoli se příhodné být vidí, tu přebývej.

^20:16 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, on je tobě zástěrou očí u všech, kteří jsou s tebou. A všemi těmito věcmi Sára poučena byla.

^20:17 A modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha a ženu jeho a služebné jeho; a rodily.

^20:18 Neboť byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově pro Sáru manželku Abrahamovu.

^21:1 Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jak byl mluvil.

^21:2 Neboť počala a porodila Sára Abrahamovi syna ve stáří jeho, v ten čas, který předpověděl Bůh.

^21:3 A nazval Abraham jméno syna svého, který se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.

^21:4 A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jak mu byl přikázal Bůh.

^21:5 Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.

^21:6 A řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovat se bude spolu se mnou.

^21:7 A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojit? A však jsem porodila syna ve stáří jeho.

^21:8 A rostlo dítě a bylo odstaveno. Tehdy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž odstaven byl Izák.

^21:9 Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kterého porodila Abrahamovi, je tyran.

^21:10 A řekla Abrahamovi: Vyžeň služebnou tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn služebné té se synem mým Izákem.

^21:11 Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.

^21:12 A řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o služebnici své; cokoli řekla tobě Sára, povol řeči její, neboť v Izákovi nazváno bude tobě símě.

^21:13 A však i syna služebné učiním v národ; neboť tvé símě to je.

^21:14 Vstal tedy Abraham velmi ráno a vzav chléb a lahvici vody, dal Agar a vložil na rameno její a pustil ji od sebe i s dítětem. Která odešla a chodila po poušti Bersabé.

^21:15 A když nebylo vody v láhvici, položila dítě pod jedním stromem.

^21:16 A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřelit; neboť pravila: Nebudu se dívat na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.

^21:17 A uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží z nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Co je, Agar? Neboj se; neboť Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterém je.

^21:18 Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; neboť v národ veliký učiním je.

^21:19 A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. A šla a naplnila lahvici vodou, a napojila dítě.

^21:20 A Bůh byl s dítětem, které vyrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.

^21:21 Bydlil pak na poušti Fáran a vzala mu matka jeho ženu ze země Egyptské.

^21:22 Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou je ve všech věcech, které ty činíš.

^21:23 Proto nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mě oklameš nebo syna mého anebo vnuka mého; podle milosrdenství, které jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a se zemí, v níž jsi byl hostem.

^21:24 A řekl Abraham: A já přisáhnu.

^21:25 (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterou mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.

^21:26 A řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)

^21:27 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.

^21:28 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.

^21:29 A řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu je těchto sedm jehnic, které jsi postavil obzvlášť?

^21:30 Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.

^21:31 Pročež nazváno je to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.

^21:32 A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Palestinské.

^21:33 A zasadil tamaryšek Když vložíte do úst větvičku tamaryšku, poznáte, že je slaný. Obsah soli v jeho ratolestech se podílí na schopnosti absorbovat atmosférickou vlhkost. Takový strom dokáže přežít v poušti, kde nejen vrhá stín, ale i produkuje chladný vzduch; funguje jako přírodní klimatizace . v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.

^21:34 A bydlil Abraham v zemi Palestinské po mnoho dní.

^22:1 Když pak ty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem.

^22:2 A řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v oběť zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě.

^22:3 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

^22:4 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých a uzřel to místo zdaleka.

^22:5 A řekl Abraham služebníkům svým: Zůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám.

^22:6 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. A šli oba spolu.

^22:7 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Který odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kde beránek k zápalné oběti?

^22:8 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě beránka k oběti zápalné, synu můj. A šli přece oba spolu.

^22:9 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

^22:10 A vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.

^22:11 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já.

^22:12 A řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.

^22:13 A pozdvihna Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. A šel Abraham a vzal skopce toho a obětoval jej v oběť zápalnou místo syna svého.

^22:14 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odtud říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se.

^22:15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe,

^22:16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému:

^22:17 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, který je na břehu mořském; nadto dědičně vládnout bude símě tvé branami nepřátel svých.

^22:18 Ano požehnáni budou v semeni tvém všechny národy země, protože jsi uposlechl hlasu mého.

^22:19 Tehdy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé.

^22:20 A když se tyto věci staly, zvěstováno je Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému:

^22:21 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova;

^22:22 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele.

^22:23 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu.

^22:24 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.

^23:1 Živa pak byla Sára sto sedm a dvacet let; ta jsou léta života Sáry.

^23:2 A umřela v městě Arbe, které slove Hebron, v zemi Kananejské. A přišel Abraham, aby kvílel nad Sárou a oplakával ji.

^23:3 Potom vstav Abraham od mrtvé své, mluvil k synům Het, řka:

^23:4 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvou svou od tváře své.

^23:5 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu:

^23:6 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi uprostřed nás, v nejpřednějších hrobech našich pochovej mrtvou svou; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovat tobě, abys neměl pochovat v něm mrtvou svou.

^23:7 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het.

^23:8 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvou svou od tváře své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar,

^23:9 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterou má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá uprostřed vás, k dědičnému pohřbu.

^23:10 (Ten pak Efron seděl uprostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteří vcházejí do brány města jeho, řka:

^23:11 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávám také i jeskyni, která na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovej mrtvou svou.

^23:12 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té,

^23:13 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dám stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvou svou tam.

^23:14 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu:

^23:15 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co je o to? Mrtvou svou pochovej.

^23:16 A uposlechl Abraham Efrona a odvážil mu stříbra, jak oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.

^23:17 A odvedeno je pole Efronovo, které bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všechno stromoví, co ho na tom poli i na všech mezích jeho vůkol,

^23:18 Abrahamovi v držení, před očima synů Het a všech, kteří vcházejí do brány města toho.

^23:19 A potom pochoval Abraham Sáru, manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre (to slove Hebron), v zemi Kananejské.

^23:20 Proto odevzdáno je pole to i jeskyně, která byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.

^24:1 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.

^24:2 Tehdy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, který spravoval všechny věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,

^24:3 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.

^24:4 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.

^24:5 A řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jít do země této, mám-li zase uvést syna tvého do země, z níž jsi vyšel?

^24:6 Který odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.

^24:7 Hospodin Bůh nebe, který vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé a mluvil mi a který mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, on pošle anděla svého před tebou a vezmeš manželku synu mému odtud.

^24:8 Jestliže by pak žena ta nechtěla jít s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; jen syna mého neuveď tam zase.

^24:9 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.

^24:10 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (neboť měl všechen statek pána svého v rukou svých.) A vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.

^24:11 A zastavil se s velbloudy před městem u studnice vody kvečeru, času toho, když vycházejí vážit vody.

^24:12 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čeho hledám; a učiň milosrdenství s pánem mým Abrahamem.

^24:13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.

^24:14 Děvečka tedy, které bych řekl: Nakloň prosím vědro své, ať se napiji, a ona by řekla: Pij, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterou jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tom poznám, že jsi milosrdenství učinil s pánem mým.

^24:15 A stalo se dříve, než on přestal mluvit, aj, Rebeka, která se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a vědro její bylo na rameni jejím.

^24:16 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; která sešla k studnici té, a naplnivši vědro své, šla vzhůru.

^24:17 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi pít, prosím, maličko vody z vědra svého.

^24:18 A řekla: Napij se, pane můj. A rychle složila vědro své na ruku svou a dala mu pít.

^24:19 A davši mu pít, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokud se nenapijí.

^24:20 Tedy rychle vylila z vědra svého do koryta a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všem velbloudům jeho.

^24:21 Muž pak ten s užasnutím divil se jí, mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, či ne.

^24:22 A stalo se, když přestali pít velbloudi, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dva náramky, dal na ruce její, které vážily deset lotů zlata.

^24:23 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, je-li v domě otce tvého nám místo, kde bychom přes noc zůstali?

^24:24 Jemuž odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kterého porodila Náchorovi.

^24:25 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kde byste přes noc zůstali.

^24:26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.

^24:27 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, který neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.

^24:28 A běžela děvečka a oznámila v domě matky své tak, jak se stalo.

^24:29 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven ke studnici.

^24:30 Neboť uzřev náušnici a náramky na rukou sestry své a slyšev slova Rebeky sestry své, jak praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudech u studnice.

^24:31 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, když jsem připravil dům a místo velbloudům?

^24:32 Tedy vešel muž ten do domu a odsedlal velbloudy a dal Lában slámy a potravy velbloudům i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.

^24:33 A položil před něj chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jíst, dokud nevypravím řečí svých. A řekl Lában: Mluv.

^24:34 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.

^24:35 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; neboť dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a služebnice, velbloudy a osly.

^24:36 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému ve stáří svém syna, jemuž dal, cokoli má.

^24:37 A zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému z dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.

^24:38 Ale k domu otce mého půjdeš a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.

^24:39 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?

^24:40 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož obličejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé a z domu otce mého.

^24:41 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.

^24:42 Proto dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,

^24:43 Aj, já stojím u studnice vody; proto nechť panna, která vyjde vážit vody, když bych jí řekl: Dej mi pít nyní maličko vody z vědra svého,

^24:44 A ona by mi odpověděla: I ty pij, i velbloudům tvým také navážím, ta ať je manželka, kterou způsobil Hospodin synu pána mého.

^24:45 Dříve pak než jsem já přestal mluvit v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající vědro své na rameni svém, a sešedši ke studnici, vážila. A řekl jsem jí: Prosím, dej mi pít.

^24:46 Ona pak rychle složila vědro své ze sebe, a řekla: Pij, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.

^24:47 A ptal jsem se jí a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její a náramky na ruce její.

^24:48 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, který vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.

^24:49 Proto nyní, činíte-li milosrdenství a pravdu s pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se napravo nebo nalevo.

^24:50 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla je věc tato; nemůžeme odepřít v ničem.

^24:51 Aj, Rebeka před tebou, vezmi ji a jeď; a nechť je manželkou synu pána tvého, jak mluvil Hospodin.

^24:52 A stalo se, že jak uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

^24:53 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.

^24:54 Tedy jedli a pili, on i muži, kteří byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.

^24:55 A odpověděl bratr její a matka: Nechť zůstane děvečka s námi po několik dní, aspoň deset; potom půjdeš.

^24:56 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťte mne, ať jdu ku pánu svému.

^24:57 A řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.

^24:58 Tedy zavolali Rebeky a řekli jí: Chceš-li jít s mužem tímto? A řekla: Půjdu.

^24:59 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chůvu její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,

^24:60 Požehnali Rebece a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.

^24:61 Tehdy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.

^24:62 Izák pak šel, navraceje se od studnice Živého vidoucího mne; neboť bydlil v zemi jižní.

^24:63 A vyšel Izák k rozjímání na pole, když se chýlilo k večeru; a pozdvihna očí svých, uzřel, jak velbloudi jdou.

^24:64 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, sesedla z velblouda.

^24:65 (Neboť řekla byla služebníku: Kdo je ten muž, který jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To je pán můj.) A vzala závoj a zahalila se.

^24:66 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, co působil.

^24:67 A uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své a vzal Rebeku a měl ji za manželku a miloval ji. A potěšil se Izák po smrti matky své.

^25:1 Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu.

^25:2 Která porodila jemu Zamrana a Jeksana a Madana a Madiana, Jezbocha a Suecha.

^25:3 Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomim.

^25:4 Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; všichni ti synové byli Cetury.

^25:5 A dal Abraham Izákovi všechno, co měl.

^25:6 Synům pak ženin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, ještě živ jsa, na východ do země východní.

^25:7 Tyto pak jsou dny let života Abrahamova, v nichž byl živ: Sto sedmdesát a pět let.

^25:8 A skonal a umřel Abraham ve stáří dobrém, stár jsa a plný dnů; a připojen je k lidu svému.

^25:9 Tehdy pochovali ho Izák a Izmael, synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre,

^25:10 Na tom poli, které byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován je Abraham i Sára manželka jeho.

^25:11 Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne.

^25:12 Tyto jsou pak rody Izmaele syna Abrahamova, jehož porodila Agar Egyptská, služebná Sářina, Abrahamovi.

^25:13 A tato jsou jména synů Izmaelových, jimiž se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan,

^25:14 A Masma, a Dumah a Massa,

^25:15 Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma.

^25:16 Tito jsou synové Izmaelovi a tato jména jejich, po vsích jejich, a po městech jejich, dvanáctero knížat po čeledích jejich.

^25:17 (Bylo pak života Izmaelova sto třicet a sedm let a skonal; a umřev, připojen je k lidu svému.)

^25:18 A bydlili od Hevilah až do Sur, jenž je proti Egyptu, když jdeš do Assyrie; před tváří všech bratří svých položil se.

^25:19 Tyto jsou také rody Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka.

^25:20 Byl pak Izák ve čtyřiceti letech, když sobě vzal za manželku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského.

^25:21 A modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; neboť byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho.

^25:22 A když se děti strkaly v životě jejím, řekla: Má-li tak být, proč jsem já počala? Šla tedy, aby se otázala Hospodina.

^25:23 A řekl jí Hospodin: Dva národy jsou v životě tvém, a dvojí lid ze života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a starší Hebrejské slovo zde použité pro nejstaršího syna (rab ‫ַרב‬ ) bylo doposud nalezeno pouze v akkádské literatuře z poloviny druhého tisíciletí př.Kr. Srv. Úvod: Doba a místo vzniku. sloužit bude mladšímu Jákob za svou nadřazenost vděčil Božímu svrchovanému vyvolení, nikoliv přirozenému právu (:Dt 21:15-17 ). Toto proroctví dochází svého naplnění i v dalších generacích: Bůh žehná Josefovi místo Rubenovi (; srv. ), Efraimovi místo Manasesovi (). .

^25:24 A když se naplnili dny její, aby porodila, a aj, dvojčata byla v životě jejím.

^25:25 A vyšel první ryšavý všechen a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau.

^25:26 Potom pak vyšel bratr jeho, a rukou svou držel Ezaua za patu; pročež nazváno je jméno jeho Jákob Může znamenat „následovat, být za“, ale může také znamenat „vytlačit, předstihnout“; pochází z hebrejského slova pro „patu“. Význam „lstivý“ (např. 36 ) pochází z manévrování s patou: Když někdo běží a druhý za ním mu kopne do paty právě zdvižené nohy tak, aby špičkou zaškobrtl o svou vlastní druhou nohu, ten útočník, který takto skolil prchajícího, se projevil jako „Jákob“. Izákův syn Jákob se takto choval celé své mládí (:25:31-34 ; :27:19-29 ; :30:37-43 ), než se setkal s andělem (:32:24-30 ). . A byl Izák v šedesáti letech, když ona je porodila.

^25:27 A když dorostly ty děti, byl Ezau lovec zdatný, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a ve stanech bydlil.

^25:28 A byl Izák laskav na Ezau, protože z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba.

^25:29 Uvařil pak Jákob pokrm. Tedy Ezau přišel z pole zemdlený,

^25:30 A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jíst pokrmu toho červeného, neboť jsem zemdlený. (Proto nazváno je jméno jeho Edom.)

^25:31 Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své.

^25:32 A řekl Ezau: Aj, já k smrti se blížím, k čemu mi tedy to prvorozenství?

^25:33 Dí Jákob: Přisáhni mi dnes hned. A přisáhl mu a prodal prvorozenství své Jákobovi.

^25:34 Tedy Jákob dal Ezauovi chleba a toho pokrmu z čočky. Který jedl a pil a vstav, odešel; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím.

^26:1 Byl pak opět hlad na zemi, mimo hlad první, který byl za dnů Abrahamových. Tehdy odebral se Izák k Abimelechovi, králi Palestinskému, do Gerar.

^26:2 Neboť ukázal se jemu Hospodin a řekl: Nesestupuj do Egypta; ale bydli v zemi, kterou oznámím tobě.

^26:3 Budiž tedy hostem v zemi této a budu s tebou a požehnám tobě; neboť tobě a semeni tvému dám všechny země tyto a utvrdím přísahu, kterou jsem přisáhl Abrahamovi, otci tvému.

^26:4 Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské a dám semeni tvému všechny země tyto a požehnány budou v semeni tvém všechny národy země;

^26:5 Protože uposlechl Abraham hlasu mého a dbal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.

^26:6 Bydlil tedy Izák v Gerar.

^26:7 Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho. Který odpověděl: Sestra má je; neboť nesměl říci: Manželka má je, mysle sobě: Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku. Neboť byla krásná na pohledění.

^26:8 A přihodilo se, když již čas nějaký tam bydlil, že vyhlédal Abimelech král Palestinský z okna a uzřel Izáka, jak laškuje s Rebekou manželkou svou.

^26:9 Proto povolav Abimelech Izáka, řekl: Aj, v pravdě manželka tvá to je. Jak to, že jsi pravil: Sestra má je? A odpověděl jemu Izák: Neboť jsem řekl sám u sebe: Abych snad neumřel pro ni.

^26:10 A řekl Abimelech: Co jsi to učinil nám? O málo, že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou, a ty byl bys uvedl na nás vinu.

^26:11 A přikázal Abimelech všemu lidu, řka: Kdo by se dotkl člověka toho anebo manželky jeho, smrtí umře.

^26:12 Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; neboť požehnal mu Hospodin.

^26:13 A rostl muž ten a prospíval vždy více v růstu, až i vzrostl velmi.

^26:14 Neboť měl stáda ovcí i stáda volů a čeledi mnoho; pročež záviděli mu Palestinci.

^26:15 A všechny studnice, které vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho, ucpali Palestinci, zasypavše je prstí.

^26:16 A řekl Abimelech Izákovi: Odejdi od nás; neboť mnohem mocnější jsi než my.

^26:17 Tedy odešel odtud Izák a rozbil stany v údolí Gerar, a bydlil tu.

^26:18 A kopal zase Izák studnice vod, které byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho, a které ucpali Palestinci po smrti Abrahamově; a nazval je těmi jmény, kterýmiž je jmenoval otec jeho.

^26:19 A kopali služebníci Izákovi v tom údolí a nalezli tam studnici vody živé.

^26:20 Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými, pravíce: Naše je voda. Pročež nazval jméno studnice té Esek, že se vadili s ním.

^26:21 Vykopali také jinou studnici, a nesnáz byla i o tu; pročež dal jí jméno Sitnah.

^26:22 A hnul se odtud, a kopal jinou studnici, o kterou se nevadili; proto nazval jméno její Rehobot. Neboť řekl: Nyní uprostranil nám Hospodin a vzrostli jsme na zemi.

^26:23 Vstoupil pak odtud do Bersabé.

^26:24 A ukázal se mu Hospodin v tu noc, a řekl: Já jsem Bůh Abrahama otce tvého; neboj se, neboť s tebou já jsem, a požehnám tobě, a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého.

^26:25 A vzdělal tu oltář a vzýval jméno Hospodinovo a rozbil tu stan svůj; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici.

^26:26 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kníže vojska jeho.

^26:27 A řekl jim Izák: Z jaké příčiny přišli jste ke mně? Poněvadž vy nenáviděli jste mne, a vybyli jste mne od sebe.

^26:28 Kteří odpověděli: Patrně jsme to shledali, že je Hospodin s tebou, i řekli jsme: Učiňme nyní přísahu mezi sebou, mezi námi a mezi tebou; a učiníme smlouvu s tebou:

^26:29 Že neučiníš nám nic zlého, jako i my nedotkli jsme se tebe, a jakž jsme my toliko dobře činili tobě, a propustili jsme tě v pokoji; ty nyní tedy povol tomu, požehnaný Hospodinův.

^26:30 Tedy učinil jim hody, a jedli a pili.

^26:31 A vstavše velmi ráno, přisáhli jeden druhému. A propustil je Izák a oni odešli od něho v pokoji.

^26:32 Toho dne přišli služebníci Izákovi a oznámili mu o studnici, kterou kopali, řkouce: Nalezli jsme vodu.

^26:33 A nazval ji Seba. Proto jméno města toho je Bersabé až do dnešního dne.

^26:34 Ezau pak jsa v letech čtyřiceti, pojal ženu Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského.

^26:35 A kormoutily Izáka a Rebeku.

^27:1 Když pak zestárl Izák a odešly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

^27:2 A dí: Aj, já jsem se již zestárl a nevím dne smrti své.

^27:3 Proto nyní vezmi prosím nástroje své, toulec svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.

^27:4 A přistroj mi krmi chutnou, jakou já rád jídám, a přines mi, a budu jíst, aby požehnala duše má, dříve než umřu.

^27:5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) A odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.

^27:6 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezauovi bratru tvému, a pravil:

^27:7 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnám ti před Hospodinem, dříve než umřu.

^27:8 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, co já přikazuji tobě.

^27:9 Jdi prosím k stádu a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakou on rád jídá.

^27:10 A přineseš otci svému a on jíst bude, na to, aby požehnal tobě, dříve než umře.

^27:11 A řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj je člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.

^27:12 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodníka; a tak uvedu na sebe prokletí, a ne požehnání.

^27:13 Jemuž odpověděla matka: Nechť je na mne prokletí tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.

^27:14 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakou otec jeho rád jídal.

^27:15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezaua, syna svého staršího, které měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

^27:16 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho a díl hladký hrdla jeho.

^27:17 A dala chléb a krmě chutné, které připravila, v ruce Jákoba syna svého.

^27:18 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdo jsi ty, synu můj?

^27:19 A dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvůj. Učinil jsem, jak jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

^27:20 Tedy řekl Izák synu svému: Co to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Neboť Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

^27:21 A řekl Izák Jákobovi: Přistup, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.

^27:22 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas je hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.

^27:23 A nepoznal ho; neboť byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. A požehnal mu.

^27:24 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.

^27:25 A řekl: Podej mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.

^27:26 A řekl jemu Izák otec jeho: Přistup nyní, a polib mne, synu můj.

^27:27 A přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého je jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.

^27:28 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilí a vína.

^27:29 Nechť slouží tobě lidé a sklánějí se před tebou národy. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdo by zlořečili Boží plán růstu Království skrze smlouvu s Abrahamem pokračuje Izákovým požeháním Jákobovi, které je ozvěnou Božího zaslíbení Abrahamovi ( 3 Proto nyní vezmi prosím nástroje své, toulec svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu. ; srv. :28:3-4 ). tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.

^27:30 A když přestal Izák požehnání dávat Jákobovi a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.

^27:31 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechť vstane otec můj a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

^27:32 A řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.

^27:33 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde je ten, jenž uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, dříve než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu a bude požehnaný.

^27:34 Uslyšev Ezau slova otce svého, vzkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn je náramně, a řekl otci svému: Požehnej mně, i mně také, můj otče!

^27:35 Který řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.

^27:36 Tedy řekl: Právě nazváno jméno jeho Jákob; neboť již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?

^27:37 Odpověděl Izák a řekl k Ezauovi: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všechny bratry jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Co tedy již tobě učinit mohu, synu můj?

^27:38 A řekl Ezau otci svému: Zdali to jedno jen máš požehnání, otče můj? Požehnej mně, i mně také, můj otče! A zvedl Ezau hlas svůj a plakal.

^27:39 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské shůry;

^27:40 A v meči svém živ budeš a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovat a svrhneš To se naplnilo za krále Jehorama ve 2Kr 8:20 Ve dnech jeho odstoupil Edom od království Judského, a ustanovili nad sebou krále. . jho jeho ze šíje své.

^27:41 Proto v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblíží se dny smutku otce mého a zabiji Jákoba, bratra svého.

^27:42 A oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.

^27:43 Proto nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, uteč k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

^27:44 A pobuď s ním po nějaký čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

^27:45 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe a zapomenul by na to, co jsi mu učinil. Potom já pošlu a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena být obou synů jednoho dne?

^27:46 A řekla Rebeka Izákovi: Mrzí mě naživu být pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?

^28:1 Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských.

^28:2 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana strýce svého.

^28:3 A Bůh silný všemohoucí požehnej tobě a dej vzrůst a rozmnož tě, abys byl v zástup mnohého lidu.

^28:4 A dejž tobě požehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdržel zemi, v níž hostem jsi, kterou dal Bůh Abrahamovi.

^28:5 A odeslal Izák Jákoba, který šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau.

^28:6 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských;

^28:7 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odešel do Pádan Syrské;

^28:8 Vida také Ezau, že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho:

^28:9 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo dřívější ženy své, pojal sobě za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu.

^28:10 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

^28:11 A trefil na jedno místo, na kterém zůstal přes noc, (neboť slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.

^28:12 A viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehož vrch dosahoval k nebi; a aj, andělé Boží vystupovali a sestupovali Jákob viděl zikurat, místo, kde se nebe potkává se zemí. NZ učí, že ta pravá cesta do nebes je Ježíš. Viz pozn. Jn 1:51 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Že jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. n. po něm.

^28:13 A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na které ty spíš, tobě dám a semeni tvému.

^28:14 A bude símě tvé jako prach země; neboť rozmůžeš se k západu i k východu na sever i na jih; nad to požehnány budou v tobě všechny čeledi země, a v semeni tvém.

^28:15 A aj, já jsem s tebou, a střežit tě budu, kamkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, co jsem mluvil tobě.

^28:16 Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin je na místě tomto, a já jsem nevěděl.

^28:17 (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné je místo toto! Není jiného, jediné dům Boží, a tu je brána nebeská.)

^28:18 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, který byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem.

^28:19 Proto nazval jméno místa toho Bethel, neb dříve to město sloulo Lůza.

^28:20 Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestliže Bůh bude se mnou, a střežit mne bude na cestě této, kterou já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu,

^28:21 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha:

^28:22 Kámen tento, který jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, které mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.

^29:1 Tedy Jákob vstav, odešel do země východní.

^29:2 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, jak se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

^29:3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytek; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

^29:4 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteří odpověděli: Jsme z Cháran.

^29:5 A řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.

^29:6 A dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

^29:7 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.

^29:8 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od z vrchu studnice, abychom napojili ovce.

^29:9 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

^29:10 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana strýce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana strýce svého.

^29:11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

^29:12 Oznámil jí pak byl Jákob, že je synovec otce jejího, a že je syn Rebeky; a ona přiběhnuvši, oznámila to otci svému.

^29:13 A stalo se, když Lában uslyšel zvěst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.

^29:14 Jemuž odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. A zůstal s ním přes celý měsíc.

^29:15 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má být mzda tvá?

^29:16 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

^29:17 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváře.

^29:18 A miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Budu sloužit sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

^29:19 Odpověděl Lában: Lépe je, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaň se mnou.

^29:20 Tak Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, protože laskav byl na ni.

^29:21 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dej mi ženu mou; neboť vyplněny jsou dny moje, abych vešel k ní.

^29:22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho a učinil hody.

^29:23 Večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on vešel k ní.

^29:24 Dal také Lában Zelfu služebnou svou Líe, dceři své, za služebnici.

^29:25 A když bylo ráno, poznal, že je Lía. A řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdali jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Proč jsi mne tedy oklamal?

^29:26 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.

^29:27 Vyplň týden Svatební veselí trvalo sedm dní (srv. Sd 14:15 Stalo se pak dne sedmého (neboť byli řekli ženě Samsonově: Namluv muže svého, ať nám vyloží tu pohádku, ať nespálíme tě i domu otce tvého ohněm. Proto-liž, abyste našeho statku dostali, pozvali jste nás? Či co? ). této; dáme potom i tuto za službu, kterou sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.

^29:28 A udělal tak Jákob a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

^29:29 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, služebnou svou za služebnici.

^29:30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.

^29:31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.

^29:32 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; již nyní milovat mne bude muž můj.

^29:33 A počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, proto dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

^29:34 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno je jméno jeho Léví.

^29:35 A počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chválit budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; a přestala rodit.

^30:1 Vidouc pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umřu.

^30:2 Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, který ti nedal plod života?

^30:3 Řekla ona: Hle, služebná má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu mít já také syny z ní.

^30:4 A dala mu Bálu služebnou svou za ženu; a vešel k ní Jákob.

^30:5 Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna.

^30:6 A řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Proto nazvala jméno jeho Dan.

^30:7 Opět počavši Bála, služebná Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi.

^30:8 A řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla se sestrou svou, avšak jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím.

^30:9 Vidouc pak Lía, že by přestala rodit, vzala Zelfu, služebnou svou, a dala ji Jákobovi za ženu.

^30:10 A porodila Zelfa, služebná Líe, Jákobovi syna.

^30:11 Proto řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád.

^30:12 Porodila také Zelfa služebná Líe syna druhého Jákobovi.

^30:13 A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser.

^30:14 Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné a nalezl pěkná jablíčka na poli, a přinesl je Líe matce své. A řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jablíček syna svého.

^30:15 Jíž ona odpověděla: Málo se ti snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívat jablíček syna mého? A řekla Ráchel: Nechať tedy spí s tebou této noci za jablíčka syna tvého.

^30:16 Když pak navracel se Jákob z pole večer, vyšla Lía proti němu a řekla: Ke mně vejdeš; neboť ze mzdy najala jsem tě za jablíčka syna svého. A spal s ní té noci.

^30:17 A uslyšel Bůh Líu; která počala a porodila Jákobovi syna pátého.

^30:18 A řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala služebnou svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar.

^30:19 A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi.

^30:20 A řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydlit bude se mnou muž můj, neboť porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon.

^30:21 Potom porodila dceru a nazvala jméno její Dína.

^30:22 A rozpomenuv se Bůh na Ráchel, uslyšel ji a otevřel život její.

^30:23 Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé.

^30:24 A nazvala jméno jeho Jozef, řkouc: Přidej mi Hospodin syna jiného.

^30:25 Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své.

^30:26 Dej mi ženy mé a dítky mé, za které jsem sloužil tobě, ať odejdu; neboť ty znáš službu mou, kterou jsem sloužil tobě.

^30:27 A řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, neboť v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe.

^30:28 Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dám ti ji.

^30:29 Jemuž odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě a jaký byl dobytek tvůj při mně.

^30:30 Neboť to málo, které jsi měl přede mnou, vzrostlo velmi, a požehnal ti Hospodin, jak jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovat budu?

^30:31 A řekl: Co ti mám dát? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pást budu a střežit dobytek tvůj:

^30:32 Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče skvrnité a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a skvrnité a strakaté mezi kozami; a takové budou mzda má.

^30:33 A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cokoli nebude skvrnitého nebo strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno.

^30:34 A řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jak jsi mluvil.

^30:35 A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy skvrnité a strakaté, všechno, na čem byla místa bílá, všechno také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých.

^30:36 Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova.

^30:37 Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených a lískových a kaštanových; a oloupal z nich po místech kůru až do bělosti, která byla na prutech.

^30:38 A nakladl těch prutů tak oloupaných do žlábků a koryt (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil) proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely pít.

^30:39 A počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a skvrnitá i strakatá.

^30:40 Potom ta jehňata odloučil Jákob a dobytek stáda Lábanova obrátil tvář k těm přepásaným na nohách a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť a neobrátil ho k stádu Lábanovu.

^30:41 A bylo, že kdykoli silnější připouštěny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcím do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty.

^30:42 Když pak pozdní dobytek připouštěn býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a raný Jákobův.

^30:43 Vzrostl tedy muž ten náramně velmi a měl dobytka mnoho, služebných i služebníků, velbloudů i oslů.

^31:1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, jak praví: Pobral Jákob všechno, co měl otec náš, a z těch věcí, které byly otce našeho, způsobil sobě tu všechnu slávu;

^31:2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako dříve:

^31:3 A řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých a k příbuznosti své a budu s tebou.

^31:4 Proto poslav Jákob, zavolal Ráchel a Líu na pole k stádu svému.

^31:5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako dříve, protože Bůh otce mého byl se mnou.

^31:6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

^31:7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkrát změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

^31:8 Když takto řekl: Co bude strakatého, to nechť je mzda tvá, tedy všecky ovce rodily strakatý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všechny ovce rodily přepásané na nohách.

^31:9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

^31:10 Neboť takto bylo: Tehdy, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, strakatí a skropení.

^31:11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

^31:12 A řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všichni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, strakatí a skropení; neboť jsem viděl všechno, co tobě Lában dělá.

^31:13 Já jsem ten silný Bůh, který jsem se ukázal tobě v Bethel, kde jsi pomazal kámen, kde jsi mi se slibem zavázal; vstaň již nyní, vyjdi ze země této a navrať se do země příbuznosti své.

^31:14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zda ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

^31:15 Zdali nejsme počteny před ním za cizí? Neboť prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

^31:16 Všechno zajisté bohatství, které odjal Bůh otci našemu, naše je a synů našich; proto nyní učiň vše, co mluvil tobě Bůh.

^31:17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

^31:18 A pobral všechen dobytek svůj, a všechno jmění své, kterého byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

^31:19 (Lában pak byl odšel, aby stříhal ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, které měl otec její.

^31:20 A uprchl Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

^31:21 Tak uprchl se vším, co měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

^31:22 A pověděno je Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

^31:23 Tedy on vzav bratry své s sebou, honil ho dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

^31:24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

^31:25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratry svými na též hoře Galádské.

^31:26 A řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Neboť jsi uprchl tajně a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

^31:27 Proč jsi tajně utekl a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, vždyť bych tě byl vesele vyprovodil se zpěvy, s bubnem a s harfou?

^31:28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

^31:29 Měl bych dost na to, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci minulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

^31:30 Ale již to tam, poněvadž jsi přece odešel, roztouživ se po domu otce svého; ale proč jsi ukradl bohy mé?

^31:31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Uprchl jsem tajně; neboť jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

^31:32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechť ten umře; před bratřími našimi prohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

^31:33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova a do stanu Líe a do stanu obou služebných, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

^31:34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, které na velbloudu bývá, a sedla na ně. I zpřevracel Lában všechen stan, ale nic nenalezl.

^31:35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstat proti tobě; neboť podle běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všechno přehledav, nenalezl modly.

^31:36 Proto rozhněvav se Jákob, tuze se dohadoval s Lábanem. A odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké je přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

^31:37 Nu již jsi zpřevracel všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratry mými a bratry svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

^31:38 Byl jsem již dvacet let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopce stáda tvého nejedl jsem.

^31:39 Co od zvěře roztrháno, toho jsem neodvedl tobě; sám jsem tu škodu nahrazoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne anebo v noci.

^31:40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

^31:41 Již dvacet let, jak jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnáct let za dvě dcery tvé a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

^31:42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé a práci rukou mých viděl Bůh, proto tě minulé noci trestal.

^31:43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učinit dcerám těmto svým anebo synům jich, které zrodily?

^31:44 Proto pojď, vejděme ve smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

^31:45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

^31:46 A řekl bratrům svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

^31:47 A nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

^31:48 Neboť řekl Lában: Tato hromada nechť je svědkem ode dneška mezi mnou a tebou. Proto nazval jméno její Gál Ed,

^31:49 A Mispah; neboť řekl Lában: Nechť Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

^31:50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hleď, Bůh je svědek mezi mnou a tebou.

^31:51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato a aj, sloup, který jsem postavil mezi sebou a tebou,

^31:52 Svědkem ať je hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty také že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

^31:53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

^31:54 Porazil také Jákob dobytek na té hoře a pozval bratrů svých, aby hodovali; a hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

^31:55 A vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jim; a odešel a navrátil se k místu svému.

^32:1 Jákob pak odešel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.

^32:2 A řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží je toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

^32:3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.

^32:4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Toto vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl hostem, a zůstával až do tohoto času.

^32:5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i služebné; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému a našel milost před očima tvýma.

^32:6 A navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, který také jde proti tobě a čtyři sta mužů s ním.

^32:7 Jákob pak bál se velmi a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, který s sebou měl, ovce také a voly a velbloudy, na dva houfy.

^32:8 Neboť řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.

^32:9 A řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama a Bože otce mého Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do země své a k příbuznosti své a dobře učiním tobě,

^32:10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterou jsi učinil se služebníkem svým; neboť s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

^32:11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; neboť se ho bojím, aby přijda, nezahubil mne i matky s dětmi.

^32:12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, který pro množství sečten být nemůže.

^32:13 A zůstal tu noci té; a vzal z toho, co bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:

^32:14 Totiž dvě stě koz a kozlů dvacet, ovec dvě stě a beranů dvacet,

^32:15 Velbloudů s mladými jich třicet, krav čtyřicet, volů deset, oslic dvacet, a oslátek deset.

^32:16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo zvlášť, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.

^32:17 A poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka: Čí jsi? A kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?

^32:18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba a dar tento je poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.

^32:19 Poručil také druhému i třetímu a všem jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste na něj trefili.

^32:20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; neboť řekl: Ukonejším tvář jeho darem, který jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.

^32:21 A tak předešel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.

^32:22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své a dvě služebné své a jedenáct synů svých a přešel přes brod Jabok.

^32:23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, co měl.

^32:24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svítání.

^32:25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v kyčel stehna jeho; a vykloubila se kyčel stehna Jákobova, když zápasil s ním.

^32:26 A řekl: Pusť mne, neboť svítá. A řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.

^32:27 A řekl jemu: Jaké je jméno tvé? Odpověděl: Jákob.

^32:28 A dí: Nebude více nazýváno jméno tvé jen Jákob, ale také Izrael; neboť jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

^32:29 A otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Který odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? A dal mu tu požehnání.

^32:30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; neboť jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována je duše má.

^32:31 A vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

^32:32 Proto nejedí synové Izraelští až do tohoto dne tu šlachu krátkou, která je nad kyčlí stehna, protože obrazil kyčel stehna Jákobova na šlaše krátké.

^33:1 Pozdvihna pak očí svých Jákob, uzřel, jak Ezau jde a čtyři sta mužů s ním; a rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť a obou služebných zvlášť.

^33:2 Postavil, pravím, služebné se syny jejich napřed, potom Líu se syny jejími za nimi, Ráchel pak a Jozefa nakonec.

^33:3 A sám šel před nimi a poklonil se až k zemi po sedmkrát, až právě přišel k bratru svému.

^33:4 A běžel Ezau proti němu a objal ho; a padna na šíji jeho, líbal ho. A plakali.

^33:5 Pozdvihna pak očí svých a spatřiv ženy s dětmi, řekl: Kdo jsou tamty s tebou? Odpověděl: Jsou dítky, které Bůh dal z milosti služebníku tvému.

^33:6 Mezi tím přiblížily se služebné se syny svými a poklonily se.

^33:7 Přiblížila se také Lía s syny svými a poklonili se; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel a také se poklonili.

^33:8 A řekl Ezau: K čemu je všechen ten houf, který jsem potkal? Odpověděl: Abych nalezl milost před očima pána mého.

^33:9 Tedy řekl Ezau: Mám hojně, bratře můj; nech sobě, co tvého jest.

^33:10 A řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal.

^33:11 Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvadž štědře obdařil mne Bůh, a mám všeho dost. Tak ho přinutil a on vzal.

^33:12 A dí: Pojď a jděme; já půjdu s tebou.

^33:13 A řekl k němu Jákob: Ví pán můj, že děti jsou útlé, a mám s sebou ovce i krávy březí; které budou-li hnány příliš jeden den, pomře mi všechen dobytek.

^33:14 Nechť prosím jde pán můj před služebníkem svým, já pak poznenáhlu se poberu, tak jak bude moci jít stádo, které před sebou mám, a jak postačit budou moci děti, až tak dojdu ku pánu svému do Seir.

^33:15 A řekl Ezau: Nechť ale pozůstavím něco lidu, který mám s sebou. A odpověděl: K čemu to? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého.

^33:16 Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir.

^33:17 Jákob pak bral se do Sochot a ustavěl sobě dům a dobytku svému nastavěl stáje; proto nazval jméno místa toho Sochot.

^33:18 A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské, přišel ve zdraví k městu Sichem, které je v zemi Kananejské, a položil se před městem.

^33:19 A koupil díl pole toho, na němž byl rozbil stan svůj, od synů Emora, otce Sichemova, za sto ovec.

^33:20 A postavil tu oltář, kterému dal jméno Bůh silný, Bůh Izraelský.

^34:1 Vyšla pak Dína, dcera Líe, kterouž porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té země.

^34:2 Kterou uzřev Sichem, syn Emora Hevejského, knížete v krajině té, vzal ji a ležel s ní a ponížil ji.

^34:3 A připojila se duše jeho k Díně, dceři Jákobově; a zamilovav děvečku, mluvil k srdci jejímu.

^34:4 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, těmito slovy: Vezmi mi děvečku tuto za manželku.

^34:5 Uslyšev pak Jákob, že poškvrnil Díny dcery jeho (a synové jeho byli se stádem na poli), mlčel, až oni přišli.

^34:6 Tedy vyšel Emor, otec Sichemův, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to.

^34:7 A v tom synové Jákobovi přišli z pole a uslyšavše o tom, bolestí naplněni jsou muži ti a rozhněvali se velmi, protože hanebnou věc učinil v Izraeli, ležev se dcerou Jákobovou, čehož činit nenáleželo.

^34:8 A mluvil Emor s nimi na tento způsob: Sichem, syn můj, hoří láskou k vaší dceři; prosím, dejte mu ji za manželku.

^34:9 A spřízněte se s námi: Dcery své dávejte nám, a naše dcery pojímejte sobě.

^34:10 A bydlete s námi, neboť všechna země bude před vámi; osaďte se a obchod veďte v ní, a vládněte jí.

^34:11 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratrům jejím: Nechť naleznu milost před očima vašima, dám, cokoli mi díte.

^34:12 Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké, dám, jakkoli mi řeknete; jen mi tu děvečku dejte za manželku.

^34:13 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstivě mluvili, protože poskvrnil Díny sestry jich.

^34:14 A řekli jim: Nemůžeme učinit toho, abychom dali sestru svou za muže neobřezaného; neboť to ohavnost je u nás.

^34:15 Než na tento způsob vám povolíme: Jestliže se chcete srovnat s námi, aby obřezán byl každý z vás pohlaví mužského:

^34:16 Tedy budeme dávat dcery své vám a dcery vaše brát sobě; a budeme bydlit s vámi, a budeme lid jeden.

^34:17 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obřezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme.

^34:18 Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu.

^34:19 A nemeškal mládenec učinit toho; neboť se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácnější ze všech v domě otce svého.

^34:20 A přišel Emor a Sichem, syn jeho, k bráně města svého; a mluvili mužům města svého, řkouce:

^34:21 Muži tito pokojně se mají k nám, nechť tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní (neboť země je dosti široká a prostranná před nimi;) dcery jejich budeme sobě brát za manželky a dcery své budeme dávat jim.

^34:22 Než na tento způsob přivolí nám ti muži k tomu, aby bydlili s námi a abychom byli jeden lid: Jestliže obřezán bude každý pohlaví mužského mezi námi, tak jako oni jsou obřezáni.

^34:23 Dobytek jejich a statek jejich, i všecka zvířata jejich, zdali nebudou naše? Jen v tom jim povolme a budou bydlit s námi.

^34:24 A uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, všichni vycházející branou města jeho; a obřezali se všichni pohlaví mužského, co jich koli vycházelo z brány města jeho.

^34:25 A to dne třetího, když oni největší bolest měli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratři Díny, vzav každý z nich meč svůj, vpadli do města směle a povraždili všechy pohlaví mužského.

^34:26 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali mečem, a vzavše Dínu z domu Sichemova, odešli.

^34:27 Potom synové Jákobovi přišedše na zbité, vzebrali město, protože poskvrnili sestru jejich.

^34:28 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a co bylo v městě i po poli, pobrali.

^34:29 K tomu i všechno jmění jejich a všecky malé dítky jejich a ženy jejich zajali a vybrali, co kde v domech bylo.

^34:30 Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne a zošklivili jste mne u obyvatelů krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým počtem lidí. Seberou-li se na mne, pobijí mne, a tak vyhlazen budu já i dům můj.

^34:31 A oni odpověděli: A což měli jako nevěstky zneužívat sestru naši?

^35:1 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, který se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým.

^35:2 Tedy řekl Jákob čeládce své, a všem, kteří s ním byli: Odvrhněte bohy cizí, které máte mezi sebou, a očisťte se a změňte roucha svá.

^35:3 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, který vyslyšel mne v den soužení mého a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.

^35:4 Tedy dali Jákobovi všechny bohy cizí, které měli, i náušnice, které byly na uších jejich; a zakopal je Jákob pod tím dubem, který byl u Sichem.

^35:5 A brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, která byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)

^35:6 Tedy přišel Jákob do Lůz, které je v zemi Kananejské (to již slove Bethel), on i všechen lid, který byl s ním.

^35:7 A zbudoval tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; neboť tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým.

^35:8 Tehdy umřela Debora, chůva Rebeky, a pochována je pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth.

^35:9 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracel z Pádan Syrské, a požehnal mu.

^35:10 A řekl jemu Bůh: Jméno tvé je Jákob. Nebude více nazývano jméno tvé jen Jákob, ale Izrael také bude jméno tvé. Proto nazval jméno jeho Izrael.

^35:11 Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rozrůstej a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z beder tvých vyjdou.

^35:12 A zemi tu, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi.

^35:13 A vstoupil od něho Bůh z místa, na kterém mluvil s ním.

^35:14 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterém mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.

^35:15 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterém mluvil s ním Bůh, Bethel.

^35:16 A brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. A porodila Ráchel, a těžkosti trpěla, rodíc.

^35:17 A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, neboť také tohoto syna mít budeš.

^35:18 A stalo se, když k smrti pracovala (neboť umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem.

^35:19 A umřela Ráchel a pochována je na cestě k Efratě, jež je Betlém.

^35:20 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; to je znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.

^35:21 A odebral se odtud Izrael a rozbil stan svůj za věží Eder.

^35:22 Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel a spal s Bálou Činy mají své důsledky, byť mnohdy ne okamžité. Jákob o tomto pohanění mlčel až do dne, kdy ze smrtelného lože rozdával svým synům požehnání, pak teprve Ruben sklidil, co tady kdysi zasel ( 4 Tedy dali Jákobovi všechny bohy cizí, které měli, i náušnice, které byly na uších jejich; a zakopal je Jákob pod tím dubem, který byl u Sichem. ). Srv. též pozn. Sd 8:3 V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učinit, jako vy? A spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova. na Sk 15:17 Tak aby ty ostatky toho lidu hledaly Pána, i všichni pohané, nad kterými je vzýváno jméno mé, dí Pán, který činí tyto všechny věci. n. , ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanáct.

^35:23 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon a Léví a Juda a Izachar a Zabulon.

^35:24 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin.

^35:25 A synové Bály, služebné Ráchel: Dan a Neftalím.

^35:26 A synové Zelfy, služebné Líe: Gád a Asser. Tito jsou synové Jákobovi, kteří mu zrozeni jsou v Pádan Syrské.

^35:27 Tehdy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jež je Hebron, kde bydlil jako host Abraham a Izák.

^35:28 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let.

^35:29 A dokonal Izák a umřel, a připojen je k lidu svému, stár jsa a plný dnů; a pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.

^36:1 Tyto jsou pak rody Ezau, který měl přijmení Edom.

^36:2 Ezau pojal sobě ženy z dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského,

^36:3 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu.

^36:4 A porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele.

^36:5 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteří se mu narodili v zemi Kananejské.

^36:6 A pobral Ezau ženy své i syny své a dcery své a všechnu čeleď svou i dobytek svůj, a všechna zvířata svá i všechno jmění své, kterého nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého.

^36:7 Neboť zboží jejich bylo tak veliké, že nemohli bydlit spolu; aniž ta země, v níž oni hostem byli, mohla jich snést, pro dobytek jejich.

^36:8 Proto bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten je Edom.

^36:9 A tak tyto jsou rody Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir.

^36:10 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ženy Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ženy Ezau.

^36:11 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz.

^36:12 Tamna pak byla ženina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ženy Ezau.

^36:13 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli synové Bazematy, ženy Ezau.

^36:14 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ženy Ezau, která porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré.

^36:15 Tito všichni byli knížata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kníže Teman, kníže Omar, kníže Sefo, kníže Kenaz,

^36:16 Kníže Koré, kníže Gatam, kníže Amalech. Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady.

^36:17 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kníže Nahat, kníže Zára, kníže Samma, kníže Méza. Ta knížata pošla z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ženy Ezau.

^36:18 A synové Olibamy, ženy Ezau, tito jsou: Kníže Jehus, kníže Jhelom, kníže Koré. To jsou knížata z Olibamy, dcery Anovy, ženy Ezau.

^36:19 Tito jsou synové Ezau a ta knížata jejich; onť je Edom.

^36:20 Tito pak jsou synové Seir, totiž Horejští, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana,

^36:21 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou knížata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské.

^36:22 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna.

^36:23 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam.

^36:24 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To je ten Ana, kterýž nalezl mezky na poušti, když pásl osly Sebeona otce svého.

^36:25 Tyto pak děti Anovy: Dison a Olibama, dcera Anova.

^36:26 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan.

^36:27 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan.

^36:28 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran.

^36:29 Tato jsou knížata Horejská: Kníže Lotan, kníže Sobal, kníže Sebeon, kníže Ana,

^36:30 Kníže Dison, kníže Eser, kníže Dízan. To byla knížata Horejská, po knížetstvích svých v zemi Seir.

^36:31 Tito pak byli králové, kteří kralovali v zemi Idumejské, dříve než kraloval král nad syny Izraelskými.

^36:32 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba.

^36:33 A umřel Béla a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra.

^36:34 A umřel Jobab a kraloval na místě jeho Husam ze země Temanské.

^36:35 Umřel i Husam a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, který porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith.

^36:36 Když pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka.

^36:37 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky.

^36:38 Umřel i Saul a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův.

^36:39 A když i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy.

^36:40 Ta jsou jména knížat vzešlých z Ezau, po čeledích jejich, po místech jejich, podle jmen jejich: Kníže Tamna, kníže Alva, kníže Jetet,

^36:41 Kníže Olibama, kníže Ela, kníže Finon.

^36:42 Kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mabsar.

^36:43 Kníže Magdiel, kníže Híram. Ta jsou knížata Idumejská, tak jak kteří bydlili v zemi dědictví svého. To je ten Ezau, otec Idumejských.

^37:1 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.

^37:2 Tyto jsou příběhy Jákobovy: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratry svými dobytek (a byl mladíček), se syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou zvěst o nich otci svému.

^37:3 Izrael pak miloval Jozefa nade všechny syny své; neboť ve stáří svém zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.

^37:4 A když spatřili bratři jeho, že ho miluje otec jejich nade všechny bratry jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluvit.

^37:5 Měl pak Jozef sen a vypravoval jej bratrům svým; pročež ve větší nenávisti ho měli.

^37:6 Neboť pravil jim: Slyšte, prosím, sen, který jsem měl.

^37:7 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj a stál. Vůkol také stály snopy vaše a klaněly se snopu mému.

^37:8 Jemuž odpověděli bratří jeho: Zdali kralovat budeš nad námi anebo pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho a pro slova jeho.

^37:9 Potom ještě měl jiný sen a vypravoval jej bratrům svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc a jedenáct hvězd klanělo mi se.

^37:10 A vypravoval otci svému a bratrům svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jaký je to sen, který jsi měl? Zdali přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?

^37:11 Tedy záviděli mu bratři jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

^37:12 Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.

^37:13 A řekl Izrael Jozefovi: Zdali nepasou bratři tvoji v Sichem: Pojď a pošlu tě k nim. Který odpověděl: Aj, teď jsem.

^37:14 A řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron a on přišel do Sichem.

^37:15 Našel ho pak muž nějaký, jak bloudí po poli. A zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?

^37:16 Odpověděl: Bratrů svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?

^37:17 A řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, jak praví: Pojďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratry svými a našel je v Dothain.

^37:18 Kteří, jak ho uzřeli zdaleka, dříve než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.

^37:19 Neboť řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

^37:20 Nyní tedy pojďte a zabijme jej, a uvrhněme ho do některé cisterny a díme: Zvěř lítá sežrala jej. A uzříme, nač jemu vyjdou sny jeho.

^37:21 A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich (neboť řekl: Neodjímejme mu hrdlo)

^37:22 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krev. Uvrhněte jej do této cisterny, která je na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvobodit ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.

^37:23 A když přišel Jozef k bratrům svým, strhli z něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterou měl na sobě.

^37:24 A uchopivše, uvrhli jej do cisterny. Cisterna pak ta byla prázdná, v níž nebyla voda.

^37:25 A usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihnuvše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteří na velbloudech svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.

^37:26 A řekl Juda bratrům svým: Jaký zisk mít budeme, zabijeme-li bratra svého a zatajíme-li krev jeho?

^37:27 Pojďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj ruce své, neboť bratr náš, tělo naše je. A uposlechli ho bratři jeho.

^37:28 Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té cisterny a prodali jej Izmaelitským za dvacet stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

^37:29 A navrátil se Ruben k cisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. A roztrhl roucha svá.

^37:30 A navrátiv se k bratrům svým, řekl: Pachole není, a já kam se mám podít?

^37:31 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu v krvi.

^37:32 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donést k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?

^37:33 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého je; zvěř lítá sežrala jej, určitě roztrhán je Jozef.

^37:34 A roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zármutek nesl po synu svém po mnoho dní.

^37:35 Sešli se pak všichni synové jeho, a všechny dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšit, a řekl: Nýbrž já tak v zármutku sestoupím za synem svým do hrobu. A oplakával ho otec jeho.

^37:36 Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořanu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.

^38:1 Stalo se pak v ten čas, že sestupuje Juda od bratrů svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra.

^38:2 A uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, který sloul Sua; a pojav ji, všel k ní.

^38:3 Která počala a porodila syna; a nazval jméno jeho Her.

^38:4 A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan.

^38:5 Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila.

^38:6 A dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar Jméno znamená datlová palma . I když je slovo etymologicky příbuzné s tamaryškem (srv. např. 33 a ”pozn.” n), je to jiný strom. .

^38:7 A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; a zabil jej Hospodin.

^38:8 Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého a podle příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.

^38:9 Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Proto kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému.

^38:10 A nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; proto ho také zabil.

^38:11 Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokud nedoroste Séla, syn můj. (Neboť řekl: Aby on také neumřel, jako i bratři jeho.) A odešla Támar a bydlila v domě otce svého.

^38:12 A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteří střihali ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přbuzný jeho.

^38:13 A oznámeno je Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby stříihal ovce své.

^38:14 Tedy ona složivši ze sebe šaty své vdovské, zavila se v roucho, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Neboť viděla, že Séla dorostl a že není dána jemu za manželku.

^38:15 Kterou uzřev Juda, za to měl, že je nevěstka; neboť zakryla tvář svou.

^38:16 Proto uchýliv se k ní z cesty, řekl: Dopusť, prosím, ať vejdu k tobě. (Neboť nevěděl, že to snacha jeho byla.) A řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně?

^38:17 Odpověděl: Pošlu ti kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokud nepošleš.

^38:18 A řekl: Co ti mám dát v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a šňůru svou, a hůl svou, kterou máš v ruce své. A dal jí a všel k ní; a počala z něho.

^38:19 Tedy vstavši, odešla, a sňavši roucho své ze sebe, oblékla se v šaty své vdovské.

^38:20 A poslal Juda kozelce po příbuzném svém Odolamitském, aby vzal zase zástavu od ženy. A nenalezl jí.

^38:21 A ptal se mužů toho místa, řka: Kde je ta nevěstka, která seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebyla zde nevěstka.

^38:22 Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem ji; a také muži místa toho pravili: Nebyla zde nevěstka.

^38:23 A řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Já jsem poslal toho kozelce, ale tys ji nenalezl.

^38:24 A stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar snacha tvá, a je již i těhotná ze smilství. A řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena.

^38:25 Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkouc: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, šňůra a hůl tato?

^38:26 Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivější je než já, poněvadž jsem nedal ji Sélovi synu svému. A více jí nepoznával.

^38:27 Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, dvojčata v životě jejím.

^38:28 A když rodila, jeden z nich vystrčil ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkouc: Ten vyjde první.

^38:29 Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. A řekla: Jak jsi protrhl? Tvé je protržení. A nazváno je jméno jeho Fáres.

^38:30 A potom vyšel bratr jeho, který měl na ruce nitku červenou. A nazváno je jméno jeho Zára.

^39:1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořan Faraonův, nejvyšší nad strážnými, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteří ho tam dovedli.

^39:2 Byl pak Hospodin s Jozefem Úspěch člověka je podle Bible definován nikoliv blahobytem, materiální nadřazeností, prestiží nebo čímkoliv podobně pomíjivým, nýbrž tím, že s ním je Bůh, ať už se dostane do jakýchkoliv okolností (srv. např. Da 3:25 On pak odpovídaje, řekl: Aj, vidím čtyři muže rozvázané, procházející se uprostřed ohně, a není žádného porušení při nich, a čtvrtý na pohledění podobný je synu Božímu. ). , a všechno se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského V době, kdy univerzální konsenzus (to, čemu věří všichni) říká, že každému národu vládne jeho lokální božstvo, je docela provokativní naznačit, že Josefův Bůh není omezen na žádné území; že vládne kdekoliv na celém světě. Egypťané to jednou poznají z vlastní palčivé zkušenosti ( Ex 12:12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské a budu bít všechno prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do zvířete, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin. ). .

^39:3 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všechno, co činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.

^39:4 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho a sloužil mu. A představil ho domu svému a všechno, co měl, dal v ruku jeho.

^39:5 A hned, jak ustanovil ho nad domem svým a nade vším, co měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, které měl doma i na poli.

^39:6 Všech tedy věcí, které měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jedině o chlebě Putifar, dnes bychom řekli šéf sekuriťáků , velitel faraonovy osobní ochranky (viz verš 1 Z modré pak příze a šarlatu a látky dvakrát barvené udělali roucha k službě, k přisluhování v svatyni. Udělali i roucho svaté, které by bylo Aronovi, jak byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. ), byl kromě jiného také zodpovědný za pokrmy pro panovníka; žili v dobách, kdy bylo běžné zbavit se vládce otravou. Nemohl by svěřit péči o jídlo Josefovi, cizinci, i kdyby chtěl, přestože všechno ostatní mu svěřit neváhal. Je projevem Boží ironie, že navzdory této Putifarově nedůvěře přijde den, kdy faraon sám svěří Josefovi celý Egypt právě ve věci péče o potraviny ( 40 ). , který jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.

^39:7 A stalo se potom, že vzhlížela žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.

^39:8 Který odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co je v domě, a všechno, co má, dal v ruce mé.

^39:9 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal ze správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost a hřešil i proti Bohu Boží blízkost nebyla Josefovou magickou mocí, jak zůstat spravedlivým, nýbrž jeho morálním kompasem, poskytujícím vedení. Na rozdíl od Judy ( 11 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě, , 18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. ) je Josef chválen pro úctu ke společenským (a obecně lidským) hodnotám. Jestliže Josef dokáže být věrný Bohu dokonce i v cizině, Izrael nemá pro svou nevěru výmluvu ve své zemi. Srv. Ex 19:5 Proto nyní, jestliže skutečně poslouchat budete hlasu mého, a dbát smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všechny lidi, ačkoli má je všechna země. ?

^39:10 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.

^39:11 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,

^39:12 Chytila jej ona za roucho jeho, řkouc: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl a vyšel ven.

^39:13 A ona vidouc, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,

^39:14 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, který by měl posměch z nás; neboť přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.

^39:15 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.

^39:16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.

^39:17 K němuž mluvila v tato slova, řkouc: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhos přivedl nám, aby mi lehkost učinil.

^39:18 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.

^39:19 A stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, která mluvila mu, řkouc: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.

^39:20 Proto vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kde vězňové královští seděli; a byl tam v žaláři.

^39:21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u velitele nad žalářem.

^39:22 A dal velitel žaláře v moc Jozefovi všechny vězně, kteří byli ve věži žalářné; a cokoli tam činit měli, on to spravoval.

^39:23 Aniž velitel žaláře na cokoliv dohlížel, co jemu svěřil; protože Hospodin byl s ním a co on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

^40:1 Stalo se potom, že šenkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému.

^40:2 A rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vladaře nad šenkýři a na vladaře nad pekaři.

^40:3 A dal je do vězení v domě nejvyššího nad strážnými, do věže žalářné, v místo, v němž Jozef vězněm byl.

^40:4 A postavil jim nejvyšší nad strážnými Jozefa k službě; a byli mnoho dní ve vězení.

^40:5 A měli sen oba dva, každý z nich sen svůj noci jedné, každý podle výkladu snu svého, šenkýř i pekař krále Egyptského, kteří seděli ve věži.

^40:6 Tedy přišel k nim Jozef ráno a hleděl na ně; a aj, byli smutní.

^40:7 A optal se těch úředníků Faraonových, kteří s ním byli ve vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváře vaše smutnější?

^40:8 Kteří odpověděli jemu: Měli jsme sen a nemáme, kdo by jej vyložil. A řekl jim Jozef: Zdali Boží nejsou výklady? Pravte mi, prosím.

^40:9 Tedy správce nad šenkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snech, že jsem viděl před sebou vinný kmen,

^40:10 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pouštěl, a vycházel květ jeho, až k dozrání přišly hrozny jeho.

^40:11 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny a vytlačoval je do koflíku Faraonova, a podával jsem koflík Faraonovi do rukou.

^40:12 A řekl jemu Jozef: Toto je vyložení jeho: Ty tři révy jsou tři dny.

^40:13 Po třech dnech povýší Farao hlavu tvou a k úřadu tvému tě navrátí; a budeš podávat koflík Faraonův do ruky jeho podle obyčeje prvního, když jsi byl šenkýřem jeho.

^40:14 Ale měj mne ve své paměti Ježíš při své Poslední večeři mluvil o chlebu a vínu, a apeloval přitom na naši paměť ( Lk 22:19 A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To je tělo mé, které se za vás dává. To čiňte na mou památku. ). Faraonovi služebníci, pracující s vínem a chlebem, jsou fraktálem (srv. čl. ”Fraktály v Bibli”_Gn 8 a), který ukazuje na Ježíše. , když se ti dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto.

^40:15 Neboť ukraden jsem ze země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, proč by mne do tohoto vězení dali.

^40:16 Vida pak správce nad pekaři, že dobře vyložil, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, jak jsou tři koše pletení na hlavě mé.

^40:17 A v koši vrchním byly všelijaké pokrmy Faraonovy dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou.

^40:18 A odpověděl Jozef a řekl: Toto je vyložení jeho: Tři koše jsou tři dny.

^40:19 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou a oběsí tě na dřevě; a budou jíst ptáci maso tvé z tebe.

^40:20 Tedy stalo se v den třetí, v den památný narození Faraonova, že učinil hody všem služebníkům svým; a počítal hlavu vladaře nad šenky, i hlavu vladaře nad pekaři, mezi služebníky svými.

^40:21 A navrátil nejvyššího nad šenky k místu jeho, aby podával koflík Faraonovi do ruky.

^40:22 Vladaře pak nad pekaři oběsil, tak jak jim byl sen vyložil Jozef.

^40:23 A nevzpomenul správce nad šenky na Jozefa, ale zapomenul na něj.

^41:1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

^41:2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, které pásly se na mokřinách.

^41:3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, které stály vedle oněch krav při břehu potoka.

^41:4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. A procitl Farao.

^41:5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo ze stébla jednoho, plných a pěkných.

^41:6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem zvadlých vyrůstalo za nimi.

^41:7 A ty klasy tenké pohltily sedm oněch klasů zdařilých a plných. A procitnuv Farao, a aj, byl sen.

^41:8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všechny hadače Kněží, kteří se vedle formálních rituálů svého náboženství navíc i pyšnili svým okultním poznáním. Egyptské a všecky mudrce jejich. A vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného viz :Da 2:10-11 . , kdo by je vyložil Faraonovi.

^41:9 Tehdy mluvil nejvyšší šenk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

^41:10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad strážnými, mne a správce nad pekaři.

^41:11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podle výkladu snu svého.

^41:12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad strážnými, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podle snu jeho vykládal.

^41:13 A stalo se, že jak vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

^41:14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Který oholiv se a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

^41:15 A řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložit.

^41:16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

^41:17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snech, že jsem stál na břehu potoka.

^41:18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, které pásly se na mokřinách.

^41:19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

^41:20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

^41:21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znát, by se dostaly ve střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. A procitl jsem.

^41:22 Viděl jsem také ve snech, jak sedm klasů vyrostlo ze stébla jednoho plných a pěkných.

^41:23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem zvadlých vyrůstalo za nimi.

^41:24 A pohltily klasy ty drobné sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

^41:25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný je. Co Bůh činit bude, to ukázal Faraonovi.

^41:26 Sedm krav pěkných je sedm let, a sedm klasů pěkných také je sedm let; sen je jednostejný.

^41:27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let je; a sedm klasů drobných a větrem východním zvadlých bude sedm let hladu.

^41:28 To je, co jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činit bude, ukazuje Faraonovi.

^41:29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

^41:30 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všechna ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

^41:31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, který přijde potom; neboť velmi veliký bude.

^41:32 Že pak opětován je sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc je od Boha a že tím spíše Bůh vykoná to.

^41:33 Proto nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kterého by ustanovil nad zemí Egyptskou.

^41:34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a bere pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

^41:35 Ať shromáždí všelijaké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať střeží bedlivě.

^41:36 A budou pokrmy ty za poklad zemi této k sedmi letům hladu, která budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

^41:37 A líbila se řeč ta Faraonovi i všem služebníkům jeho.

^41:38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-li podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

^41:39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znát tobě všechno toto, není žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

^41:40 Ty budeš nad domem mým a líbat bude tvář tvou všechen lid můj; stolicí jen královskou vyšší nad tebe budu.

^41:41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

^41:42 A sňav Farao prsten svůj z ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

^41:43 A dal ho vozit na svém druhém voze a volali před ním: Klanějte se! A ustanovil ho nade vší zemí Egyptskou.

^41:44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

^41:45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. A vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

^41:46 (Jozef pak byl ve třiceti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváře Faraonovy, projel všechnu zemi Egyptskou.

^41:47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

^41:48 A nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, které byly okolo něho, složil v něm.

^41:49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako je písku mořského, tak že přestali počítat; neboť mu nebylo počtu.

^41:50 Jozefovi pak narodili se dva synové, dříve než přišel rok hladu, které mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

^41:51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Neboť způsobil to Bůh, abych zapomenul na všechny práce své a na všechen dům otce svého.

^41:52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Neboť dal mi Bůh vzrůst v zemi trápení mého.

^41:53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

^41:54 A počalo sedm let hladu přicházet, jak byl předpověděl Jozef. A byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

^41:55 Potom také nedostatek trpěla všechna země Egyptská a volal lid k Faraonovi o chléb. A řekl Farao všem Egyptským: Jděte k Jozefovi, co vám rozkáže, učiníte.

^41:56 A byl hlad na tváři vší země. Tehdy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; neboť rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

^41:57 A všichni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; neboť rozmohl se byl hlad po vší zemi.

^42:1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?

^42:2 A mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.

^42:3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.

^42:4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratry jeho, neboť řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.

^42:5 A šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; neboť byl hlad v zemi Kananejské.

^42:6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratři Jozefovi a skláněli se před ním tváří až k zemi.

^42:7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? A odpověděli: Ze země Kananejské, abychom nakoupili potrav.

^42:8 Poznal, pravím, Jozef bratry své, ale oni nepoznali ho.

^42:9 Tedy vzpomenul Jozef na sny, které měl o nich, a řekl jim: Špehové jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

^42:10 Kteří odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.

^42:11 Všichni my synové jednoho muže jsme, upřímní jsme; nikdy nebyli služebníci tvoji špehové.

^42:12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

^42:13 Odpověděli oni: Dvanáct nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní je doma, a jeden už není.

^42:14 A řekl jim Jozef: To jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehové jste.

^42:15 Touto věcí vyzkoušeni budete: Živ je Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.

^42:16 Vyšlete ze sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak ve vězení zůstaňte, a vyzkoušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli ne, živ je Farao, že jste špehové.

^42:17 Tedy dal je všechny spolu do vězení na tři dny.

^42:18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.

^42:19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať je přikován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.

^42:20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova a nezemřete. Tedy učinili tak.

^42:21 A mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Neboť viděli jsme soužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; proto přišlo na nás soužení toto.

^42:22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdali jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krev jeho, hle, vyhledává se.

^42:23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; neboť skrze tlumočníka mluvil jim.

^42:24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.

^42:25 Přikázal pak Jozef, aby naplněny byly pytle jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. A stalo se tak.

^42:26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.

^42:27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, které byly na vrchu v pytli jeho.

^42:28 A řekl bratrům svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a zděšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Co nám to učinil Bůh?

^42:29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všechno, co se jim přihodilo, pravíce:

^42:30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě a dal nás do vězení, jako špehy země.

^42:31 A řekli jsme jemu: Upřímní jsme, nikdy jsme nebyli špehové.

^42:32 Dvanáct bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jeden už není, a mladší nyní je s otcem naším v zemi Kananejské.

^42:33 A řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímní jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.

^42:34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehové, ale upřímní; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vést.

^42:35 A stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.

^42:36 A řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mne jsou se tyto všechny věci svalily.

^42:37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabij, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé a já zase přivedu ho k tobě.

^42:38 A řekl: Nesestoupí syn můj s vámi. Neboť bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterou půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.

^43:1 Byl pak hlad veliký v krajině té.

^43:2 A stalo se, když vytrávili obilí, které přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase a nakupte nám něco potravy.

^43:3 A mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tvář mou, nebude-li bratr váš s vámi.

^43:4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy;

^43:5 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Neboť pověděl nám muž ten: Neuzříte tvář mou, nebude-li bratr váš s vámi.

^43:6 A řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra?

^43:7 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zda jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého?

^43:8 A řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši.

^43:9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny.

^43:10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili.

^43:11 A řekl jim Izrael otec jejich: Jestliže tak být musí, učiňte toto: Naberte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu medu, a vonných věcí a mirry, pistácií a mandlí.

^43:12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omylu to přišlo.

^43:13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu.

^43:14 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najít milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Já pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu.

^43:15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sestoupili do Egypta a postavili se před Jozefem.

^43:16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, který spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabij dobytče a připrav; neboť se mnou jíst budou muži ti o poledni.

^43:17 A učinil muž ten, jak rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova.

^43:18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, které prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše.

^43:19 A přistoupivše k muži tomu, který spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu,

^43:20 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprve kupovat potravy.

^43:21 A přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podle váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých.

^43:22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo je zase vložil peníze naše do pytlů našich.

^43:23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; peníze jsem vaše já přijal. A vyvedl k nim Simeona.

^43:24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich.

^43:25 Mezi tím připravili dar ten, dokud nepřišel Jozef v poledne; neboť slyšeli, že by tu měli jíst chléb.

^43:26 Tedy přišel Jozef domů. A přinesli mu dar, který měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi.

^43:27 A ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-li je otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li je ještě?

^43:28 Kteří odpověděli: Zdráv je služebník tvůj otec náš a ještě živ je. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.

^43:29 Pozdvihna pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li je bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? A řekl: Učiň Bůh milost s tebou, synu můj!

^43:30 Tedy pospíšil Jozef (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho) a hledal, kde by mohl plakat; a všed do pokoje, plakal tam.

^43:31 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a ovládal se, a řekl: Klaďte chléb.

^43:32 A kladli jemu zvlášť, a jim zvlášť, Egyptským také, kteří s ním jídali, zvlášť; neboť nemohou Egyptští jíst se Židy chleba, protože to ohavnost je Egyptským.

^43:33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podle prvorozenství svého, a mladší podle mladšího věku svého. A divili se muži ti vespolek.

^43:34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. A hodovali a hojně se s ním napili.

^44:1 Rozkázal pak tomu, který spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unést mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.

^44:2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. A učinil podle řeči Jozefovy, kterou mluvil.

^44:3 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.

^44:4 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Proč jste se odplatili zlým za dobré?

^44:5 Zdali to není ten koflík, ze kterého pívá pán můj? A z toho on jistou zkouškou pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.

^44:6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.

^44:7 Kteří odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.

^44:8 A my ty peníze, které jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase ze země Kananejské; jak bychom tedy krást měli z domu pána tvého stříbro nebo zlato?

^44:9 U koho ze služebníků tvých nalezeno bude, nechť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.

^44:10 A řekl: Nu dobře, nechť je podle řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.

^44:11 Proto rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.

^44:12 A prohledával, od staršího počal a na mladším přestal; a nalezen je koflík v pytli Beniaminovu.

^44:13 Tedy oni roztrhnuvše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého a vrátili se do města.

^44:14 A přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova (on pak ještě tam byl) a padli před ním na zemi.

^44:15 A dí jim Jozef: Jaký je to skutek, který jste učinili? Zda nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznat?

^44:16 Tedy řekl Juda: Co díme pánu svému? Co mluvit budeme? A čím se ospravedlníme? Bůh našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen je koflík.

^44:17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen je koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.

^44:18 A přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; neboť jsi ty jako sám Farao.

^44:19 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, nebo bratra?

^44:20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole ve stáří jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po matce své, a otec jeho miluje jej.

^44:21 A řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně a pohledím na něj.

^44:22 A řekli jsme pánu mému: Nemůže pachole opustit otce svého; neboť opustí-li otce svého, on umře.

^44:23 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více vidět tvář mou.

^44:24 A stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,

^44:25 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.

^44:26 Odpověděli jsme: Nemůžeme jít, než bude-li bratr náš mladší s námi, tehdy půjdeme; neboť bychom nemohli vidět tvář toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.

^44:27 A řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že jen dva syny porodila mi žena má.

^44:28 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán je, a neviděl jsem ho dosud.

^44:29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tehdy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.

^44:30 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (neboť duše jeho spojena je s duší tohoto):

^44:31 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.

^44:32 Neboť služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.

^44:33 Proto nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.

^44:34 Neboť jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leda bych chtěl vidět trápení, které by přišlo na otce mého.

^45:1 Jozef pak nemoha se déle zdržet, přede všemi přístojícími zvolal: Kažte všem ven! A nezůstal žádný s nimi, když se dal Jozef poznat bratrům svým.

^45:2 Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův.

^45:3 A řekl Jozef bratrům svým: Já jsem Jozef. Ještě-li je živ otec můj? A nemohli mu odpovědět bratři jeho; neboť se ho velmi ulekli.

^45:4 Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistupte, prosím, ke mně. A přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kterého jste prodali do Egypta.

^45:5 Proto nyní nermuťte se a nemějte sobě toho za zlé, že jste mne sem prodali; neboť pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.

^45:6 Neboť dvě léta již hlad je v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orat, ani žnout.

^45:7 Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vašich potomků na zemi a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.

^45:8 Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, který mne dal za otce Faraonovi a za pána všemu domu jeho a panovníka po vší zemi Egyptské.

^45:9 Pospěšte a vstupte k otci mému a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta; přijď ke mně, neprodlévej.

^45:10 A bydlit budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji i vnukové tvoji, stáda tvá a volové tvoji a cokoli máš.

^45:11 A budu tě chovat tam (neboť ještě pět let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj a cokoli máš.

^45:12 A aj, oči vaše vidí i oči bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám.

^45:13 Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě a cokoli jste viděli; pospěšte tedy a přiveďte otce mého sem.

^45:14 Tehdy padl na šíji Beniamina bratra svého a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho.

^45:15 A políbiv všechny bratry své, plakal nad nimi; a potom mluvili bratři jeho s ním.

^45:16 Slyšena pak je v domě Faraonově zvěst tato: Přišli bratři Jozefovi. A bylo to velmi milé Faraonovi i všem služebníkům jeho.

^45:17 A řekl Farao Jozefovi: Rci bratrům svým: Toto učiňte: Naložíce na zvířata svá, jděte a navraťte se do země Kananejské.

^45:18 A vezmouce otce svého a čeládky své, přijďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jíst budete tuk země této.

^45:19 Ty pak rozkaž jim: Toto učiňte: Vezměte sobě ze země Egyptské vozy pro děti a ženy své, a vezměte otce svého, a přijďte.

^45:20 Aniž se ohlížejte na věci své; neboť nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude.

^45:21 A učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy dle rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu.

^45:22 Všem jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery šaty jiné a jiné.

^45:23 Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteří nesli z nejlepších věcí Egyptských, a deset oslic, které nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu.

^45:24 A propouštěje bratry své, aby odešli, řekl jim: Nehádejte se na cestě.

^45:25 Tedy brali se z Egypta a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému.

^45:26 A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef ještě živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. A omdlelo srdce jeho; neboť slyšev to, nevěřil jim.

^45:27 Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, která mluvil jim; a vida vozy, které poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich.

^45:28 A řekl Izrael: Dost je, když ještě syn můj živ je; půjdu a uzřím ho, dříve než umřu.

^46:1 Tedy bral se Izrael se vším, co měl; a přišed do Bersabé, obětoval oběti Bohu otce svého Izáka.

^46:2 A mluvil Bůh Izraelovi ve vidění nočním, řka: Jákobe, Jákobe! Který odpověděl: Aj, teď jsem.

^46:3 A řekl: Já jsem ten Bůh silný, Bůh otce tvého. Neboj se sestoupit do Egypta, neboť v národ veliký tam tebe učiním.

^46:4 Já sestoupím s tebou do Egypta a já tě také i zase přivedu; a Jozef položí ruku svou na oči tvé.

^46:5 Vstal tedy Jákob z Bersabé; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého a děti své se ženami svými na vozy, které poslal pro něho Farao.

^46:6 Pobrali také dobytek svůj a zboží své, které nabyli v zemi Kananejské; a přišli do Egypta, Jákob i všechno símě jeho s ním.

^46:7 Syny i vnuky, dcery i vnučky své, a všechnu rodinu svou uvedl s sebou do Egypta.

^46:8 A tato jsou jména synů Izraelových, kteří vešli do Egypta: Jákob a synové jeho. Prvorozený Jákobův Ruben.

^46:9 A synové Rubenovi: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi.

^46:10 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn jedné ženy Kananejské.

^46:11 Synové Léví: Gerson, Kahat a Merari.

^46:12 Synové Judovi: Her, Onan, Séla, Fáres a Zára. (Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské.) Fáres pak měl syny: Ezrona a Hamule.

^46:13 Synové Izacharovi: Tola, Fua, Job a Simron.

^46:14 A synové Zabulonovi: Sared, Elon a Jahelel.

^46:15 Tito jsou synové Líe, které porodila Jákobovi v Pádan Syrské, a Dínu, dceru jeho. Všech duší synů i dcer jeho bylo třicet a tři.

^46:16 Synové Gád: Sefon, Aggi, Suni, Esebon, Heri, Arodi a Areli.

^46:17 Synové Asser: Jemna, Jesua, Jesui, Beria, a Serach sestra jejich. Synové pak Beriovi: Heber a Melchiel.

^46:18 To jsou synové Zelfy, kterou Lában dal Líe dceři své; a ty porodila Jákobovi, šestnáct duší.

^46:19 Synové pak Ráchel, manželky Jákobovy: Jozef a Beniamin.

^46:20 A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat, dcery Putifera knížete On, Manasses a Efraim.

^46:21 Ale synové Beniaminovi: Béla, Becher, Asbel, Gera, Náman, Echi, Roz, Mufim, Chuppim a Ared.

^46:22 Tito jsou synové Ráchel, které porodila Jákobovi; všech duší čtrnáct.

^46:23 A syn Danův: Chusim.

^46:24 Synové pak Neftalím: Jaziel, Guni, Jezer a Sallem.

^46:25 Ti jsou synové Bály, kterouž Lában dal Ráchel dceři své, a ty porodila Jákobovi; všech duší sedm.

^46:26 Všech duší, které vešly s Jákobem do Egypta, co jich pošlo z beder jeho, kromě žen synů Jákobových, všech duší bylo šedesát a šest.

^46:27 K tomu synové Jozefovi, kteří se jemu narodili v Egyptě, dva. A tak všech duší domu Jákobova, které vešly do Egypta, bylo sedmdesát.

^46:28 Poslal pak Judu napřed k Jozefovi, aby oznámil jemu prvé, než přišel do Gesen. A tak přišli do země Gesen.

^46:29 Jozef pak zapřáh do svého vozu, vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen; a jakž ho Jákob uzřel, padl na jeho šíji, a plakal dlouho na šíji jeho.

^46:30 A řekl Izrael Jozefovi: Nechť již umřu, když jsem viděl tvář tvou; neboť ty ještě jsi živ.

^46:31 Jozef pak řekl bratrům svým a domu otce svého: Pojedu a zvěstuji Faraonovi, a dím jemu: Bratři moji a dům otce mého, kteří bydlili v zemi Kananejské, přišli ke mně.

^46:32 Ale jsou pastýři stáda, neboť s dobytkem se zabývají; proto ovce své a voly, i cokoli mají, přihnali.

^46:33 A když by povolal vás Farao, a řekl: Jaký je obchod váš?

^46:34 Odpovíte: Dobytkem se živili služebníci tvoji od mladosti své až do této chvíle, i my i otcové naši; abyste bydlili v zemi Gesen; neboť v ohavnosti mají Egyptští všechny pastýře stáda.

^47:1 A proto přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratři moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, co mají, přišli ze země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.

^47:2 A vzav z počtu bratrů svých pět mužů, postavil je před Faraonem.

^47:3 A řekl Farao bratrům jeho: Jaký je obchod váš? Kteří odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.

^47:4 Řekli ještě Faraonovi: Abychom hostem byli v zemi této, přišli jsme; neboť není pastvy dobytku, který mají služebníci tvoji, neboť hlad veliký je v zemi Kananejské; proto nyní prosíme, nech, ať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.

^47:5 A mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě.

^47:6 Země Egyptská před tebou je; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratry své, nechť bydlí v zemi Gesen. A porozumíš-li, že jsou mezi nimi muži schopní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, který mám.

^47:7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.

^47:8 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik je let života tvého?

^47:9 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třicet let je; nemnohé a zlé byly dny let života mého, a nedošly dnů let života otců mých, v nichž živi byli.

^47:10 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho.

^47:11 A osadil Jozef otce svého a bratry své, a dal jim vladařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jak rozkázal Farao.

^47:12 A zaopatřoval Jozef otce svého a bratry své a všechen dům jeho chlebem, až do nejmenších.

^47:13 A chleba nebylo ve vší zemi; neboť veliký hlad byl velmi a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.

^47:14 Shromáždil pak Jozef všechny peníze, co jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, které kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.

^47:15 A když utratili peníze ze země Egyptské a ze země Kananejské, přicházeli všichni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; neboť proč umírat máme před tebou pro nedostatek peněz?

^47:16 A řekl Jozef: Dejte dobytek svůj a dám vám chleba za dobytek váš, poněvadž se vám peněz nedostává.

^47:17 Tedy přivedli dobytek svůj k Jozefovi; a dal jim Jozef potravu za koně a za stáda ovcí a za stáda volů i za osly; a zaopatřoval je chlebem, za všechen dobytek jejich, toho roku.

^47:18 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajit před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytka jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědicví naše.

^47:19 A proč máme umírat před očima tvýma? I my i role naše hynou. Kup nás i role naše za chléb, a budeme my i role naše ve službě Faraonovi; a dej nám semeno, abychom živi byli a nezemřeli, a role aby nezpustla.

^47:20 Tedy koupil Jozef všechnu zemi Egyptskou Faraonovi; neboť prodali Egyptští jeden každý pole své, protože se rozmohl mezi nimi hlad. A dostala se země Faraonovi.

^47:21 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.

^47:22 Jen role kněžské nekoupil. Neboť kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, které dával jim Farao; proto neprodali role svých.

^47:23 A řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i role vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejte tedy je.

^47:24 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteří jsou v domech vašich, i ku pokrmu dětemm svým.

^47:25 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.

^47:26 A ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samotny role kněžské nebyly Faraonovy.

^47:27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.

^47:28 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnáct let; a bylo dnů Jákobových a let života jeho sto čtyřicet sedm let.

^47:29 A přiblížily se dny Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě.

^47:30 Když spát budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podle slova tvého.

^47:31 A řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. A sklonil se Izrael k hlavám lože.

^48:1 Stalo se pak potom, že pověděno je Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. A vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima.

^48:2 Tedy oznámeno je Jákobovi a pověděno: Aj, syn tvůj Jozef přišel k tobě.

^48:3 A posilniv se Izrael, usadil se na loži a řekl Jozefovi: Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, požehnal mi.

^48:4 A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmnožím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné.

^48:5 Proto nyní, dva synové tvoji, kteří jsou se ti zrodili v zemi Egyptské, dříve než jsem přišel k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon.

^48:6 Ale děti, které po těchto zplodíš, tvoji budou; jménem bratrů svých jmenováni budou v dědictvích svých.

^48:7 Neboť když jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, když již nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jenž je Betlém.

^48:8 Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino?

^48:9 Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, které dal mi Bůh zde. A řekl: Přiveď je, prosím, ke mně, a požehnám jim.

^48:10 (Oči pak Izraelovy mdlé byly pro stáří, a nemohl dobře vidět.) A přivedl je k němu a on líbal a objímal je.

^48:11 A řekl Izrael Jozefovi: Nemyslil jsem já, abych měl kdy vidět tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé.

^48:12 Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří až k zemi.

^48:13 A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním.

^48:14 Tedy vztáh Izrael pravici svou, vložil ji na hlavu Efraimovu, kterýž byl mladší, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přeloživ ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený.

^48:15 A požehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jehož obličejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, který mne vedl po všechen život můj až do dne tohoto;

^48:16 Anděl ten, který vytrhl mne ze všeho zlého, požehnej dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmnoží uprostřed země.

^48:17 Vida pak Jozef, že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nebyl tomu rád. A zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu.

^48:18 A řekl jemu: Ne tak, otče můj; neboť toto je prvorozený, vlož pravici svou na hlavu jeho.

^48:19 Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; také i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude ve veliké množství národů.

^48:20 A požehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto: Učiň tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. A postavil Efraima před Manassesa.

^48:21 Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a bude Bůh s vámi a zase vás přivede do země otců vašich.

^48:22 Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratry tvé, který jsem mečem svým a lučištěm svým získal z ruky Amorejského.

^49:1 Povolal pak Jákob syny své a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi dít bude v posledních dnech.

^49:2 Shromážděte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.

^49:3 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.

^49:4 Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, protože jsi vstoupil na lože otce svého; a jak jsi poskvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.

^49:5 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich.

^49:6 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; neboť v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zeď.

^49:7 Zlořečená prchlivost jejich, neboť neústupná; i hněv jejich, neboť zatvrzelý je. Rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli.

^49:8 Judo, ty jsi, tebe chválit budou bratři tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klanět se budou tobě synové otce tvého.

^49:9 Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo vzbudí ho?

^49:10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokud nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národy.

^49:11 Uváže k vinnému kmenu oslátko Viz Mt 21:7 Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na vrchu na ně posadili. , Mk 11:3 A řekl-li by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem. a Lk 19:30 Řka: Jděte do městečka, které proti vám je. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvažte je, a přiveďte ke mně. a ”pozn.” n. své a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Prát bude ve víně roucho své a v červeném víně oděv svůj.

^49:12 Červenějších očí bude nad víno a zubů bělejších nad mléko.

^49:13 Zabulon bydlit bude na břehu mořském a na přístavu lodí a pomezí jeho až k Sidonu.

^49:14 Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny.

^49:15 A vida odpočinutí, že je dobré, a zemi, že je rozkošná, sehne rameno své k nošení a dávati bude daně.

^49:16 Dan soudit bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských.

^49:17 Bude Dan jako had podél cesty, jako had rohatý podél stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět.

^49:18 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!

^49:19 Gád, vojsko přemůže jej, však on zvítězí potom.

^49:20 Asser, tučný bude pokrm jeho, a on skýtat bude rozkoše královské.

^49:21 Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné.

^49:22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí vedle studnice; ratolesti vycházely nad zeď.

^49:23 Ačkoli hořkostí naplnili jej a stříleli na něj a v tajné nenávisti měli ho střelci:

^49:24 Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zesílila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkud byl pastýř a kámen Izraelův;

^49:25 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, který pomáhá tobě, a od všemohoucího, který požehná tobě požehnáními nebeskými shůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života.

^49:26 Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až ke končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratry jeho.

^49:27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jíst loupež a večer rozdělí kořist.

^49:28 Všech těchto pokolení Izraelských je dvanáct; a to je, co mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému podle požehnání jeho požehnal.

^49:29 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, která je na poli Efrona Hetejského,

^49:30 V jeskyni, která je na poli Machpelah, jenž je naproti Mamre v zemi Kananejské, kterou koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu.

^49:31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.

^49:32 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, která na něm, od synů Het.

^49:33 A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na loži a umřel; a připojen je k lidu svému.

^50:1 Tehdy padl Jozef na tvář otce svého a plakal nad ním, líbaje ho.

^50:2 A poručil služebníkům svým lékařům, aby vonnými věcmi pomazali otce jeho. A pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele.

^50:3 A vyplnilo se při něm čtyřicet dní; (neboť tak vyplňují se dny těch, kteří mazáni bývají vonnými věcmi). A oplakávali ho Egyptští po sedmdesát dní.

^50:4 Když pak dny pláče toho pominuly, mluvil Jozef k domu Faraonovu, řka: Jestliže jsem nyní nalezl milost před očima vašima, mluvte, prosím, v uši Faraonovy, a rcete:

^50:5 Otec můj přísahou mne zavázal, řka: Aj, já umírám; v hrobě mém, který jsem sobě vykopal v zemi Kananejské, tam mne pochovej. Nyní tedy, prosím, nechť vstoupím a pochovám otce svého, a navrátím se zase.

^50:6 A řekl Farao: Vstup a pochovej otce svého tak, jak tě přísahou zavázal.

^50:7 Tedy vstoupil Jozef, aby pochoval otce svého, a vstoupili s ním všichni služebníci Faraonovi, starší domu jeho a všichni starší země Egyptské,

^50:8 Všechen také dům Jozefův a všichni bratři jeho i dům otce jeho; jen děti své, ovce a voly nechali v zemi Gesen.

^50:9 Vstoupili s ním také i vozy a jezdci a bylo vojsko to veliké velmi.

^50:10 A přišli až k místu Atád, které je při brodu Jordánském, a kvíleli tam kvílením velikým a velmi žalostným; a držel tu zármutek po otci svém po dnů sedm.

^50:11 Vidouce pak obyvatelé země té, totiž Kananejští, zármutek na místě tom Atád, řekli: Těžký to mají zármutek Egyptští. Proto nazváno je jméno jeho Abel Mizraim, a to je při brodu Jordánském.

^50:12 Učinili tedy s ním synové jeho tak, jak jim byl poručil.

^50:13 A donesše ho do země Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterou byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre.

^50:14 A když pochoval Jozef otce svého, navrátil se do Egypta s bratry svými a se všemi, kteří byli vstoupili s ním, aby pochovali otce jeho.

^50:15 Vidouce pak bratři Jozefovi, že umřel otec jejich, řekli: Snad v nenávisti nás mít bude Jozef, a vrchovatě nahradí nám všechno zlé, které jsme jemu činili.

^50:16 Proto vzkázali Jozefovi, řkouce: Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal, řka:

^50:17 Takto díte Jozefovi: Prosím, odpusť již bratřím svým přestoupení a hřích jejich; neboť zle učinili tobě. Proto již odpusť, prosím, přestoupení služebníkům Boha, jehož ctil otec tvůj. A rozplakal se Jozef, když k němu mluvili.

^50:18 Přistoupili potom také bratří jeho, a padše před ním, řekli: Aj, my jsme služebníci tvoji.

^50:19 Jimž odpověděl Jozef: Nebojte se; neboť zdali jsem já vám za Boha?

^50:20 Vy zajisté skládali jste proti mně zlé; ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, co vidíte nyní, a při životu zachoval lid mnohý.

^50:21 Proto nebojte se již; já opatrovat vás budu i děti vaše. A tak těšil je a mluvil k srdci jejich.

^50:22 Bydlil pak Jozef v Egyptě, on i dům otce jeho, a živ byl Jozef sto a deset let.

^50:23 A viděl Jozef syny Efraimovy až do třetího pokolení; ano i synové Machira, syna Manassesova, vychováni jsou u Jozefa.

^50:24 Mluvil potom Jozef bratřím svým: Já tudíž umřu; Bůh pak jistotně navštíví vás a vyvede vás ze země této do země, kterou přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

^50:25 Proto přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy, řka: Když navštíví vás Bůh, vyneste kosti mé odsud.

^50:26 A umřel Jozef, když byl ve stu a v desíti letech; a pomazán jsa vonnými věcmi, vložen je do truhly v Egyptě.

Ex

Druhá Mojžíšova (Exodus)

^1:1 Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteří vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel:

^1:2 Ruben, Simeon, Léví a Juda;

^1:3 Izachar, Zabulon a Beniamin;

^1:4 Dan a Neftalím, Gád a Asser.

^1:5 A bylo všech osob pošlých z beder Jákobových sedmdesát duší; Jozef pak byl v Egyptě.

^1:6 A umřel Jozef a všichni bratři jeho a všechen ten rod.

^1:7 Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, a zesílili náramně velmi a naplněna je jimi země.

^1:8 V tom povstal král nový v Egyptě, který neznal Jozefa.

^1:9 Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských je mnohý a silnější nad nás.

^1:10 Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel ze země.

^1:11 Proto ustanovili nad ním úředníky, kteří by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. A vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses.

^1:12 Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. A vzali sobě syny Izraelské v ošklivost.

^1:13 A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou.

^1:14 A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlíně a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelijakou potřebu svou, k níž práci jejich užívali nenáležitě a bez lítosti.

^1:15 A poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua,

^1:16 A řekl: Když budete pomáhat ženám Hebrejským při porodu a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabijte ho, pakli dcera, tedy ať je živa.

^1:17 Bály se pak ty baby Boha a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků.

^1:18 Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky?

^1:19 A odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; neboť ony jsou silnější nátury. Dříve než přijde k nim baba, ony porodí.

^1:20 A učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen je lid, a zesílili velmi.

^1:21 Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, zbudoval jim domy.

^1:22 A přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, který se narodí, do řeky uvrhněte; každou pak dceru nechte živou.

^2:1 Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru Viz pozn. 20 A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Který dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi. n. z pokolení Léví.

^2:2 A počala žena ta, a porodila syna; a vidouc, že je krásný, kryla ho za tři měsíce.

^2:3 A když ho nemohla déle tajit, vzala mu ošatku z proutí, a omazala ji dehtem a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky.

^2:4 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním dít bude.

^2:5 A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošatku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji.

^2:6 A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských je toto.

^2:7 A řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jít a zavolat tobě chůvu z žen Hebrejských, která by odchovala tobě dítě?

^2:8 Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla děvečka a zavolala matku toho dítěte.

^2:9 A řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a já dám mzdu tvou. A vzala žena dítě a chovala je.

^2:10 A když odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, která jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, řkouc: Neboť jsem ho z vody vytáhla.

^2:11 A stalo se ve dnech těch, když vyrostl Mojžíš, žsre vyšel k bratrům svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také muže Egyptského, jak tepe muže Hebrejského, jednoho z bratří jeho. A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského a zahrabal jej v písku.

^2:12 Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. A řekl tomu, který křivdu činil: Proč tepeš bližního svého?

^2:13 Který odpověděl: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem nad námi? Zdali zabít mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Proto ulekl se Mojžíš a řekl: Jistě známá je ta věc.

^2:14 A uslyšev Farao tu věc, hledal zabít Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tváře Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; a usadil se podél studnice.

^2:15 Kníže pak Madianské mělo sedm dcer. Které přišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.

^2:16 A přišli pastýři a odehnali je. Tehdy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich.

^2:17 A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl on: Jak jste to dnes tak brzo přišly?

^2:18 Odpověděly: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navážil nám vody, a napojil dobytek.

^2:19 A řekl dcerám svým: Kde pak je? Pročež jste pustily muže toho? Povolejte ho, ať pojí chleba.

^2:20 A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Který dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.

^2:21 A porodila syna a nazval jméno jeho Gerson; neboť řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí.

^2:22 Stalo se pak po mnohých časech, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty a křičeli. A vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty.

^2:23 A uslyšel Bůh naříkání jejich a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

^2:24 A vzhlédl Bůh na syny Izraelské a poznal Bůh.

^3:1 Mojžíš pak pásl dobytek Jetry tchána svého, kněze Madianského, a hnav stádo po poušti, přišel až k hoře Boží Oréb.

^3:2 Tehdy ukázal se mu anděl Hospodinův Může se jednat o preinkarnační zjevení Krista. Srv. 10 Proto, nyní pojď a pošlu tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta. a jeho ”poznámku” n. v plameni ohně z prostředku keře. A viděl, a aj, keř hořel ohněm, avšak neshořel.

^3:3 Proto řekl Mojžíš: Půjdu nyní a spatřím vidění toto veliké, proč neshoří keř.

^3:4 Vida pak Hospodin, že jde, aby pohleděl, zavolal na něho Bůh zprostřed keře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši! Který odpověděl: Aj, teď jsem.

^3:5 A řekl: Nepřistupuj sem, sezuj obuv svou z noh svých; neboť místo, na kterém ty stojíš, země svatá je.

^3:6 A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. A zakryl Mojžíš tvář svou (neboť se bál), aby nehleděl na Boha Mojžíš se oprávněně obával přímého pohledu na Boha, věděl, že za takovou zkušenost se platí životem ( 20 Proto vztáhnu ruku svou, a bít budu Egypt divnými věcmi svými, které činit budu uprostřed něho; a potom propustí vás. ). Přesto si ale zakryl tvář až poté, co Boží manifestaci v ohni viděl, vždyť právě pohled na plameny vzbudil jeho zvědavost (v. ). Nebyl jediný; něco podobného zažil i Abraham ( Gn 15:17 A stalo se, když zapadlo slunce a tma byla, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, která šla mezi díly těmi. ) a po odchodu z Egypta i všichni Izraelité (). Srv. pozn. 10 Proto, nyní pojď a pošlu tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta. n. .

^3:7 Jemuž řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, který je v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; neboť znám bolesti jeho.

^3:8 Proto jsem sestoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej ze země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a medem, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského.

^3:9 Neboť nyní, aj, křik synů Izraelských přišel ke mně; viděl jsem také i soužení, jímž je sužují Egyptští.

^3:10 Proto, nyní pojď a pošlu tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta.

^3:11 A řekl Mojžíš Bohu: Kdo jsem já, abych šel k Faraonovi a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta?

^3:12 A odpověděl: Však budu s tebou; a toto budeš míti znamení, že jsem já tě poslal: Když vyvedeš lid ten z Egypta, sloužit budete Bohu na hoře této.

^3:13 A řekl Mojžíš Bohu: Aj, já půjdu k synům Izraelským a řeknu jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které je jméno jeho? Co jim odpovím?

^3:14 A řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM. Řekl dále: Takto řekneš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.

^3:15 Řekl ještě Bůh Mojžíšovi: Takto řekneš synům Izraelským: Hospodin, Bůh otců vašich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův poslal mne k vám; to je jméno mé na věčnost, a ta je památka má po všechny věky.

^3:16 Jdi, a shromáždě starší Izraelské, mluv jim: Hospodin Bůh otců vašich ukázal mi se, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův, řka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dělo v Egyptě.

^3:17 Proto jsem řekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského do země Kananejského, a Hetejského, a Amorejského, a Ferezejského, a Hevejského, a Jebuzejského, do země oplývající mlékem a medem.

^3:18 A poslechnou hlasu tvého. Půjdeš pak ty a starší Izraelští ke králi Egyptskému, a řeknete jemu: Hospodin Bůh Hebrejský potkal se s námi; proto nyní, nechť prosím jdeme cestou tří dnů na poušť, abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

^3:19 Ale já vím, že vám nedopustí král Egyptský jít; leda v ruce silné.

^3:20 Proto vztáhnu ruku svou, a bít budu Egypt divnými věcmi svými, které činit budu uprostřed něho; a potom propustí vás.

^3:21 A dám milost lidu tomuto před očima Egyptských. A stane se, že když půjdete, neodejdete s prázdnou.

^3:22 Ale vezme žena od sousedky své, a od hospodyně domu svého klenoty stříbrné, a klenoty zlaté a roucha; i vložíte to na syny a na dcery své, a tak oloupíte Egypt.

^4:1 Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, aniž uposlechnou hlasu mého; neboť řeknou: Neukázal se tobě Hospodin.

^4:2 Tedy řekl jemu Hospodin: Co je to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.

^4:3 A řekl: Vrhni ji na zem. A vrhl ji na zem a obrácena je v hada; a utíkal Mojžíš před ním.

^4:4 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou a chyť ho za ocas. Který vztáhna ruku svou, chytil jej, a obrácen je v hůl v rukou jeho.

^4:5 Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

^4:6 Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. A vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh.

^4:7 Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Který vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna je zase jako jiné tělo jeho.

^4:8 A bude, jestliže neuvěří tobě a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.

^4:9 A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, které vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.

^4:10 A řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, ani dříve, ani jak jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a nehbitého jazyk jsem.

^4:11 Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Anebo kdo může učinit němého, nebo hluchého, vidoucího, nebo slepého? Zdali ne já Hospodin?

^4:12 Nyní tedy jdi a já budu v ústech tvých a naučím tě, co bys mluvit měl.

^4:13 S řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréh poslat máš.

^4:14 A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdali nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovat se bude v srdci svém.

^4:15 Ty mluvit budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činit.

^4:16 A on mluvit bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.

^4:17 Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterou činit budeš ta znamení.

^4:18 Tedy odešed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratrům svým, kteří jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. A řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.

^4:19 Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; neboť zemřeli všichni muži, kteří hledali bezživotí tvého.

^4:20 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.

^4:21 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, které jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Já pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.

^4:22 Proto řekneš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj je Izrael.

^4:23 A řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.

^4:24 A stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtit.

^4:25 Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkouc: Zajisté ženich krví jsi mi.

^4:26 A nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdy ženichem krví pro obřezání.

^4:27 Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. A šel a potkal se s ním na hoře Boží a políbil ho.

^4:28 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, který ho poslal, i o všech znameních, která přikázal jemu.

^4:29 Tedy šel Mojžíš s Aronem a shromáždili všecky starší synů Izraelských.

^4:30 A mluvil Aron všechna slova, která byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.

^4:31 A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl soužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.

^5:1 Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti.

^5:2 Odpověděl Farao: Kdo je Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.

^5:3 A řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť, prosím, jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás mor nebo meč.

^5:4 A řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým.

^5:5 Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho je lidu toho v zemi a vy odvádíte je od robot jejich.

^5:6 A přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a správcům jeho, řka:

^5:7 Nedávejte již více slámu lidu k dělání cihel jako dříve; nechť jdou sami a sbírají sobě slámu.

^5:8 Však touž sumu cihel, kterouž dělávali dříve, uložte na ně, nic neodjímejte z ní; neboť zahálejí, a proto volají, řkouce: Pojďme, obětujme Bohu našemu.

^5:9 Nechť se přitíží robota mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlíželi na slova lživá.

^5:10 Vyšedše tedy úředníci nad lidem a správcové jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávat slámu.

^5:11 Sami jděte, berte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude odjato z díla vašeho.

^5:12 A rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy.

^5:13 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla.

^5:14 A biti jsou správcové synů Izraelských, které ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nesplnili úkol svůj v díle cihel, jako dříve, ani včera ani dnes?

^5:15 A přišli správcové synů Izraelských a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým?

^5:16 Sláma se nedává služebníkům tvým a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají a hřeší lid tvůj.

^5:17 A řekl: Zahálíte, zahálíte, a proto mluvíte: Pojďme, obětujme Hospodinu.

^5:18 Proto nyní jděte, dělejte; sláma se vám dávat nebude, ale vy sumu cihel splňte.

^5:19 Vidouce správcové synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Nesnížíte počet cihel vašich z úkolu denního v den jeho,

^5:20 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteří stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona.

^5:21 A mluvili jim: Pohleď Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali.

^5:22 A navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal?

^5:23 Neboť od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.

^6:1 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své.

^6:2 Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin.

^6:3 Ukázal jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich.

^6:4 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž hostem byli.

^6:5 Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, které Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou.

^6:6 Proto pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských a vytrhnu vás z služby jejich a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké.

^6:7 A vezmu vás sobě za lid a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských.

^6:8 Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví Hebrejský výraz pro dědictví , vlastnictví je moraša (‫מו ָׂר ָׁשה‬ ). Je odvozen z kořene JRS – dědictví, ale v tomto případě je to ojedinělé slovo, rezervované výhradně pro Zemi Zaslíbenou. Na rozdíl od běžného jeruša ve významu dědictví , které člověk může zdědit po příbuzném a rozmrhat, toto moraša vyžaduje aktivní podíl každé generace na úsilí kultivovat ji a předat dalším generacím. Význam je bližší českému výrazu odkaz . ; Já Hospodin.

^6:9 A mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou.

^6:10 Proto mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

^6:11 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské ze země své.

^6:12 A mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterak tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči?

^6:13 A mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské ze země Egyptské.

^6:14 Tito jsou přední v čeledích otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy.

^6:15 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy.

^6:16 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví bylo sto třicet a sedm let.

^6:17 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledích svých.

^6:18 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat bylo sto třicet a tři léta.

^6:19 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých.

^6:20 Pojal pak Amram ženu Jochebed Jméno Mojžíšovy matky znamená Hospodin je slavný . , tetu svou, sobě za manželku, která porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova bylo sto třicet a sedm let.

^6:21 Synové také Izarovi: Chore, Nefega Zechri.

^6:22 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri.

^6:23 Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kteráto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara.

^6:24 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských.

^6:25 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku; která mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých.

^6:26 To je ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfech jejich.

^6:27 Tito jsou, kteří mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; to je ten Mojžíš a Aron.

^6:28 Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské,

^6:29 Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všechno, co já mluvím tobě.

^6:30 A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterak tedy poslouchati mne bude Farao?

^7:1 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým.

^7:2 Ty mluvit budeš všechno, co tobě přikážu; Aron pak bratr tvůj mluvit bude k Faraonovi, aby propustil syny Izraelské z země své.

^7:3 Ale já zatvrdím srdce Faraonovo a množit budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské.

^7:4 Aniž poslechne vás Farao. A vzložím ruku svou na Egypt a vyvedu vojska svá, lid svůj, syny Izraelské, ze země Egyptské skrze soudy veliké.

^7:5 A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku svou na Egypt; a vyvedu syny Izraelské z jejich středu.

^7:6 Tedy učinil Mojžíš a Aron tak; jakž přikázal jim Hospodin, tak učinili.

^7:7 A byl Mojžíš v osmdesáti, Aron pak v osmdesáti a třech letech, když mluvili s Faraonem.

^7:8 A řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi takto:

^7:9 Když mluvit k vám bude Farao, řka: Ukažte od sebe zázrak, tedy řekneš Aronovi: Vezmi hůl svou a vrhni ji před Faraona, a obrátí se v hada.

^7:10 Tedy vešel Mojžíš s Aronem k Faraonovi a učinili tak, jak přikázal Hospodin; a vrhl Aron hůl svou před Faraona i před služebníky jeho, a obrácena je v hada.

^7:11 Povolal pak také Farao mudrce a čarodějníky a učinili i ti čarodějníci Egyptští skrze čáry své totéž.

^7:12 Neboť vrhl každý z nich hůl svou a obráceny jsou v hady; ale pozřela hůl Aronova hole jejich.

^7:13 A zatvrdilo se srdce Faraonovo a neuposlechl jich, tak jak byl mluvil Hospodin.

^7:14 Proto řekl Hospodin Mojžíšovi: Zatvrdilo se srdce Faraonovo; nechce propustit lid ten.

^7:15 Jdi k Faraonovi ráno, aj, půjde ven k vodě, a stůj naproti němu při břehu řeky; a hůl, která obrácena byla v hada, vezmeš do ruky své.

^7:16 A řekneš mu: Hospodin Bůh Hebrejský poslal mne k tobě, abych řekl: Propusť lid můj, aby sloužili mi na poušti; a aj, neuposlechls až dosavad.

^7:17 Proto takto praví Hospodin: Po tomto poznáš, že já jsem Hospodin: Aj, já udeřím holí, která je v ruce mé, na vody, které jsou v řece, a obráceny budou v krev.

^7:18 A ryby, které jsou v řece, pomřou; i zasmrádne řeka, a zoufat budou Egyptští, hledajíce vody, kterou by pili z řeky.

^7:19 Proto řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vezmi hůl svou, a vztáhni ruku svou na vody Egyptské, na řeky jejich, na potoky jejich, i na jezera jejich, a na všechna shromáždění vod jejich, aby se obrátily v krev; a bude krev po vší zemi Egyptské, tak v nádobách dřevěných, jako kamenných.

^7:20 Tedy učinili tak Mojžíš a Aron, jak byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil ve vodu, která byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho; a obráceny jsou všechny vody, které byly v řece, v krev.

^7:21 Ryby pak, které byly v řece, pomřely, a zasmrádla řeka, tak že nemohli Egyptští pít vodu z řeky; a byla krev po vší zemi Egyptské.

^7:22 Totéž učinili i čarodějníci Egyptští skrze čáry své. A zatvrdilo se srdce Faraonovo, aby neuposlechl jich, tak jak byl mluvil Hospodin.

^7:23 A odvrátiv se Farao, přišel do domu svého; a ani k tomu nepřiložil srdce svého.

^7:24 Kopali pak všichni Egyptští kolem řeky, hledajíce vodu k pití; neboť nemohli pít vodu z řeky.

^7:25 A vyplnilo se dní sedm, jak ranil Hospodin řeku.

^8:1 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

^8:2 Pakli nebudeš chtít propustit, aj, já raním všechny krajiny tvé žabami.

^8:3 A vydá řeka množství žab, které vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž leháváš, a na lože tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého.

^8:4 I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.

^8:5 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou.

^8:6 A vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.

^8:7 A učinili totéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.

^8:8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu.

^8:9 A řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modlit za tě a za služebníky tvé a za lid tvůj, aby vypleněny byly žáby od tebe i z domů tvých; jen v řece zůstanou.

^8:10 Který odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podle slova tvého nechť je, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš.

^8:11 A odejdou žáby od tebe a od domů tvých i od služebníků tvých a od lidu tvého; jen v řece zůstanou.

^8:12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. A volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, které byl dopustil na Faraona.

^8:13 A učinil Hospodin podle slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.

^8:14 A shrnuli je na hromady; a zasmrádla země.

^8:15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém a neuposlechl jich, jak byl mluvil Hospodin.

^8:16 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v štěnice na vší zemi Egyptské.

^8:17 Kteří učinili tak. Neboť vztáhl Aron ruku svou s holí svou a udeřil prach země. A byly štěnice na lidech i zvířatech; všechen prach země obrátil se ve štěnice ve vší zemi Egyptské.

^8:18 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli štěnice, ale nemohli. A byly štěnice na lidech i zvířatech.

^8:19 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto je. A zatvrdilo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jak mluvil Hospodin.

^8:20 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a řekneš jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

^8:21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošlu na tebe a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelijakých škodlivých žížal; a naplněny budou domy Egyptské těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou.

^8:22 A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin uprostřed země.

^8:23 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.

^8:24 A učinil Hospodin tak. Neboť přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všechnu zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.

^8:25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi.

^8:26 A řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činit; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což je ohavnost před očima Egyptských, zda by nás neukamenovali?

^8:27 Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovat budeme Hospodinu Bohu našemu, jak nám rozkázal.

^8:28 A řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modlete se za mne.

^8:29 Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modlit se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu.

^8:30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

^8:31 A učinil Hospodin podle slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, takže ani jedna žížala nezůstala.

^8:32 Ale Farao zatvrdil srdce své také i tehdy a nepropustil lid.

^9:1 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

^9:2 Pakli nebudeš chtít propustit, než přece držet je budeš:

^9:3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, který je na poli, na koních, na oslech, na velbloudech, na volech a na ovcích, mor těžký velmi.

^9:4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytkem Izraelských a mezi dobytkem Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, co je synů Izraelských.

^9:5 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.

^9:6 A učinil Hospodin tu věc nazítří, a pomřel všechen dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.

^9:7 A poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytka Izraelských ani jedno. Ale zatvrzelé je srdce Faraonovo a nepropustil lidu.

^9:8 A řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z pece, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.

^9:9 A obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředy hnisající neštovicemi po vší zemi Egyptské.

^9:10 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem a sypal jej Mojžíš k nebi. A byli vředy plné neštovic, hnisající na lidech i na zvířatech.

^9:11 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.

^9:12 A zatvrdil Hospodin srdce Faraonovo a neposlechl jich, tak jak byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.

^9:13 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

^9:14 Neboť já teď již pošlu všechny rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, že není podobného mně na vší zemi.

^9:15 Neboť nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.

^9:16 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.

^9:17 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustit?

^9:18 Aj, já dštít budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakého nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen je, až do tohoto času.

^9:19 Proto nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všechny lidi i zvířata, která by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomřou.

^9:20 Kdo tedy ze služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.

^9:21 Ale kdo nepřiložil srdce své ke slovu Hospodinovu, nechal služebníky své a dobytek svůj na poli.

^9:22 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať je krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na zvířata i na všelijakou bylinu polní v zemi Egyptské.

^9:23 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi a Hospodin vydal hřímání a krupobití. A sestoupil oheň na zem a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.

^9:24 A bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakého nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jak v ní bydlit lidé začali.

^9:25 A ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cokoli bylo na poli od člověka až do zvířete; všechnu také bylinu polní potloukly kroupy, i všechno stromoví na poli zpřerážely.

^9:26 Jen v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.

^9:27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodin je spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.

^9:28 Modlte se Hospodinu, (nebo dost je), ať není hřímání Božího a krupobití. Tehdy propustím vás, aniž déle zůstávat budete.

^9:29 A řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostřu ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova je země.

^9:30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete bát tváře Hospodina Boha.

^9:31 A potlučen je len a ječmen; neboť ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.

^9:32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, neboť pozdní byla.

^9:33 Tehdy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. A přestalo hřímání a krupobití a ani déšť nelil se na zemi.

^9:34 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více zatvrdil srdce své, on i služebníci jeho.

^9:35 A zatvrdilo se srdce Faraonovo a nepropustil syny Izraelské, tak jak byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

^10:1 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já zatvrdil srdce jeho a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své uprostřed nich;

^10:2 A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, která jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

^10:3 A vešel Mojžíš s Aronem k Faraonovi a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokud nechceš se ponížit přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

^10:4 Pakli nechceš propustit lid můj, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

^10:5 A přikryjí povrch země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, které vám zanechány jsou po krupobití; ohryžou vám také každý strom pučící se na poli.

^10:6 A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku pobytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

^10:7 Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokud tento bude nám osidlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zda ještě nevíš, že zničen je Egypt?

^10:8 A zavolán je Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteří jít mají?

^10:9 A odpověděl Mojžíš: S dětmi i s starými našimi půjdeme, se syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držet máme.

^10:10 Tedy řekl jim: Nechať je tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé je před tváří vaší.

^10:11 Nebude tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy jen žádáte. A vyhnáni jsou od tváře Faraonovy.

^10:12 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelijakou bylinu země té, cokoli zůstalo po krupobití.

^10:13 A vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celý ten den a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

^10:14 A vystoupily kobylky na všechnu zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

^10:15 A přikryly veškerý povrch země, takže pro ně nebylo lze znát zemi; a sežraly všelijakou bylinu země, a všelijaké ovoce na stromech, které zůstalo po krupobití; a nezůstalo nic zeleného na stromech a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

^10:16 Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

^10:17 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

^10:18 Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

^10:19 A obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, který zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

^10:20 Ale zatvrdil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

^10:21 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi a bude tma na zemi Egyptské a makat ji budou.

^10:22 A vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

^10:23 Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého po tři dni; ale synové Izraelští všichni měli světlo v příbytcích svých.

^10:24 Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Jen ovce vaše a větší dobytek váš nechť zůstane, také děti vaše půjdou s vámi.

^10:25 Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, které bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

^10:26 A proto také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužit máme Hospodinu, dokud nepřijdeme tam.

^10:27 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustit jich.

^10:28 A řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváře mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

^10:29 Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřím více tváře tvé.

^11:1 Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, dokonce vypudí vás odsud.

^11:2 Mluv nyní v uši lidu, ať vezme jeden každý od bližního svého a každá od bližní své klenoty stříbrné a klenoty zlaté.

^11:3 A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.)

^11:4 A řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta.

^11:5 A pomře všechno prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž sedět měl na stolici jeho, až do prvorozeného služebné, která je při mlýnu, i všechno prvorozené zvířat.

^11:6 A bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakého nebylo dříve a jakého nikdy nebude více.

^11:7 U synů pak Izraelských nikde nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani člověk ani zvíře, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými.

^11:8 A sestoupí všichni tito služebníci tvoji ke mně a klanět mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všechen lid, který je pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem.

^11:9 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechne vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské.

^11:10 Ale Mojžíš a Aron činili všechny ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své.

^12:1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:

^12:2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.

^12:3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledích, beránka na každý dům.

^12:4 Byl-li by pak dům tak malý, že by beránka sníst nemohl, přivezme souseda svého, který je blízký domu jeho, podle počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolik by jich sníst mohlo beránka.

^12:5 Beránka bez vady, samce ročního mít budete, kterého z ovcí anebo z koz vezmete.

^12:6 A chovat ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všechno množství shromáždění Izraelského k večeru.

^12:7 A vezmouce krve, pomažou obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jíst budou.

^12:8 A budou jíst noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jíst jej budou.

^12:9 Nebudete jíst z něho nic syrového ani ve vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohama a droby.

^12:10 Nezanecháte z něho ničeho do jitra; pakli by co zůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.

^12:11 Takto jej pak jíst budete: Bedra Viz čl. ”Fraktál Exodu”_Sk 12 au Sk 12: a na str. ). svá přepásaná mít budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jíst budete s chvátáním; nebo Pesach je Hospodinův.

^12:12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské a budu bít všechno prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do zvířete, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.

^12:13 Krev pak ta na domech, v nichž budete, bude vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zhoubná, když bít budu prvorozené v zemi Egyptské.

^12:14 A bude vám den ten na památku, a slavit jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slavit jej budete.

^12:15 Po sedm dní přesné chleby jíst budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdokoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.

^12:16 A v den první bude shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; jen čeho se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.

^12:17 A dbát budete přesnic, neboť v ten den vyvedl jsem vojska vaše ze země Egyptské; proto zachovávat budete den ten po rodech svých právem věčným.

^12:18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, večer jíst budete chleby přesné, až do dne jedenadvacátého téhož měsíce kvečeru.

^12:19 Po sedm dní nebude nalezeno kvasu v domech vašich; neboť kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta ze shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.

^12:20 Nic kvašeného jíst nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jíst budete chleby přesné.

^12:21 Tedy svolal Mojžíš všechny starší Izraelské, a řekl jim: Vyberte a vezměte sobě beránka po čeledích svých, a zabijte Pesach.

^12:22 Vezmete také svazček yzopu a omočíte v krvi, která bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, která bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.

^12:23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dveře, aniž dopustí zhoubci vejít do domů vašich k hubení.

^12:24 Proto dbát budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.

^12:25 A když vejdete do země, kterou dá Hospodin vám, jak zaslíbil, zachovávat budete službu tuto.

^12:26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká je to služba vaše?

^12:27 Tedy díte: Oběť Pesach toto je Hospodinu, který pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.

^12:28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jak byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.

^12:29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všechno prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, který sedět měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, který byl v žaláři, i všechno prvorozené zvířat.

^12:30 Tedy vstal Farao noci té, a všichni služebníci jeho i všichni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.

^12:31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jak jste mluvili.

^12:32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.

^12:33 A nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všichni již teď zemřeme.

^12:34 Proto vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.

^12:35 Učinili pak synové Izraelští podle rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klenotů stříbrných a zlatých, i šatů.

^12:36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že dávali jim. A oloupili Egyptské.

^12:37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, jen mužů kromě dětí.

^12:38 Také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovcí také a volů, dobytka velmi mnoho.

^12:39 A napekli z těsta, které vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; neboť ještě bylo nevykynulo, protože vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévat, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.

^12:40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteří byli v Egyptě a v Kenánu, byl čtyři sta a třiceti let.

^12:41 A když se vyplnilo čtyři sta a třicet let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.

^12:42 Noc tato pilně střežena být má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; ta tedy noc Hospodinova střežena bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.

^12:43 A řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tento bude řád při slavnosti Pesach: Žádný cizozemec nebude jíst z něho.

^12:44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jíst bude z něho.

^12:45 Příchozí a nájemník nebude jíst z něho.

^12:46 V témž domě jíst jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.

^12:47 Všechno shromáždění Izraelské tak s ním učiní.

^12:48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou hostem, a slavit by chtěl Pesach Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jíst z něho.

^12:49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, který je hostem uprostřed vás.

^12:50 Tedy učinili všichni synové Izraelští, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.

^12:51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

^13:1 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^13:2 Posvěť mi všeho prvorozeného, cokoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako ze zvířat, neboť mé jest.

^13:3 Proto řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterém jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.

^13:4 Dnes vycházíte vy, měsíce Abib.

^13:5 Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jak přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a medem: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc.

^13:6 Za sedm dní jíst budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova.

^13:7 Přesné chleby jedeny budou po dnů sedm, aniž spatřeno bude u tebe co kvašeného, aniž se nalezne u tebe kvas ve všech končinách tvých.

^13:8 A vypravovat budeš synu svému v ten den, řka: Pro to, co mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.

^13:9 A bude tobě to jako nějaké znamení na ruce Viz pozn. Dt 6:8 Uvážeš je za znamení na ruce své a jako náčelník mezi očima svýma. n. tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta.

^13:10 Proto zachovávat budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce.

^13:11 A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jak přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě:

^13:12 Tedy všechno, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod zvířete tvého otvírající život, co by koli bylo samců, Hospodinovo jest.

^13:13 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš.

^13:14 A když by se tebe zeptal syn tvůj potom, a řekl: Co je to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti.

^13:15 Neboť když se byl zatvrdil Farao a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin všechno prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného ze zvířat; a tou příčinou já obětuji Hospodinu všechny samce otvírající život, ale všechno prvorozené ze synů svých vyplácím.

^13:16 Měj to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.

^13:17 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bůh cestou země Palestinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby neželel lid, když by uzřel, jak válka nastává, a nevrátili se do Egypta.

^13:18 Ale vedl Bůh lid cestou přes poušť, která je při moři Rudém. A vojensky spořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské.

^13:19 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; neboť byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, proto vyneste odsud kosti mé s sebou.

^13:20 Vytáhše tedy ze Sochot, položili se v Etam při kraji pouště.

^13:21 Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.

^13:22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváře toho lidu.

^14:1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^14:2 Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři.

^14:3 A dí Farao o synech Izraelských: Souženi jsou na zemi, sevřela je poušť.

^14:4 A zatvrdím srdce Faraonovo a honit je bude, a oslaven budu ve Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin. A učinili tak.

^14:5 Pověděno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. A obráceno je srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?

^14:6 Proto zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou.

^14:7 A vzal šest set vozů vybraných, i všechny vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.

^14:8 A zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, takže honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.

^14:9 A honili je Egyptští a dostihli je, když se položili při moři, všechny vozy Faraonovy a jezdci jeho i vojsko jeho podle Fiarot, před Belsefon.

^14:10 A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. A báli se velmi a volali synové Izraelští k Hospodinu.

^14:11 A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že nebylo hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi vyvedl nás z Egypta?

^14:12 Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať sloužíme Egyptským? Neboť lépe bylo nám sloužit Egyptským, než zemřít na poušti.

^14:13 A řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, které vám způsobí dnes; nebo Egyptských, které jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky.

^14:14 Hospodin bojovat bude za vás a vy mlčet budete.

^14:15 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou přece.

^14:16 Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nech ať jdou synové Izraelští prostředkem moře po souši.

^14:17 Já pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských a vejdou za nimi; a budu oslaven ve Faraonovi a ve všem vojsku jeho, v vozech jeho i v jezdcích jeho.

^14:18 A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu ve Faraonovi, ve vozích jeho a v jezdcích jeho.

^14:19 A bral se anděl Boží, který byl dříve předcházel vojsko Izraelské, a šel zezadu za nimi; neboť hnul se sloup oblakový, který byl před nimi, a stál zezadu za nimi.

^14:20 A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým po celou noc.

^14:21 A vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vanoucím po celou noc; a učinil moře v souš, když se rozestoupily vody.

^14:22 Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po souši a vody jim byly jako zeď po pravé i po levé straně.

^14:23 A honíce je Egyptští, vešli za nimi doprostřed moře, všechna jízda Faraonova, vozy i jízdní jeho.

^14:24 Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských ze sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.

^14:25 A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. A řekli Egyptští: Utečme před Izraelem, neboť Hospodin bojuje za ně proti Egyptským.

^14:26 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.

^14:27 A vztáhl Mojžíš ruku svou na moře a navrátilo se moře ráno k moci své a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské doprostřed moře.

^14:28 A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, co jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden.

^14:29 Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně.

^14:30 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském.

^14:31 Viděl také Izrael moc velikou, kterou prokázal Hospodin na Egyptských. A bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.

^15:1 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu a řekli takto: Zpívat budu Hospodinu, neboť je slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.

^15:2 Síla má a píseň je Hospodin, neboť vysvobodil mne. On je Bůh můj silný, proto stánek zbuduji jemu; on je Bůh otce mého, proto vyvyšovat ho budu.

^15:3 Hospodin je udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.

^15:4 Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.

^15:5 Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.

^15:6 Pravice tvá, Hospodine, zvelebena je v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.

^15:7 A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, který sežral je jako strniště.

^15:8 A dechem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, sesedly se propasti uprostřed moře.

^15:9 Řekl nepřítel: Honit budu, dohoním, budu dělit loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.

^15:10 Zavanul jsi větrem svým a přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.

^15:11 Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo je tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chválách, činící divy?

^15:12 Vztáhls pravici svou a pozřela je země.

^15:13 Provázíš v milosrdenství svém lid tento, který jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.

^15:14 Uslyší lidé, bouřit se budou; bolest zachvátí obyvatele Palestinské.

^15:15 Tehdy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské přemůže strach, rozplynou se všichni obyvatelé Kananejští.

^15:16 Připadne na ně strach a lekání pro velikost ramene tvého; mlčet budou jako kámen, dokud nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokud nepřejde lid ten, kteréhos sobě dobyl.

^15:17 Uvedeš je a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, které jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterou utvrdí ruce tvé, Pane.

^15:18 Hospodin kralovat bude na věky věků.

^15:19 Neboť vešli koně Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po souši uprostřed moře.

^15:20 A vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.

^15:21 A odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.

^15:22 Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého a táhli na poušť Sur Jedna z možných alternativ na cestě z Egypta (viz Exodus – Úvod: Doba a místo vzniku). Zde našel anděl Hospodinův Hagar, prchající od Sáry ( Gn 16:7 Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, která je při cestě Sur. ). . A šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.

^15:23 A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, neboť byly hořké; proto nazváno je jméno jeho Marah.

^15:24 Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme pít?

^15:25 A volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, které jak uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy a tu ho zkusil.

^15:26 A řekl: Jestliže skutečně poslouchat budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činit budeš, co spravedlivého je před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a dbát budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterou jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; neboť já jsem Hospodin, který tě uzdravuji.

^15:27 A přišli do Elim, kde bylo dvanáct studnic vod a sedmdesát palem; a rozbili tu stany při vodách.

^16:1 Když se pak hnuli z Elim, přišlo všechno množství synů Izraelských na poušť Sin, která je mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití ze země Egyptské.

^16:2 A reptalo všechno shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.

^16:3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili všechno shromáždění toto hladem.

^16:4 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházet bude lid a sbírat, co by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li chodit v zákoně mém, či nebude.

^16:5 V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, co sbírat mají na každý den.

^16:6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všem synům Izraelským: Večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské.

^16:7 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že reptáte proti nám?

^16:8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti nám jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.

^16:9 I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistupte před obličej Hospodinův; neboť je slyšel reptání vaše.

^16:10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.

^16:11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^16:12 Slyšel jsem reptání synů Izraelských. Mluv jim a pověz: Kvečeru jíst budete maso a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.)

^16:13 Tedy stalo se večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo tábora.

^16:14 A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.

^16:15 Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Mana je toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To je ten chléb, který vám dal Hospodin ku pokrmu.

^16:16 To je, o čem přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka podle počtu osob vašich, každý na ty, kteří jsou ve stanu jeho, vezmete.

^16:17 A učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně.

^16:18 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.

^16:19 A řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nezanechává k jitru.

^16:20 Ale neuposlechli Mojžíše. Neboť někteří zanechali díl z toho až do jitra; a zčervivělo a zasmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš.

^16:21 Tak tedy sbírali to každého jitra každý, co sníst mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta mana rozpouštěla.

^16:22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; proto přišla všecka knížata toho shromáždění a pověděli Mojžíšovi.

^16:23 Který řekl jim: To je, co mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Co byste měli péci, pečte, a co byste vařit měli, vařte dnes; cokoli pak zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.

^16:24 Proto schovali to do rána, jak přikázal Mojžíš; a nezasmradilo se, ani v něm červů nebylo.

^16:25 A řekl Mojžíš: Jezte to dnes, poněvadž sobota je dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.

^16:26 Po šest dní budete to sbírávat, den pak sedmý sobota jest; nebude bývat many v ní.

^16:27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.

^16:28 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: A dokud vzpěčovat se budete přikázaní mých dbát a zákonů mých?

^16:29 Vizte, že Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.

^16:30 A odpočinul lid v den sedmý.

^16:31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba mana; který byl jako símě koliandrové a bílý, a chuť jeho jako koláče s medem.

^16:32 Řekl také Mojžíš: To je, co přikázal Hospodin: Naplň gomer tou manou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, který jsem vám dával jíst na poušti, když jsem vás vyvedl ze země Egyptské.

^16:33 A řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno vědro a vsyp do něho plný gomer many; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše.

^16:34 A proto jak byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla.

^16:35 Jedli pak synové Izraelští manu po čtyřicet let, dokud nevešli do země, v níž bydlit měli; manu jedli, dokud nepřišli ke končinám země Kananejské.

^16:36 Gomer pak je desátý díl efi.

^17:1 Tehdy, když se odebralo všechno shromáždění synů Izraelských z pouště Sin, po stanovištích svých dle rozkazu Hospodinova, položili se v Rafidim, kde nebylo vod, které by lid pít mohl.

^17:2 Proto naléhal lid na Mojžíše, pravě: Dejte nám vody, abychom pili. Jimž odpověděl Mojžíš: Proč na mne naléháte? Proč pokoušíte Hospodina?

^17:3 A žíznil tu lid pro nedostatek vod, a reptal na Mojžíše a mluvil: Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys mne s syny i dobytkem mým žízní umořil?

^17:4 Tedy volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Co mám činit s tím lidem? Však již tudíž ukamenují mne.

^17:5 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi před lidem, pojma s sebou některé ze starších Izraelských; hůl také svou, kterou jsi udeřil ve vodu, vezmi do ruky své a jdi.

^17:6 Aj, já stát budu před tebou tam na skále, na Orébě; a udeříš ve skálu a vyjdou z ní vody, které bude pít lid. A učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských.

^17:7 A dal jméno místu tomu Massah a Meribah, pro reptání synů Izraelských a že pokoušeli Hospodina, řkouce: Jest-li Hospodin uprostřed nás, či není?

^17:8 Přitáhl pak Amalech a bojoval s Izraelem v Rafidim.

^17:9 I řekl Mojžíš k Jozue: Vyber nám některé muže a vytáhna, bojuj s Amalechem; já zítra stát budu na vrchu hory a hůl Boží v ruce své mít budu.

^17:10 Tedy Jozue udělal tak, jak mu poručil Mojžíš, a bojoval s Amalechem; Mojžíš pak, Aron a Hur vstoupili na vrch hory.

^17:11 A dokud Mojžíš vzhůru držel ruce své, vítězil Izrael; ale jak opouštěl ruku svou, přemáhal Amalech.

^17:12 Ale že ruce Mojžíšovy byly obtíženy, proto vzavše kámen, podložili pod něho, a on usedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné, druhý z druhé strany. A byly obě ruce jeho vztažené až do západu slunce.

^17:13 A tak porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem.

^17:14 Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi: Vepiš to do knih na památku a pilně to vkládej v uši Jozue, že do konce vyhladím památku Amalechovu všudy pod nebem.

^17:15 Tedy zbudoval Mojžíš oltář a nazval jméno jeho: Hospodin korouhev má.

^17:16 Neboť řekl: Tak má jmenován být, protože ruka nad trůnem Hospodinovým osvědčuje boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu.

^18:1 Uslyšel pak Jetro, kníže Madianské, tchán Mojžíšův, o všech věcech, které učinil Bůh Mojžíšovi a Izraelovi, lidu svému, že vyvedl Hospodin Izraele z Egypta.

^18:2 A vzal Jetro, tchán Mojžíšův, Zeforu manželku Mojžíšovu, kterou byl odeslal,

^18:3 A dva syny její, z nichž jméno jednoho Gerson; neboť řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí;

^18:4 Jméno pak druhého Eliezer; neboť řekl: Bůh otce mého spomocník můj byl a vytrhl mne od meče Faraonova.

^18:5 A přišel Jetro, tchán Mojžíšův, se syny jeho i se ženou jeho k Mojžíšovi na poušť, kde se byl položil při hoře Boží.

^18:6 A vzkázal Mojžíšovi: Já, tchán tvůj Jetro, jdu k tobě, i žena tvá a oba synové její s ní.

^18:7 A vyšel Mojžíš proti tchánu svému a pokloniv se, políbil ho. A ptal se jeden druhého, jak se má; potom vešli do stanu.

^18:8 A vypravoval Mojžíš tchánu svému všechno, co učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele, a o všech nevolích, které přicházely na ně na cestě, a jak je vysvobodil Hospodin.

^18:9 A radoval se Jetro ze všeho dobrého, co učinil Hospodin Izraelovi, a že vytrhl jej z ruky Egyptských.

^18:10 A řekl Jetro: Požehnaný Hospodin, který vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy, který vytrhl ten lid z poroby Egyptské.

^18:11 Nyní jsem poznal, že větší je Hospodin nade všecky bohy; neboť touž věcí, kterou se vyvyšovali, on je převýšil.

^18:12 A vzal Jetro, tchán Mojžíšův, zápal a oběti, které obětoval Bohu. Potom přišel Aron a všichni starší Izraelští, aby jedli chléb s tchánem Mojžíšovým před Bohem.

^18:13 Nazítří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera.

^18:14 Vida pak tchán Mojžíšův všechnu práci jeho při lidu, řekl: Co je to, co děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všechen lid stojí před tebou od jitra až do večera?

^18:15 Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid radit se s Bohem.

^18:16 Když mají o nějakou věc činit, přicházejí ke mně a soud činím mezi stranami a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho.

^18:17 A řekl jemu test Mojžíšův: Nedobře děláš.

^18:18 Tudíž tak znavíš se i ty i lid, který s tebou je. Nad možnost tvou těžká je tato věc, nebudeš jí moci sám zadost učinit.

^18:19 Proto nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem a donášej věci nesnadné k Bohu.

^18:20 A vysvětluj jim řády a zákony a oznamuj jim cestu, po níž by šli a co by dělat měli.

^18:21 Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteří v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky.

^18:22 Oni ať soudí lid každého času. Co bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou břímě s tebou.

^18:23 Jestliže to učiníš a rozkáže Bůh, budeš moci vytrvat; také i všechen lid tento navracet se bude k místům svým pokojně.

^18:24 Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého a učinil všechno, co on řekl.

^18:25 A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele a ustanovil je hejtmany nad lidem, knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky,

^18:26 Kteří soudili lid každého času. Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše, všechny pak menší pře sami soudili.

^18:27 Potom propustil Mojžíš tchána svého; a odešel do země své.

^19:1 Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských ze země Egyptské, v ten den přišli na poušť Sinai.

^19:2 Neboť hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře.

^19:3 Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin z té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským:

^19:4 Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlech orličích a přivedl jsem vás k sobě.

^19:5 Proto nyní, jestliže skutečně poslouchat budete hlasu mého, a dbát smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všechny lidi, ačkoli má je všechna země.

^19:6 A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Ta jsou slova, která mluvit budeš synům Izraelským.

^19:7 Proto přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všechna slova ta, která mu přikázal Hospodin.

^19:8 Odpověděl pak všechen lid společně, a řekl: Cokoli mluvil Hospodin, budeme činit. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu.

^19:9 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluvit budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky. Neboť byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu.

^19:10 Řekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra; a nechť svá roucha vyperou.

^19:11 A ať jsou hotovi ke dni třetímu, neboť v den třetí sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai.

^19:12 Uložíš pak lidu meze všudy okolo a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdokoli by se dotkl hory, smrtí umře.

^19:13 Nedotkne se ho ruka, ale ukamenován nebo zastřelen bude; buď že by zvíře bylo, buď člověk, nebude živ. Když se zdlouha troubiti bude, teprv oni vstoupí na horu.

^19:14 Sestoupiv tedy Mojžíš shůry k lidu, posvětil ho; a oni vyprali roucha svá.

^19:15 A mluvil k lidu: Buďtež hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k manželkám svým.

^19:16 A stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všechen lid, který byl v ležení.

^19:17 Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu; a lid stál dole pod horou.

^19:18 Hora pak Sinai celá se kouřila, protože sestoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se celá hora velmi hrubě.

^19:19 Zvuk také trouby více se rozmáhal, a sílil náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem.

^19:20 Sestoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a když povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš.

^19:21 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Sestup, varuj lid, ať se nevytrhují k Hospodinu, chtějíce ho viděti, aby nepadlo jich množství;

^19:22 Nýbrž ani sami kněží, kteří, majíce přistupovat k Hospodinu, posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin.

^19:23 Mojžíš pak řekl Hospodinu: Nebude moci lid vstoupit na horu Sinai, poněvadž jsi ty varoval nás, řka: Ohraď horu a posvěť ji.

^19:24 A řekl jemu Hospodin: Jdi, sestup, a potom vstup ty a Aron s tebou. Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupit k Hospodinu, aby se na ně neobořil.

^19:25 A sešel Mojžíš k lidu a to jim oznámil.

^20:1 A mluvil Bůh všecka slova tato, řka:

^20:2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země Egyptské, z domu služby.

^20:3 Nebudeš mít bohů jiných přede mnou.

^20:4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, které jsou na nebi nahořeu, ani těch, které na zemi dole, ani těch, které ve vodách pod zemí.

^20:5 Nebudeš se jim klanět ani jich ctít. Neboť já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří nenávidí mne,

^20:6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteří mne milují a dbají přikázaní mých.

^20:7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdo by bral jméno jeho nadarmo.

^20:8 Pomni na den sobotní, abys jej světil.

^20:9 Šest dní pracovat budeš a dělat všelijaké dílo své;

^20:10 Ale dne sedmého odpočinutí je Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělat žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i služebná tvá, zvíře tvé i příchozí, který je v branách tvých.

^20:11 Neboť v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všechno, co v nich je, a odpočinul dne sedmého; proto požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.

^20:12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlouží dny tvé na zemi, kterou Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

^20:13 Nezabiješ.

^20:14 Nesesmilníš.

^20:15 Nepokradeš.

^20:16 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

^20:17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani služebné jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cokoli je bližního tvého.

^20:18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání a zvuk trouby a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.

^20:19 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchat budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.

^20:20 Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro vaši zkoušku sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.

^20:21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kde byl Bůh.

^20:22 S řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že z nebe mluvil jsem s vámi.

^20:23 Proto nevyzdvihujte ničeho ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.

^20:24 Oltář ze země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkážu slavit památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.

^20:25 Jestliže mi pak zbuduješ oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; neboť jestliže pozdvihneš železa na něj, poskvrníš ho.

^20:26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

^21:1 Toto jsou pak přikázání, která jim předložíš:

^21:2 Jestliže koupíš ke službě Žida, šest let sloužit bude a sedmého odejde svobodný zadarmo.

^21:3 Přišel-li by jen sám, sám také odejde; pakli měl ženu, vyjde s ním i žena jeho.

^21:4 Jestliže pán jeho dá mu ženu, a ona zrodí jemu syny nebo dcery: žena ta i děti její budou pána jeho, on pak sám toliko odejde.

^21:5 Pakli by řekl služebník: Miluji pána svého, manželku svou a syny své, nevyjdu svobodný:

^21:6 Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, a probodne pán jeho ucho jemu špicí; a zůstane služebníkem jeho na věky.

^21:7 Když by pak prodal někdo dceru svou, aby byla služebnou, nevyjde tak, jako vycházejí služebníci.

^21:8 Nelíbila-li by se pánu svému, který jí sobě ještě nezasnoubil, dopustí ji vyplatit. Lidu cizímu nebude mít práva prodat ji, poněvadž zhřešil proti ní.

^21:9 Pakli by synu svému ji zasnoubil, učiní jí tak, jak obyčej je činit dcerám.

^21:10 A dal-li by mu jinou, ze stravy její, oděvu jejího, a přívětivosti manželské nic této neujme.

^21:11 Neudělal-li by nic z toho trojího, vyjde zadarmo bez stříbra.

^21:12 Kdo by ubil člověka, až by od toho umřel, smrtí umře.

^21:13 Když by pak neukládal o bezživotí jeho, než Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy uložím tobě místo, do něhož by takový mohl utéci.

^21:14 Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel.

^21:15 Kdo by otce svého nebo matku svou bil, smrtí ať umře.

^21:16 Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře.

^21:17 I ten, kdo by zlořečil otci svému nebo mateři své, smrtí ať umře.

^21:18 Když by se vadili spolu muži a urazil by který bližního svého kamenem nebo pěstí, a ten by neumřel, než složil se na loži;

^21:19 A potom by povstal a chodil vně o holi své: již nebude vinen ten, kdo urazil; jen co zatím obmeškal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho vynaloží.

^21:20 Když by pak ubil kdo služebníka svého nebo služebnou svou kyjem, tak že by umřel mu v ruce jeho: pomstou pomstěno bude nad takovým.

^21:21 A však jestliže by den nebo dva přečkal, neponese pomsty, neboť jej zaplatil.

^21:22 Když by se vadili spolu muži a porazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude, jak by uložil naň muž té ženy, a dá podle uznání soudců.

^21:23 Pakli by smrt přišla, tedy dáš život za život,

^21:24 Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu,

^21:25 Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu.

^21:26 Jestliže by kdo zranil služebníka svého v oko, anebo služebnou svou v oko, tak že by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho.

^21:27 Pakli by zub služebníku svému nebo zub služebné své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho.

^21:28 Jestliže by vůl potrkal muže nebo ženu, tak že by umřel člověk: ukamenován bude ten vůl, aniž jedeno bude maso jeho, však pán vola toho bez viny bude.

^21:29 Než byl-li by vůl trkavý dříve a bylo by to osvědčeno pánu jeho, on pak nezavřel by ho, a v tom zabil by muže nebo ženu: vůl ten ukamenován bude a pán jeho také umře.

^21:30 Pakli mu bude uloženo, aby se vyplatil: tedy dá výplatu za život svůj, jakákoli na něj uložena bude.

^21:31 Buď že by syna potrkal, buď dceru, podle soudu toho stane se jemu.

^21:32 Jestliže by služebníka vůl potrkal nebo služebnou, třicet lotů stříbra dá pánu jeho a vůl ten bude ukamenován.

^21:33 Kdyby kdo odkryl studnici anebo vykopal někdo studnici a zase jí nepřikryl a vpadl by tam vůl nebo osel:

^21:34 Pán té studnice nahradí to a peníze položí pánu jeho a co se zabilo, to sobě mít bude.

^21:35 A potrkal-li by vůl něčí vola sousedova, že byl umřel: tedy prodají vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i se zabitým volem také se rozdělí.

^21:36 Pakli známo bylo, že vůl byl trkavý dříve, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane.

^22:1 Jestliže by kdo ukradl vola anebo dobytče a zabil by je nebo prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče.

^22:2 (Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí.

^22:3 Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.

^22:4 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, nebo osel, buď dobytče ještě živé, dvojnásobně navrátí.

^22:5 Jestliže by kdo spásl pole nebo vinici a vpustil zvíře své, aby se páslo na cizím poli: co nejlepšího má na poli svém nebo vinici své, tím tu škodu nahradí.

^22:6 Vyšel-li by oheň a chytilo by se trní a shořel by stoh nebo stojaté obilí nebo pole: nahradí ten, kdo zapálil, to, co shořelo.

^22:7 Kdyby někdo dal schovat bližnímu svému peníze nebo nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí.

^22:8 Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce a přisáhne, že nevztáhl ruky své na věc bližního svého.

^22:9 O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola nebo osla, dobytče nebo roucho, pro všelijakou věc ztracenou, když by kdo pravil, že to je: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému.

^22:10 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla nebo vola, nebo dobytče a jakékoli zvíře, a umřelo by nebo zchromlo, nebo zajato bylo, že žádný neviděl:

^22:11 Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navracet.

^22:12 Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátit zase má pánu jeho.

^22:13 Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen vyplácet to, co udáveno je.

^22:14 Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého a zchromlo by anebo umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.

^22:15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platit, poněvadž bylo za peníze najaté a přišlo za mzdu svou.

^22:16 Jestliže by kdo namluvil pannu, která není zasnoubena, a spal by s ní: dá jí věno a vezme ji sobě za manželku.

^22:17 Pakli by otec její nikoli nechtěl ji dát jemu, odváží stříbra podle obyčeje věna panenského.

^22:18 Čarodějnici nedáš živu být.

^22:19 Kdokoli by scházel se se zvířetem, smrtí ať umře.

^22:20 Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako prokletý vyhlazen bude.

^22:21 Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskovat budeš ho; neboť příchozí byli jste v zemi Egyptské.

^22:22 Žádné vdovy nebo sirotka trápit nebudete.

^22:23 Pakli bez lítosti trápit je budete a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich.

^22:24 A rozhněvá se prchlivost má a zabiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci.

^22:25 Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, který je s tebou: nebudeš jemu jako lichvář, aniž ho lichvou obtížíš.

^22:26 Pakli v zálohu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.

^22:27 Neboť ten jediný má oděv, to je roucho, jímž přikrývá tělo své a na němž spí. Když bude volat ke mně, tehdy uslyším, neboť jsem milosrdný.

^22:28 Soudcům nebudeš utrhat a knížeti lidu svého zlořečit nebudeš.

^22:29 Z hojnosti obilí a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovat. Prvorozeného ze synů svých mně dáš.

^22:30 Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.

^22:31 Lid svatý budete mi a nebudete jíst masa z udáveného na poli; psu je vrhnete.

^23:1 Nebudeš vynášet pověsti lživé. Neklaď s bezbožným ruky své, abys měl být s ním svědek nepravý.

^23:2 Nepostoupíš po množství ke zlému a nebudeš se přimlouvat k rozepři, tak abys se uchýlil po větším počtu k převrácení soudu.

^23:3 Ani chudému stranit nebudeš v při jeho.

^23:4 Trefil-li bys na vola nepřítele svého nebo osla jeho, jak bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu.

^23:5 Uzřel-li bys, jak osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zda se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím, kdo tě v nenávisti má.

^23:6 Nepřevrátíš soudu chudého svého v jeho při.

^23:7 Od slova lživého vzdálíš se. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, neboť já neospravedlním bezbožného.

^23:8 Aniž brát budeš darů, neboť dar oslepuje i prozřetelné a převrací slova spravedlivých.

^23:9 Příchozího nebudeš sužovat; neboť sami znáte, jaký je život příchozích, poněvadž hostem jste byli v zemi Egyptské.

^23:10 Po šest let osívat budeš zemi svou a shromažďovat úrodu její;

^23:11 Sedmého pak léta ponecháš ji, ať odpočine, aby jedli chudí lidu tvého. Co pak zůstane po nich, pojí zvěř polní. Tak uděláš s vinicí svou i s olivovím svým.

^23:12 Šest dní budeš dělat díla svá, dne pak sedmého přestaneš, aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn služebné tvé i příchozí.

^23:13 Na všechny ty věci, které mluvil jsem vám, dbát budete. Jména bohů cizích ani připomínat nebudete, aniž bude slyšeno z úst tvých.

^23:14 Třikrát slavit mi budeš svátek na každý rok.

^23:15 Slavnosti přesnic dodržovat budeš. Sedm dní jíst budeš chleby přesné, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; neboť v ten vyšel jsi z Egypta. Aniž se ukážete přede mnou s prázdnou.

^23:16 A držet budeš slavnost žně, když mi obětovati budeš prvotiny prací svých z toho, což jsi zasel na poli. Slavnost také sklizení držeti budeš při konci roku, když sklidíš práce své z pole.

^23:17 Třikrát v roce ukáže se každý z tvých pohlaví mužského před tváří Panovníka Hospodina.

^23:18 Nebudeš obětovat krve z oběti mé, dokud u tebe kvas je, aniž zůstane tuk slavnosti mé do jitra.

^23:19 Prvotiny prvních úrod země své přinášet budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařit kozelce v mléku mateře jeho.

^23:20 Aj, já pošlu anděla před tebou, aby střežil tebe na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil.

^23:21 Šetrně se měj před ním, a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé je uprostřed něho.

^23:22 Neboť budeš-li věrně poslouchat hlasu jeho a činit, což bych koli řekl: tehdy nepřítelem budu nepřátel tvých a trápit budu ty, kdo tebe trápí.

^23:23 Neboť půjde anděl můj před tebou a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzejského, které vyhladím.

^23:24 Nebudeš se klanět bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělat budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je a obrazy jejich na kusy roztřískáš.

^23:25 Sloužit pak budete Hospodinu Bohu svému, a požehná chlebu tvému i vodám tvým; a odejmu nemoc z prostředku tvého.

^23:26 Nebude, která by potratila ani neplodná v zemi tvé; počet dnů tvých doplním.

^23:27 Strach svůj pustím před tebou, a předěsím všelijaký lid, proti kterémuž vyjdeš, a způsobím to, aby všichni nepřátelé tvoji utíkali před tebou.

^23:28 Pošlu i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou.

^23:29 Nevyženu ho od tváři tvé v jednom roce, aby se země neobrátila v poušť, a nerozmnožily se proti tobě šelmy divoké.

^23:30 Pomalu vyháněti jej budu od tváři tvé, až bys ty se rozplodil a dědičně mohl ujmout zemi.

^23:31 Položím pak meze tvé od moře Rudého až k moři Palestinskému, a od pouště až k řece; neboť v ruce vaše dám obyvatele země a vyženeš je od tváře své.

^23:32 Neučiníš s nimi a bohy jejich smlouvy.

^23:33 Nebudou bydlit v zemi tvé, aby nepřipravili tě k hříchu proti mně, když bys ctil bohy jejich; neboť by to bylo tobě osidlem.

^24:1 Mojžíšovi pak řekl: Vstup k Hospodinu ty a Aron, Nádab a Abiu a sedmdesát ze starších Izraelských a klanět se budete zdaleka.

^24:2 Sám pak jen Mojžíš vstoupí k Hospodinu, ale oni se nepřiblíží; aniž lid vstoupí s ním.

^24:3 Tedy přišel Mojžíš a vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a všechny příkazy. A odpověděl všechen lid jedním hlasem a řekli: Všechna slova, která mluvil Hospodin, učiníme.

^24:4 Napsal pak Mojžíš všecka slova Hospodinova a vstav ráno, zbudoval oltář pod horou, a dvanáct sloupů podle počtu dvanáctera pokolení Izraelského.

^24:5 A poslal mládence ze synů Izraelských, kteří obětovali zápaly; a obětovali oběti pokojné Hospodinu, totiž voly.

^24:6 A vzav Mojžíš polovici krve, vlil do medenic, a polovici druhou vylil na oltář.

^24:7 Vzav také knihu smlouvy, četl v uších lidu. Kteří řekli: Cokoli mluvil Hospodin, činit a poslouchat budeme.

^24:8 Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterou učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech.

^24:9 Potom vstoupili Mojžíš a Aron, Nádab a Abiu a sedmdesát ze starších Izraelských,

^24:10 A viděli Boha Izraelského Na první pohled zřetelná diskrepance s verši jako např. 6 A vzav Mojžíš polovici krve, vlil do medenic, a polovici druhou vylil na oltář. ; Jn 1:18 Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, který je v lůnu Otce, on vypravil. ; 1Jn 4:12 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-li jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá je v nás. nebo 20 . Světlo však vnáší Ježíš svým upřesněním, že nikdo neviděl Otce ( Jn 6:46 Ne že by kdo viděl Otce, jedině ten, který je od Boha, ten viděl Otce. ). Takže ti, o kterých Bible říká, že Boha viděli, viděli někoho jiného než Otce. Mnoho variant nezbývá: viděli buďto Syna nebo Ducha svatého. Duch Svatý přichází, aby vzdal slávu Ježíši Kristu ( Jn 16:14 On mne oslaví; neboť z mého vezme, a zvěstuje vám. ), místo aby obracel pozornost lidí na sebe, takže můžeme mít za to, že osoba, kterou viděli ti, kdo viděli Boha, je Syn. Srv. též pozn. n. . A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když je jasné.

^24:11 Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a potom jedli i pili.

^24:12 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, která jsem napsal, abys je učil.

^24:13 Tedy vstal Mojžíš a Jozue služebník jeho; i vstoupil Mojžíš na horu Boží.

^24:14 Starším pak řekl: Zůstaňte tuto, dokud se nenavrátíme k vám. A teď Aron a Hur jsou s vámi, kdo by měl rozepři, k nim ať jde.

^24:15 Tedy vstoupil Mojžíš na horu, a přikryl oblak horu.

^24:16 A přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinai a přikryl ji oblak po šest dní; a dne sedmého zavolal na Mojžíše zprostřed oblaku.

^24:17 A podoba slávy Hospodinovy byla jako spalující oheň na vrchu hory, před očima synů Izraelských.

^24:18 A vešel Mojžíš doprostřed oblaku a vstoupil na horu. A byl Mojžíš na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

^25:1 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^25:2 Mluv k synům Izraelským, ať mi vybírají oběť vzhůru pozdvižení. Od každého člověka, který by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou oběť mou.

^25:3 Tato pak je oběť pozdvižení, kterou budete brát od nich: Zlato, a stříbro, a měď,

^25:4 Postavec modrý, šarlat a červec dvakrát barvený, bílé hedvábí a srst kozí;

^25:5 Též kůže skopcové na červeno barvené a kůže jezevčí a dříví setim,

^25:6 Olej ku svícení, vonné věci na olej ku pomazávání, a pro kadění vonné věci;

^25:7 Kamení onychinové a jiné kamení ku vsazování do nárameníku a náprsníku.

^25:8 A udělají mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich.

^25:9 Podle všeho, jak já ukazuji tobě podobu stánku a podobu všech nádob jeho, tak uděláte.

^25:10 Udělají také truhlu z dříví setim. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte širokost její, půl druhého také lokte vysokost její.

^25:11 A obložíš ji zlatem čistým, zevnitř i zvenčí obložíš ji; a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou.

^25:12 Sliješ k ní také čtyři kruhy zlaté, které přiděláš ke čtyřem rohům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její.

^25:13 Uděláš k tomu i sochory z dříví setim a obložíš je zlatem.

^25:14 A provlečeš sochory do kruhů po stranách té truhly, aby na nich nošena byla truhla.

^25:15 V kruzích té truhly budou bývat sochory; nebudou vytahoványi z nich.

^25:16 A dáš do truhly svědectví, které dám tobě.

^25:17 Uděláš i slitovnici ze zlata čistého. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého pak lokte širokost její.

^25:18 Uděláš také dva cherubíny zlaté, z taženého zlata uděláš je na dvou koncích slitovnice.

^25:19 Uděláš pak cherubína jednoho na jednom konci a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích.

^25:20 A budou mít cherubínové křídla vztažená svrchu, zastírajíce křídly svými slitovnici, a tváře jejich obráceny budou jednoho k druhému; ke slitovnici budou tváře cherubínů.

^25:21 Dáš pak slitovnici shora na truhlu a do truhly vložíš svědectví, které dám tobě.

^25:22 A tam budu přicházet k tobě a s tebou z té slitovnice, zprostředku dvou cherubínů, kteří jsou nad truhlou svědectví, mluvit o všem, co bych poroučet chtěl k synům Izraelským.

^25:23 Uděláš také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost jeho.

^25:24 A obložíš jej zlatem čistým, a uděláš mu okraj zlatý vůkol.

^25:25 Uděláš také okolo něho lištu čtyři prsty širokou; a okraj zlatý uděláš okolo té lišty.

^25:26 Uděláš u něho i čtyři kruhy zlaté, které zapustíš do čtyř rohů, které jsou ve čtyřech nohách jeho.

^25:27 Pod tou lištou budou kruhy, skrze něž provlékány budou sochory k nošení stolu.

^25:28 Ty pak sochory uděláš z dříví setim a obložíš je zlatem; a bude stůl nošen na nich.

^25:29 Uděláš také mísy jeho a lžíce jeho a konvice jeho a koflíky jeho k nalévání; z čistého zlata naděláš toho.

^25:30 A klást budeš na ten stůl chleby předložení před tvář mou ustavičně.

^25:31 Uděláš také svícen ze zlata čistého, z taženého zlata ať je ten svícen; sloupec jeho i pruty jeho, misky jeho a koule jeho, i květy jeho z něho budou.

^25:32 A šest prutů vycházet bude z boků jeho, tři pruty svícnu z jedné strany jeho a tři pruty z druhé strany jeho.

^25:33 Tři misky udělané na způsob pecky mandlové ať jsou na prutu jednom, a koule a květ, a tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém, a koule a květ; tak i na jiných šesti prutech ze svícnu vycházejících.

^25:34 Na svícnu také budou čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho, i květy jeho.

^25:35 A bude koule pode dvěma pruty z něho, koule též pod druhými dvěma pruty z něho, koule opět pod jinými dvěma pruty z něho; a tak pod šesti pruty vycházejícími ze svícnu.

^25:36 Koule jejich i prutové jejich z něho budou; všechno to z cela kované ze zlata čistého.

^25:37 Uděláš i sedm lamp na něj; a bude je rozsvěcovat kněz, aby svítily po stranách jeho.

^25:38 A kratiknot jeho i zhášedla k oharkům jeho z zlata čistého.

^25:39 Z centéře zlata čistého uděláno bude to se vším tím nádobím.

^25:40 Hleď pak, abys udělal podle podoby té, která tobě ukázána je na hoře.

^26:1 Příbytek pak uděláš z desíti čalounů, které budou z bílého hedvábí soukaného a z příze modrého a ze šarlatu a z látky dvakrát barvené; a cherubíny dílem řemeslným uděláš.

^26:2 Dlouhost čalounu jednoho osm a dvacet loket, a širokost čalounu jednoho čtyři lokty; míra jedna bude všech čalounů.

^26:3 Pět čalounů spolu spojeno bude jeden s druhým, a pět druhých čalounů též spolu spojeno bude jeden s druhým.

^26:4 A naděláš i ok z hedvábí modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se má spojovat s druhým; a taktéž uděláš na kraji čalounu druhého na konci ve spojení druhém.

^26:5 Padesát ok uděláš na čalounu jednom a padesát ok uděláš po kraji čalounu, kterým má připojen být k druhému; oko jedno proti druhému aby bylo.

^26:6 Uděláš také padesát sponek zlatých a spojíš čalouny jeden s druhým sponkami těmi; a tak bude příbytek jeden.

^26:7 Nadto uděláš houní ze srstí kozích na stánek k přikrývání příbytku shora; jedenáct takových houní uděláš.

^26:8 Dlouhost houně jedné třicet loktů, a širokost houně jedné čtyři lokty; jednostejná míra těch jedenácti houní bude.

^26:9 A spojíš pět houní zvlášť a šest houní opět zvlášťě a přehneš na poloviny houni šestou vpředu v čele stánku.

^26:10 Uděláš pak padesát ok po kraji houně jedné na konci, kde se spojovat má, a padesát ok po kraji houně ke spojení druhému.

^26:11 Uděláš také sponek měděných padesát, které vepneš do ok, a spojíš stánek, aby byl jedno.

^26:12 Co pak zbývá houní po přikrytí stánku, totiž půl houně přesahující, převisne při zadní straně příbytku.

^26:13 A loket z jedné a loket z druhé strany, zbývající z délky houní stánku, převisne po stranách příbytku sem i tam, aby jej přikrýval.

^26:14 Uděláš také přikrytí na stánek z koží skopových na červeno barvených, přikrytí také z koží jezevčích svrchu.

^26:15 Naděláš k příbytku i desek stojatých z dříví setim.

^26:16 Deset loktů dlouhost desky a půl druhého lokte širokost desky jedné.

^26:17 Dva čepy deska jedna mít bude, podobně jako stupně u schodu uspořádané, jeden proti druhému; tak uděláš u všech desek příbytku.

^26:18 Uděláš pak desky k příbytku, dvacet desek ke straně polední, k větru polednímu.

^26:19 (A čtyřicet podstavců stříbrných uděláš pod dvacet desek; dva podstavce pod jednu desku ke dvěma čepům jejím a dva podstavce pod desku druhou pro dva čepy její.)

^26:20 Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční dvacet desek,

^26:21 A čtyřicet podstavců jejich stříbrných; dva podstavce pod jednu desku a dva podstavce pod desku druhou.

^26:22 Na straně také příbytku k západu šest uděláš desek.

^26:23 A dvě desky uděláš v obou dvou rozích příbytku;

^26:24 Které budou spojené zdola a taktéž spojené shora k jednomu kruhu; tak bude při dvou těch, ve dvou rozích budou.

^26:25 A tak bude osm desek a podstavce jejich stříbrné, šestnáct podstavců; dva podstavce pod deskou jednou a dva podstavce pod deskou druhou.

^26:26 Naděláš také svlaků z dříví setim. Pět jich bude deskám k straně příbytku jedné,

^26:27 A pět svlaků deskám při straně příbytku druhé, a pět svlaků deskám k straně západní příbytku dosahující k oběma rohům.

^26:28 Ale prostřední svlak uprostřed desek provleče se od jednoho konce k druhému.

^26:29 Ty pak desky obložíš zlatem a kruhy k nim uděláš zlaté, do nichž by svlaky byly navlékány; a obložíš i svlaky zlatem.

^26:30 A tak vyzdvihneš příbytek podle způsobu toho, který tobě ukázán na hoře.

^26:31 Uděláš i oponu z příze modré a ze šarlatu a z látky dvakrát barvené a z bílého hedvábí soukaného; dílem řemeslným uděláš ji s cherubíny.

^26:32 A zavěsíš ji na čtyřech sloupech z dříví setim, obložených zlatem, (háky jejich zlaté), na čtyřech podstavcích stříbrných.

^26:33 A dáš oponu na háky, a vneseš dovnitř za oponu truhlu svědectví; a oddělovat vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých.

^26:34 Položíš také slitovnici na truhlu svědectví ve svatyni svatých.

^26:35 A postavíš stůl vně před oponou, svícen pak naproti stolu ve straně příbytku polední, a stůl dáš na stranu půlnoční.

^26:36 A uděláš zastření dveří stánku z příze modré a ze šarlatu a z látky dvakrát barvené a z bílého hedvábí soukaného, dílem vyšívaným.

^26:37 K zastření pak tomu uděláš pět sloupů z dříví setim, které obložíš zlatem, a háky jejich zlaté; a sliješ k nim pět podstavců měděných.

^27:1 Uděláš také oltář z dříví setim pět loket dlouhý a pět loket široký; čverhranný bude oltář a tři lokty vysoký bude.

^27:2 A uděláš mu rohy na čtyřech rozích jeho; z něho budou rohy jeho; a obložíš jej mědí.

^27:3 Naděláš také k němu hrnců, do kterých by popel bral, a lopat a kotlíků a vidliček a nádob k uhlí. Všechna nádobí jeho z mědi uděláš.

^27:4 Uděláš mu i rošt mřížovaný měděný a u té mříže čtyři kruhy měděné na čtyřech rozích jejích.

^27:5 A dáš ji pod okraj oltáře do vnitřku; a bude ta mříž až do půli oltáře.

^27:6 Uděláš k tomu oltáři i sochory z dříví setim a mědí je okuješ.

^27:7 A ty sochory provlečeny budou skrze ty kruhy; a budou sochory ty na obou stranách oltáře, když nošen bude.

^27:8 Uděláš jej z desek, aby byl uvnitř prázdný; jak ukázáno tobě na hoře, tak udělají.

^27:9 Uděláš také síň příbytku k straně polední; závěsy síně té očkovaté budou z bílého hedvábí soukaného; sto loket dlouhý ať má kraj jeden.

^27:10 Sloupů pak bude k nim dvacet a podstavců k nim měděných dvacet; háky na sloupech a přepásaní jich stříbrné.

^27:11 A tak i strana půlnoční na délku ať má závěsy očkovaté sto loket dlouhé a sloupů svých dvacet, a podstavců k nim měděných dvacet; háky na sloupech a přepásaní jich stříbrné.

^27:12 Na šířku pak té síně k straně západní budou závěsy očkovaté padesát loktů dlouhé a sloupů k nim deset a podstavců jejich deset.

^27:13 A širokost síně v straně přední na východ bude padesát loktů.

^27:14 Patnáct loktů budou závěsy očkovaté k straně jedné, sloupy k nim tři a podstavce jejich tři.

^27:15 A k straně druhé patnáct loktů dlouhé budou závěsy očkovaté, sloupovy jejich tři, a podstavce jejich tři.

^27:16 K bráně pak té síně uděláno bude zastření dvaceti loktů z příze modré a šarlatu a z látky dvakrát barvené a bílého hedvábí soukaného, dílem výšivkářským, sloupy k němu čtyři a podstavce jejich čtyři.

^27:17 Všechny sloupovy síně vůkol přepásany budou stříbrem; háky pak jejich budou stříbrné a podstavce jejich měděné.

^27:18 Dlouhost síně bude sto loket, a širokost padesát, všudy jednostejná, vysokost pak pět loktů, z bílého hedvábí soukaného, a podstavce budou měděné.

^27:19 Všecka nádobí příbytku, ke vší službě jeho, a všechny kolíky jeho i všechny kolíky síně z mědi budou.

^27:20 Ty také přikaž synům Izraelským, ať nanesou oleje olivového čistého, vytlačeného ke svícení, aby lampy vždycky rozsvěcovány byly.

^27:21 V stánku úmluvy před oponou, která zastírat bude svědectví, spravovat je budou Aron a synové jeho od večera až do jitra před Hospodinem. To bude řád věčný, který zachovávat budou potomci jejich mezi syny Izraelskými.

^28:1 Ty pak přijmi k sobě Arona bratra svého se syny jeho zprostřed synů Izraelských, aby úřad kněžský konali přede mnou: Aron, Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar, synové Aronovi.

^28:2 A uděláš roucha svatá Aronovi bratru svému k slávě a k ozdobě.

^28:3 Ty také mluvit budeš se všemi zručnými řemeslníky, které jsem naplnil duchem moudrosti, aby dělali roucha Aronovi ku posvěcení jeho, v nichž by úřad kněžský konal přede mnou.

^28:4 Tato pak jsou roucha, která udělají, náprsník, nárameník, plášť a sukni s oky, čepici a pás. Takové šaty svaté udělají Aronovi bratru tvému a synům jeho, aby úřad kněžský konali přede mnou.

^28:5 A vezmou řemeslníci zlato a modrou přízi a šarlat a látku dvakrát barvenou a kment.

^28:6 Udělají pak nárameník ze zlata, z příze modré a šarlatu, z látky dvakrát barvené a hedvábí bílého, soukaného dílem řemeslným.

^28:7 Dva vrchní kraje spojené mít bude na dvou koncích svých, a tak se spolu držet bude.

^28:8 Pás pak přes ten nárameník, který na něm bude, podobný bude dílu jeho; z týchž věcí bude, totiž ze zlata, z příze modré a ze šarlatu a z látky dvakrát barvené, a z hedvábí bílého soukaného.

^28:9 Vezmeš také dva kameny onychinové a vyryješ na nich jména synů Izraelských.

^28:10 Šest jmen jejich na kameni jednom a jmen šest ostatních na kameni druhém, podle pořadí narození jejich.

^28:11 Dílem řemeslníka, který řeže na kameni a který vyrývá pečeti, vyryješ na těch dvou kamenech jména synů Izraelských; do zlata Bůh nejen naše jména zná, má je zlatem vyryté v kameni. Nejdou vygumovat ( Zj 3:5 Kdo zvítězí, ten bude oděn rouchem bílým; a nikoli nevymažu jména jeho z knihy života, ale vyznám jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho. ). Jestli ale se od Boha odvrátíme, napliveme mu do tváře a řekneme mu: Ty nejsi můj Bůh! – pak tím jen prokážeme, že jsme mu nikdy nepatřili (). Každý někdy zhřeší, tomu se prakticky nedá vyhnout (proto Boží Zákon obsahuje i obětní systém; Bůh počítá s tím, že budeme hřešit). Před Bohem však nejvíc záleží na stavu srdce – když už jsme zhřešili, radujeme se a mneme si ruce nad svobodou dělat si, co chceme, anebo se trápíme, že si neumíme pomoct a zase jsme selhali, udělali to, co víme, že se Bohu nelíbí? Jinými slovy: Litujeme svých hříchů nebo si v nich libujeme? je vsadíš.

^28:12 A položíš dva kameny ty na vrchních krajích nárameníku, kameny pro paměť na syny Izraelské; a nosit bude Aron jména jejich před Hospodinem na obou ramenou svých na památku.

^28:13 Uděláš i sponky zlaté.

^28:14 A dva řetízky ze zlata čistého jednostejně uděláš dílem točeným a zavěsíš řetízky ty stočené na ty sponky.

^28:15 Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným, takovým dílem, jako nárameník uděláš jej ze zlata, z příze modré, ze šarlatu, z látky dvakrát barvené, a z bílého hedvábí soukaného.

^28:16 Čtverhranný bude a dvojjitý, píď délka a píď šířka jeho bude.

^28:17 A osadíš jej všude kamením drahým. Čtyřmi řadami ať je kamení, pořadím tímto: Sardius, topazius a smaragdus v první řadě;

^28:18 V druhé pak seřazeny karbunkulus, zafir a jaspis;

^28:19 A v řadě třetí linkurius, achates a ametyst;

^28:20 Ve čtvrté řadě chryzolit, onychina beryl. Vsazeny budou do zlata ve svém pořadí.

^28:21 Těch pak kamenů se jmény synů Izraelských bude dvanáct podle jmen jejich, dílem řežících pečeti; jeden každý podle jména svého, pro dvanáctero pokolení budou.

^28:22 Uděláš i k náprsníku řetízky jednostejné dílem točeným ze zlata čistého.

^28:23 Uděláš také k náprsníku dva kroužky zlaté, a dáš je na dva kraje náprsníku.

^28:24 A prostrčíš dva řetízky zlaté skrze dva kroužky po krajích náprsníku.

^28:25 A druhé konce těch dvou řetízků připneš ke sponkám a dáš na vrchní kraje nárameníku zepředu.

^28:26 Uděláš i dva kroužky zlaté, které dáš na dva kraje náprsníku na ten okraj jeho, který je po té straně k nárameníku dovnitř.

^28:27 Uděláš ještě dva jiné kroužky zlaté, které dáš na dvě strany nárameníku zespodu zepředu naproti spojení jeho, shora nad pásem nárameníku.

^28:28 Tak svážou náprsník ten, kroužky jeho s kroužky nárameníku, tkanicí z příze modré, aby byl nad pásem nárameníku, a neodstával náprsník od nárameníku.

^28:29 A bude nosit Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, když vcházet bude do svatyně, na památku před Hospodinem ustavičně.

^28:30 Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházeti bude před Hospodina; a nosit bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Hospodinem vždycky.

^28:31 Uděláš také plášť pod nárameník, všechen z příze modré.

^28:32 A bude na vrchu uprostřed něho díra; lem její všude dokola dílem tkaným, jako obojek u pancíře bude, aby se neroztrhl.

^28:33 Uděláš i na podolku jeho jablka zrnatá z příze modré, ze šarlatu a z látky dvakrát barvené, na podolku jeho dokola, a zvonečky zlaté mezi nimi dokola.

^28:34 Zvoneček zlatý a jablko zrnaté, opět za tím zvoneček zlatý a jablko zrnaté na podolku pláště dokola.

^28:35 A bude to mít na sobě Aron při službách, aby slyšen byl zvuk jeho, když vcházet bude do svatyně před Hospodina, i když vycházet bude, aby neumřel.

^28:36 Uděláš také plech ze zlata čistého a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu.

^28:37 Který dáš na tkanici z modré příze, a bude na čepici; zepředu na čepici bude.

^28:38 A bude nad čelem Aronovým, aby nesl Aron nepravosti posvěcených věcí, kterých by posvětili synové Izraelští při všech darech posvěcených věcí svých; a bude nad čelem jeho vždycky, aby příjemné je činil před Hospodinem.

^28:39 Uděláš také sukni z hedvábí bílého vázanou s oky; uděláš i čepici z hedvábí bílého; pás také uděláš dílem výšivkářským.

^28:40 Synům také Aronovým uděláš sukně; pasy také jim uděláš a klobouky ke slávě a k ozdobě.

^28:41 A oblečeš v ně Arona bratra svého a syny jeho s ním a pomažeš jich, a naplníš ruce jejich a posvětíš mi jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.

^28:42 Nadělej jim i košilek lněných k zakrytí nahoty těla; od beder až do stehen budou.

^28:43 A ať je na sobě mají Aron i synové, když vcházet budou do stánku úmluvy, anebo když přistupovat budou k oltáři, aby sloužili ve svatyni; a neponesou nepravosti, aniž zemřou. Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm.

^29:1 Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady.

^29:2 Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho.

^29:3 A vklada to do koše jednoho, obětovat to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.

^29:4 Potom Aronovi a synům jeho přistoupit přikážeš ke dveřím stánku úmluvy a umyješ je vodou.

^29:5 A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni a v plášť náležející pod nárameník a v nárameník a v náprsník a přepášeš ho pasem nárameníku.

^29:6 Vstavíš i čepici na hlavu jeho a korunu svatosti vstavíš na čepici.

^29:7 Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho.

^29:8 Potom synům jeho přistoupiti přikážeš a oblečeš je v sukně.

^29:9 A opášeš je pásy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky na hlavu. A budou mít kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho.

^29:10 Přivedeš také volka před stánek úmluvy a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka.

^29:11 A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.

^29:12 A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všechnu krev vyleješ ke spodku oltáře.

^29:13 Vezmeš pak všechen tuk přikrývající droby a bránici z jater a dvě ledviny s tukem, který je na nich, a zapálíš to na oltáři.

^29:14 Maso pak z toho volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; neboť oběť za hříchy to je.

^29:15 Skopce také jednoho vezmeš a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

^29:16 A zabiješ toho skopce a nabera krve jeho, pokropíš oltáře po povrchu dokola.

^29:17 Skopce pak rozsekáš na kusy a vymyje droby jeho i nohy, nakladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho.

^29:18 A potom celého Zápalná oběť shoří celá. Řecký překlad v LXX z Lv 1:3 Jestliže zápalná oběť jeho byla by z skotů, samce bez vady obětovat bude. U dveří stánku úmluvy obětovat jej bude dobrovolně, před obličejem Hospodinovým. (viz pozn. Lv 1:3 Jestliže zápalná oběť jeho byla by z skotů, samce bez vady obětovat bude. U dveří stánku úmluvy obětovat jej bude dobrovolně, před obličejem Hospodinovým. n) dal vzniknout slovu holokaust. Viz též pozn. Ř 12:1 Proto prosím vás, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. n. skopce zapálíš na oltáři; neboť zápal ten je Hospodinu vůně příjemná, oběť ohnivá je Hospodinu.

^29:19 Vezmeš také skopce druhého; vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce.

^29:20 A zabiješ skopce toho a vezma krev jeho, pomažeš jí konce ucha Aronova a konce pravého ucha synů jeho i palce na pravé ruce jejich a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář dokola.

^29:21 A vezma krve, která bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a bude posvěcen on i roucho jeho i synové jeho a roucho synů jeho s ním.

^29:22 Potom vezmeš ze skopce tuk a ocas a tuk přikrývající droby a bránici z jater a dvě ledviny s tukem, který je na nich a plece pravé, (neboť skopec posvěcení to je),

^29:23 A jeden bochník chleba a jeden koláč chleba s olejem a oplatek jeden z koše chlebů přesných, který je před Hospodinem.

^29:24 A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho a obracet to budeš sem i tam, aby byla oběť obracení před Hospodinem.

^29:25 Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. To je oběť ohnivá Hospodinu.

^29:26 Vezmeš také hruď z skopce posvěcení, který bude Aronův, a obracet je budeš sem i tam, aby byla oběť obracení před Hospodinem; a bude na tvůj díl.

^29:27 Posvětíš tedy hruď obracení a plece pozdvižení, které obraceno a které pozdvihováno bylo ze skopce posvěcení, z toho, který bude Aronův, a z toho, který bude synů jeho.

^29:28 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když oběť pozdvižení bude. Neboť pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich náleží Hospodinu.

^29:29 Roucha pak svatá, která jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazáváni byli v nich a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich.

^29:30 Sedm dní bude v nich chodit kněz, který bude na jeho místě ze synů jeho, který vcházet bude do stánku úmluvy, aby sloužil ve svatyni.

^29:31 Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém.

^29:32 A bude jíst Aron se syny svými maso toho skopce a chléb, který je v koši u dveří stánku úmluvy.

^29:33 Jíst budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jíst, neboť svatá věc to je.

^29:34 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, neboť svatá věc jest.

^29:35 Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho podle všeho, co jsem přikázal tobě; po sedm dní posvěcovat budeš rukou jejich.

^29:36 A volka za hřích obětovat budeš každý den na očištění a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho.

^29:37 Po sedm dní očišťování konat budeš na oltáři a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude předobraz Krista ( 29 Roucha pak svatá, která jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazáváni byli v nich a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich. ). .

^29:38 A toto je, co obětovat budeš na oltáři: beránky roční dva, každý den ustavičně.

^29:39 Jednoho beránka obětovat budeš ráno a beránka druhého obětovati budeš kvečeru.

^29:40 A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným, jehož by bylo se čtvrtým dílem hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka.

^29:41 Taktéž beránka druhého obětovat budeš kvečeru. Jako při oběti suché ranní a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, oběť ohnivá Hospodinu.

^29:42 Zápalná oběť tato ustavičná ať je po všechny věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kde přicházet budu k vám, abych tam s tebou mluvil.

^29:43 A tam přicházet budu k synům Izraelským a posvěceno bude místo slávou mou.

^29:44 Neboť posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali.

^29:45 A bydlit budu uprostřed synů Izraelských a budu jim za Boha.

^29:46 A zvědí, že já jsem Hospodin Bůh jejich, který jsem je vyvedl ze země Egyptské, abych přebýval uprostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.

^30:1 Uděláš i oltář, na němž by se kadilo; z dříví setim uděláš jej.

^30:2 Loket dlouhý a loket široký, čtverhranný bude, a dva lokty vysoký; z něho budou rohy jeho.

^30:3 Obložíš pak jej zlatem čistým, povrch jeho i po stranách dokola i rohy jeho; a uděláš mu korunu zlatou dokola.

^30:4 Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho, pod korunou ve dvou rozích jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provlečeš sochory, aby nošen byl na nich.

^30:5 Ty pak sochory uděláš z dříví setim a obložíš je zlatem.

^30:6 A postavíš jej před oponou, za kterou je truhla svědectví, před slitovnicí, která je nad svědectvím, kde přicházet budu k tobě.

^30:7 A kadit bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; každého jitra, když obstará lampy, kadit bude.

^30:8 Taktéž když rozsvítí Aron lampy kvečeru, kadit bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich.

^30:9 Nevložíte na něj kadidla cizího ani zápalu ani oběti suché ani oběti mokré obětovat budete na něm.

^30:10 Jen očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce krví oběti za hřích v den očišťování; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich; svatosvaté je Hospodinu.

^30:11 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^30:12 Když vyzdvihneš hlavní sumu synů Izraelských náležejících ku počtu, dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu, když je počítat budeš, aby nebyla na nich rána, když sečteni budou.

^30:13 Toto pak dají: Každý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu dá, podle lotu svatyně. (Dvacet peněz platí ten lot.) Půl lotu oběť pozdvižení bude Hospodinu.

^30:14 Kdokoli jde v počet od dvaceti let a výše, tu oběť pozdvižení ať dá Hospodinu.

^30:15 Bohatý nedá více a chudý nedá méně než půl lotu, když dávat budou oběť pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich.

^30:16 A vezma stříbro očištění od synů Izraelských, dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich.

^30:17 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^30:18 Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavec jeho měděný a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem a naleješ do něho vody.

^30:19 Umývat budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své.

^30:20 Když vcházet budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, anebo když by měli přistupovat k oltáři, aby sloužili a zapalovali oběť ohnivou Hospodinu.

^30:21 A budou umývat ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich.

^30:22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^30:23 Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčistší pět set lotů a skořice vonné polovici toho, totiž dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát;

^30:24 Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně, oleje olivového míru hin.

^30:25 A uděláš z toho olej pomazání svatého, mast nejvýbornější dílem apatykářským. Olej pomazání svatého bude.

^30:26 Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví,

^30:27 A stolu i všech nádob k němu, svícnu i všech nádob jeho, i oltáře, na němž se kadí;

^30:28 Oltáře také, na němž se pálí oběti, a všech nádob jeho, i umyvadla s podstavcem jeho.

^30:29 Tak posvětíš jich, aby byly nejsvětější. Cokoli dotkne se jich, posvěceno bude.

^30:30 Arona také a synů jeho pomažeš a posvětíš jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.

^30:31 K synům pak Izraelským mluvit budeš, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich.

^30:32 Tělo člověka nebude mazáno jím a podle složení jeho neuděláte podobného. Svatý je, svatý vám bude.

^30:33 Kdo by koli udělal mast podobnou, anebo mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého.

^30:34 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude.

^30:35 A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté.

^30:36 A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kde přicházet budu k tobě. Nejsvětější to vám bude.

^30:37 Neuděláte sobě kadidla podle složení tohoto, které připravíš; za svatou věc tobě bude pro Hospodina.

^30:38 Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.

^31:1 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^31:2 Hle, povolal jsem ze jména Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova.

^31:3 A naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností, i uměním všelijakého řemesla,

^31:4 Aby nápaditě myslit uměl, cokoli by řemeslně uděláno být mohlo ze zlata a ze stříbra i z mědi.

^31:5 A v řezání kamení drahého ku vsazování i v umělém vysazování na dřevě aby dělal všelijaké dílo.

^31:6 A aj, já přidal jsem jemu Aholiaba, syna Achisamechova, z pokolení Dan. A v srdci každého nápaditého složil jsem moudrost, aby učinili vše, co jsem přikázal tobě:

^31:7 Stánek úmluvy a truhlu svědectví a slitovnici, která má být na ní, i všelijaké nádobí stánku;

^31:8 Stůl také a nádoby k němu i svícen čistý se všemi nádobami jeho a oltář pro kadění;

^31:9 Též oltář k zápalům se všemi nádobami jeho, a umyvadlo s podstavcem jeho;

^31:10 A roucha k službě i roucha svatá Aronovi knězi i roucha synů jeho, aby mi úřad kněžský konali;

^31:11 I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně. Všechno tak, jak jsem přikázal tobě, udělají.

^31:12 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

^31:13 Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých dbát budete. Neboť to znamením je mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, který vás posvěcuji.

^31:14 Proto dbát budete soboty Hebr. sabat: odpočinek. Den sobotní v některých českých překladech Bible znamená den odpočinku. Hebrejský sabat je etymologický kořen české soboty. Jestli někdo upřednostňuje svěcení soboty, nikdo mu nebrání ( Ř 14:5 Neboť někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. ); neměli bychom však ze svých osobních či denominačních preferencí učinit zákonické břímě, které bychom uvalovali na ostatní ( Ř 14:12–13 ). Rozdělovat kvůli takové malichernosti církev je neužitečné a hříšné (Gal :- 4:9-13 ). , neboť svatá je vám. Kdo by ji poskvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého.

^31:15 Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí je, svatost Hospodinu. Každý, kdo by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře.

^31:16 Proto dbát budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou.

^31:17 Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení je na věčnost; neboť šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.

^31:18 A dal Pán Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě desky svědectví, desky kamenné, psané prstem Božím.

^32:1 Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sestoupit z hory, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteří by šli před námi; neboť Mojžíšovi, muži tomu, který vyvedl nás ze země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.

^32:2 A řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, které jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.

^32:3 Tedy strhl všechen lid náušnice zlaté, které byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.

^32:4 Které vzav z rukou jejich, dal je do formy a udělal z nich tele slité. A řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteří tě vyvedli z země Egyptské.

^32:5 Což vida Aron, zbudoval oltář před ním. A volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude.

^32:6 A nazítří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly a přivedli oběti pokojné. A sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hráli Tzn. páchali nepřístojnosti – orgie včetně sexuálních hříchů (byli obnažení 25 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřáteli, kteří povstat měli proti nim, ). Eufemismus skrývající podobný obsah vidíme např. v Sd 16:25 A stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že řekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil před námi. Tedy povolali Samsona z domu vězňů, aby hrál před nimi; i postavili ho mezi sloupy. . .

^32:7 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sestup, neboť zvrátil se lid tvůj, který jsi vyvedl z země Egyptské.

^32:8 Sešli brzo z cesty, kterou jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité a klaněli se mu a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteří tě vyvedli ze země Egyptské.

^32:9 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid je tvrdé šíje.

^32:10 Proto nyní nech mne, abych v hněvu prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.

^32:11 A modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému a řekl: Proč, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, který jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?

^32:12 A proč mají mluvit Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby pobil je na horách, a aby vyhladil je z povrchu země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kterés uložil uvést na lid svůj.

^32:13 Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské a všechnu zemi tuto, o které jsem mluvil, dám semeni vašemu a dědičně obdržíte ji na věky.

^32:14 A litoval Hospodin zlého, které řekl, že učiní lidu svému.

^32:15 A obrátiv se Mojžíš, sestoupil z hory, dvě desky svědectví maje v rukou svých, desky po obou stranách psané; z jedné i z druhé strany byly popsané.

^32:16 A desky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na deskách.

^32:17 Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.

^32:18 Který odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.

^32:19 A stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, zahodil z rukou svých desky a rozrazil je pod Horou.

^32:20 Vzal také tele, které byli udělali, a spálil je v ohni a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.

^32:21 A řekl Mojžíš Aronovi: Co ti učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?

^32:22 Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.

^32:23 Neboť řekli mi: Udělej nám bohy, kteří by šli před námi; neboť Mojžíšovi, muži tomu, který vyvedl nás ze země Egyptské, nevíme, co se stalo.

^32:24 Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. A dali mi a uvrhl jsem je do ohně a udělalo se to tele.

^32:25 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřáteli, kteří povstat měli proti nim,

^32:26 Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo je Hospodinův, přistup ke mně. A shromáždili se k němu všichni synové Léví.

^32:27 Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně a zabij jeden každý bratra svého a každý přítele svého i bližního svého.

^32:28 A učinili synové Léví podle řeči Mojžíšovy a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.

^32:29 Neboť řekl byl Mojžíš: Posvěťte dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.

^32:30 A když bylo nazítří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Proto nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.

^32:31 Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešil lid ten hříchem velikým; neboť udělali sobě bohy zlaté.

^32:32 Nyní pak nebo odpusť hřích jejich, a pakliže ne, vymaž mne, prosím, z knihy své, kterous psal.

^32:33 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymažu z knihy své.

^32:34 Proto nyní jdi, veď lid tento, kam jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.

^32:35 A bil Hospodin lid, protože učinili tele, které byl udělal Aron.

^33:1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země Egyptské do země, kterou jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,

^33:2 (A pošlu před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)

^33:3 Do země oplývající mlékem a medem. Neboť sám nevstoupím s tebou, protože lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.

^33:4 A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zármutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.

^33:5 Neboť byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jak jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Proto již slož okrasu svou ze sebe a zvím, co učinit mám s tebou.

^33:6 A svlékli ze sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.

^33:7 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven chodit musil k stánku úmluvy, který byl vně za stany.

^33:8 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všechen lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokud nevšel do stánku.

^33:9 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sestupoval sloup oblakový a stával u dveří stánku a mluvil s Mojžíšem.

^33:10 A všechen lid vida sloup oblakový, jak stojí u dveří stánku, povstávali všichni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.

^33:11 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel ze stánku.

^33:12 A řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, neboť jsi pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.

^33:13 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento je lid tvůj.

^33:14 A odpověděl: Tvář má předcházet vás bude a dám odpočinutí.

^33:15 A řekl: Nemá-li předcházet nás tvář tvá, neodváděj nás odsud.

^33:16 Neboť po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, který je na tváři země?

^33:17 A řekl Hospodin Mojžíšovi: A tu také věc, kterou jsi pravil, učiním; neboť jsi nalezl milost přede mnou a znám tě ze jména.

^33:18 Řekl opět: Ukaž mi, prosím, slávu svou.

^33:19 Který odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všechno dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

^33:20 Řekl také: Nebudeš moci vidět tváře mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.

^33:21 A to řekl Hospodin: Aj, místo u mne a staneš na skále.

^33:22 A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.

^33:23 Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.